Druha holcicka na svete

Je to jen pár hodin, co jsme došli z porodnice. Už bylo na čase ... nechali si nás tam o den dýl, protože maličká nepřibírala a mě už z toho špitálu začínalo hrabat ...
Termín porodu jsem měla dle UTZ ve 13tt vypočítaný na 18.5 (podle PM jsem termín neměla). Podle doktora jsem byla připravená už měsíc, ale miminku se nechtělo.
18.5 jsem napochodovala na kontrolu do porodnice, kde mi řekli to samé co můj doktor. Že to může být klidně ještě ten den. Byla jsem na 2 prsty. Co mě ale překvapilo, že monitor ukazoval činnost dělohy kolem 13. Na mou dělohu to byl fakt výkon!! :-) No, každopádně to bylo všechno, čeho jsem se dočkala.
20.5 jsem se kutálela do porodnice znovu. Monitor psal křivku ... tedy čáru :-) asi na 25. Poté jsem absolvovala vyšetření. Byla to doktorka, která mě rodila poprvé. Byla jsem pořád na 2 prsty. Udělala mi hemiltna a říkala, že má dneska službu, tak se uvidíme. No, moc jsem tomu nevěřila ...
Přítel měl večer seminář bojového umění. Dělala jsem si srandu, že bude na sále v kimonu :-)
Odpoledne dojela babička s dědou, aby odvezli Leontýnku na prázdniny.
Kolem 18:00 jsme šli na zmrzlinu ... mňam, mňam :hu:
20:15 mě zabolelo bříško. No, napadlo mě, že se asi něco chystá. Za chvíli se to ozvalo znovu. Bylo to po 6 minutách a mezi tím byla jedna menší bolest.
Leontýnka přišla zamnou a usnula mi v náručí. Babička ji odnesla do postýlky.
20:30 jsem volala příteli, že už se začíná něco dít, ať přijede domů. Ještě vezl domů kamaráda.
Povídala jsem si s mamkou (babičkou) v úlevových polohách a přítmí dětského pokoje.
21:30 byl opět nažhaven telefon. Nastávající tatínek už byl za rohem. Hodil sprchu, babička mu mezi tím nachstala svačinu, uvařila mi čaj z kontryhelu a já se mezi kontrakcemi oblíkla :-)
22:00 jsme vystupovali z výtahu u porodního sálu.
Přítel zazvonil a když se ozvala sestřička, začal koktat "že .., přítelkyně rodí"
Vzali nás na příjem, odevzdala jsem papíry a porodní plán. Lístek "na jména" byl bez jmen. Tentokrát byla volba pouze na tatínkovi (minule jsem si prosadila své jméno). Ten ho tedy sestřičce nahlásil, aby neměla řeči jako minule. Jenže to bylo pouze jméno pro holčičku. Prý, jaké jméno pro kluka. "To bude holka" řekl tatínek. A že jestli to máme potvrzené z genetiky. No, naštěstí to nechala být. Měla jsem kontrakce po 4 minutách.
Převlékla jsem se a napíchli mě na monitor. Opět se ukázala "milá" sestřička (zřejmě opět ta, co jsme měli minule ... ve zdejší porodnici je málo personálu, nebo jsme měli abnormální štěstí :-)) Jukla na čáru, kterou monitor vykresloval (asi na 25) a prý "to je rovná čára ..." A já si ty kontrakce asi vymyslela, ne???
Poté mě vyšetřila doktorka, byla jsem 6 cm. Píchla mi vodu.
Za chvíli mě zase napíchli na monitor. Tentokrát to kontrakce ukazovalo, ale čísla max. 35. Při poslední kontrakci už jsem cítila, že musím tlačit. Asi na základě toho, jak jsem zakřičela došla porodní asistentka. Jukla na mě a řekla, že musím být narovnaná a mít roztažený nohy, aby mohla hlavička klesnout. A tady nastoupil můj hrdina :-) Objímal mě, když byl klid a podpíral, když byla kontrakce. A věřím, že to nebyl jednoduchý úkol.
Když to zatlačilo, zase jsem se asi ozvala natolik, že došla asistentka.
Podle plánu jsem chtěla porod ve dřepu, jen s asistentkou (bez lékaře), nebýt stříhaná a v případě drobného poranění nebýt šitá.
Asistentka mě šupla na křeslo a tím, že mi ho napolohují tak, aby ta pozice byla podobná té, co jsem si přála. Jenže jsem při každé kontrakci měla tendenci dávat nohy k sobě. Takže jsem skončila s nožkama nahoře. Opěradlo na záda mi sestra polohovala z extrému do extrému, takže jsem spíš vnímala to, než že bych měla tlačit.
A to už mě tatínek informoval ... vidím vlásky ... má hrozně moc vlásků ... hlavička je venku ... už to je ... :^O^:
Pak mi ji dali na bříško. Bylo 23:26. Jmenuje se Vaneska.
Trošku jsem se natrhla, ale šít jsem nechtěla. Jenže to nepřestávalo krvácet. Pak doktorka zjistila, že jsem si roztrhla cévu a tak mám dva stehy.
Když se tak dívám, jakej román jsem napsala, ani bych neřekla, že to všechno trvalo pouhé 3 HODINY!!!
Stejná porodnice, sál, doktorka, asistentka a zřejmě aj ty protivný sestry a přesto bylo všechno jinak. Tentokrát jsem si už nepřipadala tolik jako vůl na porážku :-)
Takže holky, důrazně doporučuju sestavit (a hlavně vzít s sebou) porodní plán!!! I když se na vás potom třeba budou dívat divně, co jste si to vymyslely a mít třeba i blbé poznámky (viz můj případ), budou vědět, že jste jejich partner a mají s vámi o věcech diskutovat a ne jenom další kus masa, ze kterého vypadne dítě :metal:
A abych nezapomněla ... to největší dík patří tatínkovi ... kdybych ho tam neměla, tak snad neporodím. Byl mi obrosvskou oporou (a to nejen duševní :-))