Samota
Ahojte těhulky,
na začátku března čekáme přírůstek a doma máme už 20-ti měs.holčinu.Manžel je věčně v práci nebo má doma práci,tak mám pocit,že si ani nestihl všimnout,že jsem těhotná.Malá má už tak měsíc období neustálého pláče kvůli všemu,tak jsem trochu na pokraji sil....Bydlíme na vesnici - i když teda máme status města - a tak tady ani neni kdo by mě zvednul náladu. Pomůžete mi někdo? nevim, jestli to je tim těhotenstvim,ale musim říct,že se i ráno ani nechce vylézt z postele,mám strach,že moje mimi se už narodí s nějakou depresí.Myslíte,že to může mít vliv na prcka,když se věčně rozčiluju a nemám chvíli klid?
A kdyby tady byl někdo,kdo by mi poradil s malou uřvanou holčinou,taky nepohrdnu.
ahoj, tak to je mi líto. dnes je blbá doba. Chlap aby domu přines nějaké peníze je v práci od rána do večera a kolikrát musí dělat i o víkendech. Naštěstí to tedy neni náš případ. Tatínek odchází z baráku v sedm a vrací se kolem sedmé večer. Víkendy trávíme společně. Deprese a rozčilování možná vliv na mimi mají. neni to ale nějak dokázané. Já jsem chodila celé první těhu do práce. Nervy, stes a únava. Doma jsem po příchodu z práce měla spoustu práce (domácnost + resty z práce). Manžel chodil domu až kolem deváté. Ráno jsem vstávala v 5 hodin a vracela jsem se v půl sedmé domu. Jezdila jsem MHD a občas to bylo na palici. syn byl v bříšku hodně aktivní. vlastně kopal 20hodin denně-často velice bolestivě-surově. Doktorka říkala že se mi narodí hodně živé miminko-že mi sním budu mít hodně práce. Měla pravdu. Už v porodnici pořád plakal. Doma se vlastně prvním půl rokem doslova a dopísmene prořval. Když začal stárnout do batolecího věku, tak byl na mě šíleně závislej a já padala na hubu. Nemohla jsem vůbec nic. Jakmile se u něj objevilo některé období tak ho Ondra měl extrémní. Stekání, řvaní a i surovost u něj byla na denním pořádku. Už jsem myslela že snim budu muset na dětskou psychologii. No kolem 3 roka se začal sklidňovat. Momentálně máme období : vytvářim si svou osobnost. Utrpení.
Druhé mimi je moc hodné, ale taky jsem zažívala při těhu stres-z Ondry. taky jsem byla často unavená až vyčerpaná. Markétka se s bráškou nedá povahově vůbec srovnávat....
In reply to ahoj, tak to je mi líto. by JaMiOn
děkuju za zprávu,já mám právě docela strach,že mimi bude asi pěknej živel,kope mě snad pořád,ve dne v noci,první kočka není moje vlastní a myslim, že díky tomu asi prožívám s menší trpělivostí,nikdy jsem nebyla tak vzteklá jako teď,ráno si říkám, že prostě nevstanu a nebudu se už o nic starat,nevim, jestli bych neměla jít k psychologovi,protože mi přijde,že mi to přerůstá přes hlavu,ale nikdo mě tu neposlouchá,všichni jen vidí malou a mě tak akorát nadávají,že se nešetřim, nic víc.....aspoň mám doma menší zvěřinec a to je balzám na duši
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Tak já ti teda s malou uřvanou holčičkou neporadím,ale možná tě trošku potěším.Já měla v mém 16.týdnu úmrtí v rodině.Týden jsem nemohla jíst,spát,no prostě nic.Bylo to strašný.A ještě jsem se musela postarat o manžela (byla to jeho maminka) a celou jeho rodinu.Bylo to strašný a už bych to nikdy nechtěla zpět.A kupodivu máme doma úúúžasné,zlaté a naprosto spokojené miminko.Každy mi ho závidí.Kamarádka měla naprosto pohodové těhu,bez problému a malej jí první tři měsíce prořval a apk to taky nebylo o moc lepší.Myslím,že by ti hodně pomohlo se někomu vyzpovídat,určitě se ti uleví.A hlavu vzhůru,za chvilku jsou Vánoce a určitě se těšíš až malá bude mít pod stromečkem rozzářený očíčka,ne?To bude všechen řev zapomenut :) Nevěš hlavu,určitě bude brzo líp,může za to i to hnusný počasí!!! :sick: :sick: Držím palce.Pa pa