depka po ránu :-(((

ahoj maminky,omlouvám se za nový nick,ale moc se rozepíšu a není mi jedno kdyby to četl někdo kdo mě zná osobně,v poslední době se s tím šmírováním roztrhl pytel..
vzbudila jsem se k dítku a začala přemýšlet...to není dobré znamení,a začala bulet,myslela jsem si,že už je to za mnou a teď už mě to tak neveme,ale v týdnu se mi o tom i zdálo,tak mě to trápí víc než sama chci :-(
asi začnu od začátku abyste byli v obraze,můj chlap je z party kamarádů a ty mají manželky,kdysi přítelkyně,když jsme spolu začli chodit my,já se k nim do party dostala jako poslední a asi je to i výhoda,chlapi mezi sebou v pohodě,občas něco,ale však víte,chlapi to moc neřeší...ale ženské to je něco jiného,na začátku načeho chození mezi babama byli spory,hodně se pomlouvaly...jednou ta se nebavila s tou a jiná zase s tou a já byla mezi mlýnskýma kamenama a docela naivní,tak jsem se nechala i ovlivnit tou se kterou jsem zrovna byla,(blbý..to vím teď,chybama se člověk učí...)takže mezi ženskýma furt něco,na mě se jim nelíbilo,že už s něma tolik můj chlap není,nejsem ten typ,že v každé volné chvíli jsem s partou v hospodě nebo na jiné akci,mám ráda romantiku ve dvou a svůj klid,tak jsem se stala "oblíbenou" i s mojím jsme to řešili často,chtěl se s nimi vídat víc a já zas néééé...takže tak první spory s ženskýma,že se tak s něma nedružím,ale nic hrozného,první signál byl,že se něco děje,že nás přestali zvát na grilování,nebo narozeniny(ne všichni),prý proto,že já je taky nezvu,tu je hospa strašný pajzl zahulený a já ze začátku něměla svoje bydlení ,kam je pozvat,sama jsem si říkala,že až budu ve svém tak je zvát budu,ikdyž sama se svýma kamarádkama žádnou oslavu nedělám,prostě když se okolo narozek potkáme tak si popřejeme,dáme drobnost,mě to tak vyhovuje a jim taky...jenže u holek z party je to jiné,nejdřív jim vadilo,že je na narozky nezvu,až bylo kam je zvát,tak jim vadilo že je zvu jen na ty narozeniny,ikdyž jsme se normálně vídaly..nemusím být s nimi furt,ale když jsme spolu,jsem ráda a vždy hodně pokecáme,loni moje narozky dopadly tak,že dvě příšly a nepopřáli mi,mě to nevadilo,myslela jsem si že si datum mojich narozek nepamatují,v sms jsem je zvala na návštěvu..jenže jiná mi poté řekla,že to udělali schválně,když je zvu jen na narozky,tehdy mě to vážně hooodně dostalo,bulela jsem jak želva docela dlouho...v těhu ty hromony dělají svoje :-( měla jsem pocit,že se snažím se jim přizpůsobit a stejně jim je to málo...fakt mě to mrzelo...letos jsem s nimi narozky neslavila,máme děti tak se řeklo,že narozky slavit budem jen dětí,dospěláci už ne,jenže od začátku týdne vím od jiných holek z party,že v pátek byla akce,jedna slaví narozky a já jsme pozvaná nebyla,z prvu mi to nevadilo,řekla jsem si,že já s nima narozky neslavila tak mě zvát nebudou,ale když jsem se dozvěděla že tam budou i jiné maminky,které narozky s něma taky neslaví tak ten pocit začal znovu,zdálo se mi o tom a bulím,teď už ne,ale z postele jsem musela utéct,od pondělí jsem se viděla se třema maminkama a každá se mě ptala jestli jdu na páteční akci..řekla jsem že nejsem pozvaná,že já taky nezvala,to bylo ještě dobré,než mi jedna z nich neřekla,že to je blbost,protože se dospěláci přece už neslaví,druhá z toho byla v šoku a říkala mi že mě určo ještě pozve..tak jsem nad tím začala přemýšlet víc než je zdrávo a deptá mě to,nevím co s tím..jak to hodit za hlavu,protože jiné řešení toho neznám,než to hodit za hlavu...včera jsem tak uklízela a stejně mi ta fyzická práce moc nepomohla :-( omlouvám se za román,pro spoustu z vás asi hodně malého problému,vím že jsou horší věci,ale fakt mě to trápí.................. :§)