Porod mrtvého miminka v 18TT jak se s tím vyrovnat?

Je to už téměř 5 týdnů, co jsem přišla o miminko, bolest stále nepolevuje. Mám ze svého okolí pocit, že si o mě myslí, že jsem histerická a že už bych s tím měla dát pokoj. Že vlastně nemám nárok být takto smutná a že bych se tím měla přestat zabývat. Jsem snad opravdu histerka? Děsím se Vánoc, když jsem se včera dívala na Růžovku a konec mě rozbrečel. Snažím se fungovat aspoň tak jak to jde, v práci se tvářit, že se nic nestalo a s vypětím sil se mi to i v drtivé většině daří, ale doma příjde večer a mě stačí málo a jsem na měkko.

17 dnů je strašně krátká doba na to, aby ses vyrovnala s něčím takovým. Stalo se mi totéž v říjnu 2008, byla jsem těhotná podruhé, první těhu skončilo zamlklým potratem v 7.tt, na podruhé se zdálo všechno v pořádku, ještě v 16.tt mi na genetice říkali, že je všechno OK a že ani nemusím na tu obávanou plodovku, pak jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce, byla jsem přesně 18+0 a srdíčko netlouklo... první dva měsíce poté jsem vůbec nebyla schopná fungovat. Chodila jsem za psycholožkou, našla tyhle webovky a na naléhání svojí šéfové jsem se vrátila do práce, to mi pomohlo asi nejvíc, že už jsem neměla celý den čas plácat se v myšlenkách na miminko. Teď mám doma 20 měsíčního synka, ale na to miminko, které už nikdy mít nebudu, úplně zapomenout nejde

Ahojky, je mi to hrozně líto co tě potkala, ale z vlastní zkušenosti, ti můžu napsat jen tolik, že čas opravdu ty rány všecky zahojí, mi umřelmalý 3dny po narození, a vyrovnávala jsem se s tím skoro 2 roky než jsem otěhotněla, o to u mě horší to bylo,že to byl první syn, a druhé těhu se nám nedařilo, nyní chodíme na hřbitov, již mám dvě dcery zdravé!!! a často na Adámka vzpomínáme, takže moc moc ti přeji aby i tobě bylo co nejdříve lépe a lépe, a na tu práci se vykašli, když nebude tahle bude jiná!
Taky mě při návratu po šestinedělí vyhodily a to ze slovy že už maj za mě náhradu, neboť si myslili,že budu doma 3 roky! Neměla jsem tehdy sílu jím odporovat a podepsala jsem to! Takže ti přeju aby se tobě tohle nestalo!!!posílám štěstíčko: :€s€:

Moc děkuji všem za komentáře!
Už dva dny chodím do práce. Jeden den je lépe, druhý den hůř. Dnes bylo hůř i v práci, snažím se to zvládat, ale zatím se nedaří, setkávám se zákazníky, kteří se diví, co dělám v práci a ptají se. Čekám na výsledky genetiky a pitvy, byla jsem také na krvi kvůli případným infekcím, snad se i dozvím pohlaví, ale až v lednu, jsem z toho nesvá a mám obavy, co se dovím, respektive jestli se vůbec něco dovím...

Ahoj..Moc mě mrzí co se ti stalo. Bolí a bolet bude pořád. Já potratila v 8tt. dodnes vidím ta zádečka toho tvorečka, bez pohybu, bez srdíčka...Nevěřila bych, že to někdy prožiju. A to nebyl 18tt. jako tvůj. Vždyt to už je prostě miminko..často s Nelinkou mluvím ) tak jsem si ji pojmenovala, i když vím, že to mohl být chlapeček ) hrnou se mi do očí slzičky, měla se narodit na letošní vánoce....Bolest ve mně zůstane navždy. Dnes jsem v 9tt. a modlím se, aby Justýnka byla v pořádku a zdravá, protože mám v sobě s ní i docela velký myom. Jedno děvčátko už mám doma...22měsíců. Děkuji bohu za ni..protože až dnes vím, že donosit zdravé děťátko je zázrak. Drž se, rodina ti pomůže. Přeji Ti hodně sil..i v té práci.

