nevím jak na to...

Zcela Tě chápu a chce se mi brečet. Nikdo z nás si tu situaci nedokáže představit!!! Každá rada drahá, když se nikdo v té situaci neocitl. Můj manžel byl před 5-ti lety taky nemocný...Nebudu rozepisovat s čím a jak, každopádně bojoval s tou bestií. Lékaři nám rovnou řekli, že mimi další nebude a nám to vlastně i bylo jedno, protože jsme oba chtěli hlavně to, aby tady můj manžel byl!!! Měli jsme 3-letého chlapečka. Nabízeli nám, že do budoucnosti bychom si mohli nechat zmrazit spermie, ale na to jsme neměli ani pomyšlení. Často jem myslela však na to, že kdybychom to udělali a manžeovi by se něco stalo, měla bych někde kousek jeho a určitě bych to miminko chtěla mít v sobě. Nevím ale, jestli by to vůbec šlo.
Po 5-ti letech jsme to zkusili normálně a vyšlo to. Čekáme holčičku a já tomu nahoře děkuju, že za to trápení nás tak krásně odměnil. A to zřejmě udělal i u Tebe, abys v tomhle zatraceným světě nebyla sama, ale pořád s manželem. Přeji Ti krásná miminka s dušičkou manžela, tatínka.

nemůžu vědět jak se cítíš, nepotkalo mě to a doufám, že v životě nepotká, mně stačí hloupé sny o tom, a brečím. Je mi to moc líto, že se to stalo. Víš prostě to tak být mělo a ty miminka taky, je to určitě těžký, ale snaž se kvůli těm tvorečkům na to moc nemyslet. Manželovi rodiče ti určitě ve všem pomůžou, nebudeš na to sama.
Moji tchyni zemřel manžel, když ji bylo 39, nevzpamatovala se z toho dodnes, měli krásný vztah i muž mi to říkal, brala prášky a nyní je v invalidním důchodu, z těch prášků ji postupně všechny orgány odcházejí, pořád o tom mluví, dokonce mě i rozbrečela a nechtěla jsem tam chodit, byla jsem z toho vždy špatná, člověk pak na to pořád myslí. Jen ti chci říct, pokud to jen trochu půjde, vyvaruj se práškům, protože jsi mladá a bude z tebe maminka a nestojí to za to, čas ti pomůže uvidíš, bude to těžky hodně moc,ale zvládneš to, věřím ti. Opatruj se moooc i s mimískama, držím palce, a jestli ti to pomůže, tak třeba vánoce neslav, aby si se zbytečně netrápila, někdy to pomáhá.

Aduško je moc smutný co tě potkalo, ale vidíš že někdo uměl zařídit, aby jsi nebyla sama. Já nejsem věřící, ale tohle je dar. A věř, že rodiče tvého muže budou moc šťastní, že tobě i jim po něm zůstane to nejcenější. Hodně štěstí. :k:

Je mi moc líto, že tohle prožíváš. Jistě neuvažuješ o tom, že bys šla na potrat, protože sama víš, že ty miminka jsou něco, co tě bude s tvým mužem už navždy spojovat a co dokáže, že jste k sobě skutečně patřili.
Víš...před nedávnem zjistili mému manželovi celiakii - není to vůbec nic vážného, ale než na to přišli, dělali mu různá vyšetření, protože mu poslední dobou nebylo vůbec dobře, a já měla v tu dobu strach, co bude. Tenkrát mě napadlo, že kdyby zemřel a neměli jsme ještě děti, že by mi nic nezůstalo a ať byla svatba jakkoliv krásná, jako by se nic nestalo - rodina je prostě rodinou až ve chvíli, kdy přijdou děti.
Jistě to nebude lehké být maminkou dvojčátek sama, ale pokud víš, že máš zázemí a oporu v rodině své i svého muže, pak můžeš být o něco klidnější.
Sama jsem už poznala, že i když je ti nejhůř a zažíváš období, kdy nevidíš v budoucnosti nic pozitivního a kdy si dokáže představit i sebevraždu, stejně jednou zjistíš, že se usmíváš, když vyjde sluníčko, že se dokážeš smát u veselého filmu a že dokážeš vzpomínat na dnes bolavé skutečnosti sice se sentimentem ale už s nadhledem. Možná je nejlepší dopředu moc nemyslet, ono to přijde samo, uvidíš.
Moje teta ovdověla, když měla dvouletou holčičku a byla podruhé těhotná. Její manžel spáchal sebevraždu. Dnes má dvě supr holky a dokonce i malého raubíře s novým manželem.
Přeju ti abys měla hodně psychické síly a odvahy, abys měla kolem sebe rodinu ale i přátele a aby se ti sypalo štěstíčko. A rodičům se vůbec neboj to říct...jsem si jistá, že budou moc šťastní.
Baruška

Je mi moc líto, že si přišla o manžela. Jediné co na takovou ztrátu pomůže je čas, ale to se lehko říká ale hůř dělá. A tvoje těhotenství je dar od tvého manžela. Můžeš se radovat, že budeš mít někoho, kdo ti ho bude připomínat a kdo ti dodá smysl život. Reakce rodičů se neboj, budou asi v šoku, ale budou šťastní, že po sobě jejich syn něco zanechal. Raduj se ze dvou štěstí, které tě potkaly a neboj zvládneš to!!!

Ahojky!!!Za prvé ti přeju upřímnou soustrast,je to pro tebe určitě těžké!!!Já si myslím,že ti všichni pomůžou,jak píšeš,že tchýně i tchán jsou suproví. A to,že čekáš dvojčátka,to se snaž vidět,jako krásné,jako alespoň malou útěchu toho,co se stalo,budeš v nich vidět manžela, budou jeho pokračováním.Já vím,je to strašně těžké,ale uvidíš,bude líp,musíš se s tím vyrovnat a věřit,že to dokážeš!!!! Manžel by určitě nechtěl,aby jsi smutnila a nevěřila sis!!!Určitě jsi strašně silná ženská a dokážeš to!!! :a:

Máš větší obavy z toho zítřejšího sdělení nebo z budoucnosti? Pokud jde o manželovo rodiče, jsem si jistá, že to pro ně bude sice šok, ale příjemný. Uděláš je šťastnými, po tom všem. Nebudeš to mít jednoduché, ale Ty to určitě zvládneš a budeš s miminkama móóc šťastná.

Proč se trápíš? :h: Je to moc smutné, že manžel zemřel, ale tobě po něm zůstanou dvě krásné dětičky a to by měl být důvod k radosti. :\x: Píšeš, že tchánovci jsou skvělí, tak se toho vůbec neboj. Tak buď hlavně v klidu a raduj se z toho zázraku. :qu: :h:

ty masstrach jak to zvladnes sama? zvladnes.. a poku sou to deti manzela tak to tak ma byt - neco ti pome krasnyho zustalo....

Ahojky,tak to je mi moc líto,ale ber to tak,že ti po tvém manželovi zůstanou na památku VAŠE 2 miminka :-) Jeho i tvoji rodiče budou určitě moc a moc šťastní a určitě ti budou moc pomáhat :-) Drž se a pak určitě napiš,jak zareagovali,když jsi jim to řekla. Hodně štěstíčka a hlavně se teď šetři,když jsi těhulka :-)

Mozná to blbě vyzní,ale jsou to manzelovo děti..?