deprese

mě by pomohlo trochu polevit a ne se snažit dělat všechno na 120% a očekávat to i od ostatních, jse prostě taková, asi budu muset jít za psychologem, jinak mě to spolkne. Díky za podporu :-)

na úklid jsem maniak, ale to že bych neměla umyté nádobí mi zase tak moc nevadí, já mám strach spíš z toho 0 konta, to je můj noční strašák!!! pro mě je absolutně nepředstavitelné nezaplacený nájem, účty, pojistky, já jsem tak prostě byla vychovaná a nikdy jsem neměla žádný dluhy(úvěry),které bych nesplácela, tak že moje noční můra je že k tomu dojde. Celých 9 měsíců se snažím všechno splatit a začít s čistým štítem neli s rezervou na horší časy a dařilo se mi to, ale zatím jsem vybavičku pro miminko pořizovala ze svých úspor, protože můj přítel má teď opět nějaké fin. problémy a já jse z toho v prdeli. Připadám si jako máma_táta, ženská i chlap v jednom těle, přes citovou i finanční stránku jsem tu byla vždycky já, tak si kolikrát říkám, že bych si vystačila sama, ale to nehci. Alespoň jednou bych chtěla pocítit ten slastný pocit ženství se vším všudy, ale to se mě asi nidky nepoštěstí...:-(

Ahojky, třeba tě trochu potěší můj příběh. V té době ještě přítel měl také dluhy, chvili někde pracoval, pak byl na pracáku a pořád dokola a dluhy s emu hromadili a já chodila do práce a vše jsem se snažila táhnout z jednoho platu, mojí hypotéku, mít z čeho žít, na naftu a občas i na jeho dluhy. No prostě hrůza. Tak to bylo fakt dlouho a já z toho byla zoufalá, tak moc jsem ho milovala a pořád jsem doufala, že azčne být zodpovědný a změní se. Pak z amnou jednou přišel, že by chtěl mít se mnou mimčo. Potěšilo mě to, ale nijak jsem to moc neřešila. Je fakt že si našel práci a snažil se ale viděla jsem že se mu t apráce moc nelíbí, přesto tam byl, aby se postaral. Mimčo,ale nepřicházelo,tak mi zatim stihl i požádat o ruku a těsně před svatbou se zadařilo. Zatím se dnes už manžel nad sebou zamyslel, rozjel si slibně kariéru v nemovitostech, jak vždycky byl jeho sen a já zjistila, že stačilo mu jen věřit a podpořit ho první měsíce než se to rozjelo. Dnes mi nosí domů krásné peníze, za které dáváme do pucu i náš domek, nakupujeme výbavu pro mimi a ještě zbyde mít na život, aby za něco stál. Každej ho od toho odrazoval, i já byla občas skeptická a nevěřila mu,ale podařilo se a oba se ted tesime na naše miminko začátkem února. Tak to nevzdávej, upřímně když se ohlédnu zpátky, občas mam pocit, že jsem byla víc šťastná bez tech peněz, jenže v té době jsem na to koukala úplně stejně jako ty. Držim palce a věř, že vše bude dobré.

já bych namísto peněz chtěla vyhrát sílu v rozhodování a moudrost, sílu na to přijmout to co se nedá změnit a sílu změnit to co se změnit dá. To by mě obohatilo, ale to se nevyhrává, to se získává celý život. Peníze se dají vydělat, když máš možnost a jde to. Já si chci miminka užít alespoň ty dva roky co budu doma a ta tu dobu potřebuji mít oporu a jistotu v druhé polovičce... ://: :h:

Musíš být fajn ženská, když si tohle vydržela, málokterá tohle vydrží a neuteče. Já s tim mym taky vydržela, i když sme neměli skoro co jíst a bylo ouvej, ale byla tam láska. A teď se máme taky dobře a on mi vše vynahrazuje. Doufam, že to ten tvůj ví a váží si tě tak jak si jistě zasloužíš, gratuluju

Ahoj, musím říci že jsi hodně silný člověk a ona i láska udělá divy, ne nadormo se říká v dobách dobrých i zlých. Je fakt, že tohle není jeho životní styl. Finanční problém je momentální, mě spíš štve, že by tyhle fin. potýže nemusely být, kdyby nědělal něco jen sám za sebe, ale ohlížel by se i na to co to může přinést ostatním. No je fakt, že to vzniklo v době kdy jsme měli odluku, ale bohužel to trvá až dodnes a to už je zase rok a půl co jsme zpět spolu. Já bych do budoucna chtěla abychom fungovaly jako rodina, se vším všudy, tedy i finančně, ale v dnešní době je to těžké. Co mě mrzí, že když něco chci já, není to důležité, tak že si to vlastně koupím za své, ale když něco chce on, tak je to v tu chvíli to nejdůležitější a měli bychom si to pořídit a hučí do mě tak dlouho až mě zviklá. nevím, jeslti je to tím, že jsem slaboch, nebo hloupá nebo jsem prostě člověk, který se rozdá, kdybych neměla, nedala bych, ale dkyž mám, tak bych se rozdala - v tom tkví asi ta moje hloupost.

no doufat v něco je to co ti nidky nikdo neveme ;-)