Skus si zajit na stranky www. anjeliky.sk...tam je hodne podobnych osudu, smutnych pribehu( ja u toho brecela i cely den) a mne ty stranky v me tezke situaci hodne pomohli, zjistila jsem , ze nejsem sama.Musim rict, ze jsou to 3. roky a je to mnohem lepsi a s temer 2. letym zivym ditetem nemam tolik casu nad tim premyslet...i kdyz vim, ze nezapomenu...drz se, jsou to te zle stranky zivota, ale mas dve deticky, tak jim tu laskudej...a praci...myslim, ze te ted nenaplnuje, ale treba skus svou mysl otocit na pracovne vytizeni, zapni vsechno co muzes a sve sefove dokaz, ze si to misto zaslouzis...papa

Ahoj, je mi líto, že ti mimčo umřelo, a v tom směru ti nemůžu poradit, ale co se týče pracovních věcí, tak radu mám: nic nepodepisuj, na žádnou změnu nepřistupuj! Nenech se nikam tlačit. O nějaké způsobilosti k tvé práci nemůže zaměstnavatel rozhodovat, jestliže už tě na tu práci přijal a tys ji vykonávala. Žádné změny smlouvy nepodepisuj, žádné ukončení smlouvy nepodepisuj, trvej si na svém. V případě potřeby porady mi napiš do pošty, nebo se obrať přímo na advokáta. Nenech sebou od zaměstnavatele vykývat. Máš dost bolestí už se samotnou ztrátou dítěte.

to je mi mooc lito :( myslim ze ta bolest nikdy nezmizi jen se potlaci nekam dozadu,
ja mam potrat v 10t uz je to vice 10ti let a porad na to myslim :(
asi to tak melo byt.....
preji hodne stesti

Je mi to moc líto co jsi prožila,ten začátek jako kdybych psala já,2 děti,já toužila po dalším,manžel ne,pak si nás ta mrška našla sama :!k: ,manžel taky těžce v šoku,děti a já nadšený,ten konec je teda hrozný,je mi to strašně líto,kdyby se to stalo alespon na začátku,ale takhle dlouho,práci neřeš,bude jiná,ty potřebuješ ted podporu ze všech stran a ne aby tě tam takhle sráželi,určitě by ti pomohlo časem další miminko,ted to chce jen čas,nikdy se s tím asi uplně nesrovnáš,já musela před lety na přerušení,v začátku a dodnes to mám v sobě,mojí sestřenici potkalo to co tebe,ale oni třetí chtěli,po 2 potratech jim to vyšlo,alespon to tak vypadalo,ale miminko prostě umřelo,nevím přesně v kolikátém byla, nějak kolem 6 měsíce ale časem si pořídily ještě jednoho mrnouska a bylo dobře :h: moooc držím palečky do budoucna :h:

Je mi to moc líto,takhle sem nad stránkama dlouho nebrečela,upřímnou soustrast :r:

Ahoj, mrzí mě co jsi zažila...
Zažila jsem podobnou věc.. Porod dvojčat v 19tt, ale živých... tělo je vyhnalo...Takže konec. Při čtení tvého příspěvku jsem si vzpomněla i na tu mísu, do které se to nakonec porodilo..Fakt hrůza. Mě pomohl jen čas,byla jsem prvorodička, takže mě doma čekalo jen ticho a prázdno, manžel v práci... Ty máš děti, přeci jen je se o koho starat, komu pomáhat. Další věc, co mi pomohla, bylo čtení podobných příběhů maminek. Paradoxně jsem si říkala, že kdyby byly miminka mrtvá, nedalo by se nic dělat, zřejmě nebyla zdravá, ale já měla zdravá...
Řeči, co mi nepomáhaly byly: Asi to tak mělo být (ve skrytu duše vím,že je to pravda - spoustu věcí jsem si uvědomila, s manželem nás to sblížilo o 150%), a další věta je: Hlavně, že jsi zdravá! (Zpětně vidím,že v nebezpěčí jsem byla taky - špatné krevní výsledky, jinak jsem vždy zdravá jak řípa)
Takže ani jedno z toho ti nenapíšu, ale drž se, a mysli na rodinu. V práci se snaž, ale nekřečuj to.. Když si tam nevážej lidí a nepřistupují k lidem trochu individuálně (v tomto případě by teda mohli), tak nevěš hlavu, bude jiná práce...Klidně mi napiš, at to ze sebe dostaneš.. (zumostl@centrum.cz)

Ahojky, moc mě mrzí, co se vám v rodině přihodilo, upřímnou soustrast :( ale věř, že bude líp :€s€: vše má svůj smysl a mělo to tak být. A jestli skončíš i v práci, pak věř, že všechno zlé je k něčemu dobré... Bůh ví, co kde lepšího na tebe čeká :a: hlavu vzhůru, držím palce :k: