Druhý porod - přeji všem takový :-)

Ahoj, tak i já se podělím se svým druhým porodem.

Bylo 28.5.. Noc, dvě hodiny ranní. Den před tím jsme byli s manžou na velké procházce, ale stále se nic nedělo a já už byla 40+3 :-) říkala jsem si, že vydržím do toho června, kdy jsem původně chtěla rodit, ale Domča to chtěl jinak:-)

V ty dvě ráno jsem tedy šla, jako každou noc na WC a zpátky do postele, kde jsem spala s tříletou dcerkou. Manža byl ten den u rodičů, protože jsme věřili, že nic se nebude dít:-)
Ve 2:15 přišla první kontrakce. Ve 2:21 další. Říkala jsem si, že to je blbost a zvolila vyčkávací metodu. Bolesti byly jako při silné MS, takže celkem pohoda. Po půl hodině se ale stáhly na 2-3 minuty!!! Pořád mi ale přišly tak nějak v normě (první porod jsem měla vyvolávaný, takže jsem čekala intenzivnější bolest). Mezi třetí a půl čtvrtou už jsem ale musela měnit polohu a rozdýchávat kontrakce u otevřeného okna. Dcerka stále spala a vedle v pokoji mí rodiče.
Ve 3:50 jsem se rozhodla zavolat záchranku, jelikož jsem konečeně začala trochu věřit, že jde o porod :-D Vytekl kousek hlenové zátky, byla jsem i na velké a bolesti se stávaly neúnosnějšími a téměř po minutě, ale pořád to šlo. Malá se vzbudila, tak jsem jí řekla, že musím odjet a ona ještě ze spaní zvolala "MIMI!", čímž mě dostala. Pak si šla lehnout k dědovi.
Ve čtyři jsem čekala před domem na záchranku a volala manželovi, že jedu, ale ať zatím nejezdí, že to nejspíš není porod, páč nemám tak hrozné bolesti (i přesto, že jsem se už musela opírat o strom, když na mě přišly:-)).
Ve 4:10 dorazila záchranka, naložili mě, vyplnili papíry, přivázali k lehátku a teprve ve 4:20 vyjeli. To už jsem při kontrakcích kvílela "pane bože", začala cítit tlak na konečník :-D a začala 100% věřit, že rodím. Telefon jsem ale měla v tašce a tak jsem nemohla volat mužíkovi.
Ve 4:30 mě vyložili v sesterně porodního sálu v Motole a paní doktorka se mě zeptala PROČ jsem přijela!!!!
Zrovna mě chytla kontrakce, tak jsem v podřepu sdělila, že ASI rodím a tak se mě jala vyšetřit. Z posledních sil jsem vylezla na kozu a doktorka vzápětí zvolala "Zašlá branka, okamžitě na sál!!"
V sesterně jsem si měla vzít tašku, ale chytla mě kontrakce a tak mi ji vzala sama :-)) Vzpoměla jsem si na manžela a cestou na sál mu volala. Doktorka říkala, ať hlavně volám rychle, jestli nechci, aby se mi mimino válelo na chodbě po zemi, načež jsem se musela smát, páč jsem nevěřila, že to bude rychlý..
Manželovi jsem do telefonu rozdýchala jednu z posledních kontrakcí, pochopil a jel.
Vylezla jsem na kozu, dala nahoru jednu nohu a na druhou museli počkat přes další kontrakci. Najednou dole luplo a hlavička se drala dolů, už nešlo netlačit.
Měla jsem zelenou plodovku, tu mi museli píchnout.
Dvakrát jsem zatlačila a Domča byl venku ve 4:45!!! Tedy deset minut po příjmu :-D Málem jsem porodila v sanitce a kdybych stále nevěřila, tak i doma:-D
Manžel samozřejmě nestihl nic, přijel deset minut po všem (i tak jsme ale poplatek za účast u porodu zpátky nedostali), ale i tak byl naměkko:-)
No a já? Z fleku bych vstala a šla domů :-D Jako bych ani nerodila. Jeden steh vše vyřešil. Jinak nestihli nic, ani klystýr, epidurál a monitor :-D
Snídani, co mi přinesli ještě na sál jsem zhltla levou zadní, pak si objednala mísu na čurání a jak jsem mohla vstát, lítala jsem po pokoji jak znovuzrozená :-)
Zklamalo mě akorát, že i přes registraci neměli volné pokoje na 6N, tkaže jsem skoro celý den strávila na sálech, a když konečně našli místo, bylo to na pokoji po císařích, tudíž bez rooming in. Ten jsem dostala až druhý den po obědě.
Ale jinak fakt super, takový porod bych opravdu přála každému!!! Celková délka přesně 2,5 hodiny.