Další info
Slíbila jsem (si) to, tak podávám další informace o mém stavu. Nepíše se mi to lehce, ale co se dá dělat. Test z dnešního ráda, kdy jsem tedy 14. den po KET a 33. den cyklu, je slabší než ten z předvčerejška. Myslím, že tam ta čárka už ani není. Ne, neutěšujte mě, už pět let sem chodím a vím, co a jak. Tohle prostě není těhotenství, které by mělo nějakým způsobem prosperovat. Prostě to zase nevyšlo.
Když dovolíte, trochu se polituji a pak se zase na nějaký čas odhlásím. Kdoví, kdy se vrátím, a zda vůbec. Je mi 33 let, jsem bezdětná, od ledna 2011 je tohle už můj sedmý transfer. Podstupujeme to nejlepší, co nám medicína v oblasti asistované reprodukce nabízí, ale pro mé tělo to není dostatečné. Máme ještě možnost využít posledního „plně hrazeného“ cyklu. Ale všichni zasvěcení vědí, že to není tak, jak se to tváří. Že i tahle štědrá nabídka zdravotní pojišťovny vás vyjde s mrazením a transfery i na 30 000,-. To je to poslední, co ještě můžeme zkusit.
Uvažuji, že si ho nechám v záloze, pokud by medicína třeba za pár let přišla na nějakou převratnou novinku, abych ji mohla zkusit prubnout. Třeba se zase posuneme o krůček dopředu ve vědě a pravděpodobnost úspěchu transferu vzroste ze současných chabých cca 45% na nějakou přijatelnější míru… Kdoví, třeba už mi to bude stačit.
No, nic. Budu tedy dál odpovídat na dotazy, proč jako ještě nemáme miminko, po uvedení pravého důvodu se budu koukat na soucitné pohledy a poslouchat dojemné příběhy s happy endem a budu doufat v ten svůj. Mezitím si budu dál hledat práci, na bezdětnou třiatřicátnici se každý jen klepe, ještěže je nabídka práce tak pestrá… A mezitím si budu korunku po korunce šetřit na výlet do centra asistované reprodukce.
Tak, máme to za sebou. Třeba se tu ještě někdy ukážu a třeba si mě bude ještě někdo pamatovat. Mějte se krásně.
N.
Nadi, tak to je podpásovka. Nevím, co na to říct, je mi to tak moc líto... Kdy má dorazit ms? Myslím na vás a držte se...
Drž se!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Já věřím,že brzy
....................
....................
.................... :a: :a: :a:
Já to tušila, ani jsem ti negratulovala :( Je mi to líto :r: Drž se...
Ach jo Nadi....
Tak zdar a sílu při hledání práce. Ty se umíš dobře rozhodnout, tak si naplánuj poslední pokus na ten pravý čas. 33 není ještě žádná katastrofa :a:
Ahoj Nadí, ráda bych se s tebou podělila o svůj příběh, aby si věděla, že to co prožíváš si prožilo spoustu holek. O miminko jsme se snažili neuvěřitelných 9let. Podstoupili jsme řadu vyšetření, v roce 2005 jsem zázračně otěhotněla bohužel né na dlouho v 6-7tt jsem spontálně potratila a tak jsme se s mužem rozhodli podstoupit um.oplodnění, byli to neuvěřitelné dlouhé 3 roky ale také bez výsledku ten poslední dopadl tak,že jsem málem i umřela. Prodělala jsem nejtěžší stupeň hyperstimulačního syndromu, po kterém následovalo období léčení se z trombózy. To už jsem řekla dost a před vánocemi jsme se rozhodli pro adopci. Chtěli jsme být za každou cenu rodina. Letos v únoru po podání žádosti nás již navštívila soc.pracovnice aby zhodnotila bytovou situaci. Po její návštěvě jsme měli mít poslední transfer a tak jsem čekala na mrchu, která však nedorazila a já jsem nyní v 17tt. Je pravda, že po podání adopce, jsem v sobě našla neuvěřitelný klid a vyrovnanost. Není to lehké rozhodnutí, ale co, když chcete být rodina, příjmeš i fakt, že to mimčo neporodíš, ale budeš ho vychovávat jako ta nejlepší máma. Proto ti přeji hodně síly a věř, že štěstí čeká i na tebe. Matka příroda ví, kdy je ten správný čas. Hlavně se netrap, tím tu malou dušičku k sobě nepřivoláš. Také mi pomohl jeden pán, který v tomto ohledu má neuvěřitelné úspěchy a já jsem jeho zdárným příkladem. Nemám pochybnosti, že byc se mohlo něco stát. Vím, že čekám zdravé dítě a jsou tím důkazem i všechna vyšetření,která jsem podstoupila. Omlouvám se za román, ale tvůj příběh je jako můj a musela jsem ti napsat. Hodně štěstí Lůca :D
In reply to Ahoj Nadí, ráda bych se s by Luca83
:( Já tady remcám, že jedině holčičku, a přitom si neuvědomuji, jak velké štěstí jsem měla, že malá byla na první pokus, a druhé po třech měsících, žádné potraty, zdravé děti... Tak to je úplně supper, že vám to nakonec takhle vyšlo, a je vidět, že to co jsem psala už níž o té adopci fakt funguje... :) Tak přeji hodně štěstí, a užívejte si to, zasloužíte si to!!! :D :one: :€s€:
:€\€: Drž se Nadi.
:( :( :( Ale možná bych měla radu - co zkusit adopci? Znám hodně případů, kdy partneři zkusili vše, co se dá, a nic. Pak si adoptovali dítě, a jak přišel takový ten jakoby klid, že už teda to vysněné miminko ať už tak nebo tak mají, tak se stal skoro zázrak, a žena počala... Já bych na Tvém místě tohle udělala. Šla bych do toho s tím, že teda holt my mít miminko nemůžeme, tak si adoptujeme. Je tolik dětí, které nemohou za to, že je matky odložily, zaslouží si rodinu. No a pak se třeba zadaří i vám, a budete pak mít dvě skvělé děti. Co na tom, že jedno tak a druhé tak? Zkus se nad tím zamyslet, opravdu vím, že mnoha párům adopce pomohla. Některým ne, ale jiným ano.
In reply to Tak to čtu, a je mi to hrozně moc líto. by kapkavody
Ta adopce je dobrý nápad, ale musejí být o ní přesvědčeni oba partneři. Jenom proces prověřování před přijetím do seznamu žadatelů trvá dlouho a je náročný, takže by byl tak akorát čas začít.
In reply to Ta adopce je dobrý nápad, ale by nani77
Jak dlouho to vůbec trvá všechno? Teta byla svobodná, a zažádala si o adopci, a celkem rychle jí to teda vyřídili. Jenže to bylo před (asi) 25 lety...
In reply to Tak to určitě. by kapkavody
Délka vyřizování asi záleží na lokalitě. Známá v Praze tím strávila prakticky celý loňský rok - často museli čekat, než se dostanou na řadu - u psychologa, na kurz v kojeňáku atd. V prosinci je schválili do seznamu a od té doby čekají.
Asi před 6 lety žádala o adopci kamarádka, svobodná, taky z Prahy, trvalo jí všechno vyřídit přibližně stejně dlouho a čekala pak poměrně krátce, snad méně než 2 roky.
Jiní známí jsou z vých. Čech, vyřízeno měli do 1/2 roku a holčičku dostali do 1 roku.
In reply to Tak to určitě. by kapkavody
Znama si tim ted prosla....v podstate po 7 letech ruznych snazeni a nescetnych umelych oplodneni nakonec opravdu otehotnela. Bohuzel porodila ve 27tt a holcicka po 1 dni zemrela. Rekla si:a dost......udelam stastne dite z kojeneckeho ustavu. Zazadali si o adopci,prosli si spoustou pohovoru a psychologickych vysetreni,ale trvalo to jen 3 mesice. Pak jim rekli,ze vyhoveli a do roka by meli dostat dite. Dostali za 9 mesicu 3-mesicni holcicku,maji ji doma asi 2 mesice a jsou nejstastnejsi pod sluncem. Pry maji pocit,ze je u nich jakoby odjakziva a je proste JEJICH. Jejich laska,jejich vsechno....nevadi jim,ze ji nezplodili a neporodili.....vim,ze se to mozna lehce radi....urcite to neni jednoduche,ale je to reseni. Drz se,Nadi....
In reply to Znama si tim ted prosla....v by Libca72
7. let, a pak... :r: Normálně tu sedím a řvu. A je jasné, že když o to děťátko opravdu stojíš, a moc moc moc si ho přeješ, pak je úúúúúúúúúúúúúúúúplně jedno, esli jsi ho porodila ty nebo někdo jinej, je to tvoje štěstí, tvoje všechno, a na takové ty věci - je moje/není moje vůbec nemyslíš. Třeba u nás nebylo jasné, esli budu moct mít druhé. Ne kvůli gynekologické stránce, tam jsem v pořádku, ale kvůli mému zdr. stavu, neuroložka vyhrožovala, že mi asi druhé nepovolí atd. Nakonec jsem jí vysvětlila, proč tak stojím o druhé, a ona s naprostým porozuměním, a taky tím, že nemoc mám zlepšenou a hlavně zastavenou souhlasila, takže po 4. měsíci snažení to bylo tam ... :) Ale věděla jsem, že když nepovolí, tak půjdu do adopce. Horší to bylo s chlapem - t
zatímco já jsem věděla, že dokážu mít druhé stejně ráda jako první, bez ohledu na to, zda je nebo není mojí krve, tak manžel prohlásil, že pokud by nebylo žádné dítě, pak adopce ano, ale když už má jedno své, tak by nebyl schopen ho milovat jako vlastní. :( Naštěstí jsme to řešit nemuseli, ale je tam podmínka - oba musí chtít a dokázat milovat dítě, bez ohledu na to, zda je nebo není z jejich krve.
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
je mi to strašně ale strašně líto :r: