Můj příběh...

Tak Tez tady je ten příběh jak jsem slíbila....

Tak jsem se konečně odhodlala a píši Vám celý můj příběh...snad bude se šťastým koncem.
....byl to takový normální den, normálně nudný den v práci. Znáte to, když se vám nic nechce. Do toho ještě dojde nějaký idiot a má plnou pusu nějakých blbých řečí. Ale zákazník je zákazník, tak jsem nahodila umělý úsměv a myslela si něco o zadní časti těla. Jenže než se pán rozmyslel, tak to nějakou dobu trvalo...Pak se na mně usmál on...Ten úsměv nikdy nezapomenu. A pak začal chodit pravidelně....Každých 14dní...A po nějaké době jsem ho očekávala jako vždcky...Nedočkala jsem se. Další týden taky nic. Ten další tak ne. Pak jsem byla nemocná a volaly mi holky z práce, že tam byl a sháněl se po mě. Myslela jsem, že umřu, že jsem tam zrovna nebyla. Pak jsem zase čekala a nic. Pak jednoho krásného dne jdu otevřít dveře na recepci a koho nevidím....Stál tam ON! Podlomily se mi kolena. Tehdy jsme si konečně vyměnili čísla. říkal, že zavolá. Nezavolal. Až druhý den večer zvoní telefon. po zvednutí se ozve: ahoj Princezno! málem jsem omdlela radostí.... Pak jsme si vypisovali sms a kolem půlnoci se zeptatl jestli nemůže přijet. samozřejmě, že jsem souhlasila. Nikdy jsem nezažila hezčí rande...Seděli jsme v autě na parkovišti a povídali si. Pak mě pozval na festival. Trval 4 dny. Nejkrásnější 4 dny v mém životě....On byl to nejkrásnější v mém životě. byl pozorný, milý, zábavný všechno....Po půl roce mě požádal o ruku. Bylo to 16.srpna. Vím, že to bylo brzy ale souhlasila jsem. Navíc jsem vám zapomněla napsat, že byl ženatý...Ale požádal mě o ruku s celou parádou i před rodiči s tím, že si závazky velice rychle vyřeší....V té době už jsme řešili miminko....Taky jsem souhlasila...Pořád se nám to nedařilo. Začali jsme spolu bydlet a já si myslela, že nemůžu být š´tastnější. starat se o něj bylo to jediné co mě bavilo. Ráda o...jsem pro něj vařila, uklízela, nosila mu jídlo do postele, když došel z práce měl napuštěnou vanu, namasírovala ho, cokoliv si přál. Pak začall být nervoznější a protivnější...Rozvod v nedohlednu. V září jsem otěhotněla...to už to bylo u nás celkem na ostří nože. Ale vzal to celkem v pohodě, dokonce jsem dostala i kytku. Dva nebo tři týdny na to mi řekl, že se vrací ke své manželce...Málem jsem umřela...V tu ránu se mi zhroutil celý svět! Vážně jsem si chtěla ublížit. Jen to malé v bříšku mi bránilo. To mu bych neublížila. Tak jsem zůstala sama v našem bytě...to mi pak ještě psal jestli mu můžu sbalit věci. Sbalila jsem. Když si pro ně došel, tak mi brečel v kuchyni, že to jinak nejšlo...Po pár dnech mi psal, že je mu smutno. Tak jsem mu napsala ať dojede. Skončili jsme v posteli. Pak za mnou občas jezdil...Pak jsem měla nějaké problémy v těhotenství, tak začal jezdit každý den. Vozil mi snídaně, jezdil na oěd...kromě toho že nespával u mě bylo všechno jako dřív. Zase se začala probírat svatba, rozvod....V březnu šel na operaci. Totální endoprotíza kyčelního kloubu...Prý až se vrátí z nemocnice už budeme spolu...z nemocnice se vrátil ke své manželce...A nám přišel krásný e-mail: mě a jeho manželce. V něm stálo, kromě jiného, že nás miluje obě a že chce aby jsme bydleli všichni tři spolu! že nás nechce opustit ani jednu, že se těší na naše miminko a že nechce přijít o dcerku co má s ní, A že máme 24hodin na to aby jsme se rozhodly. Zase rána pod pás! Byla jsem zoufalá, nevěděla co dělat. Tak jsem napsala jeho manželce co na to říká...chtěla ať dojedu, tak jsem sedla do auta dojela k nim. On byl v práci. Popovídaly jsme si, tak jak jsem z toho měla strach, tak to bylo celkem pohodě. Pak jsem mu volala ať dojede domů. K nim domů....Nečekal, že bych tam mohla být. Vůbec nepočítal, že by jsme se mohly sejít. Když přijel, měl nervy v háji. Dozvěděli jsme se spoust lží...které nám musel potvrdit, že lhal!!!! Prý už lhát nechce a nebude, prroto to vymyslel, tak jak vymyslel
Tak jsem začala jezdit k nim na návštěvu. Vždycky si popovídáme ale bez něj. On stále není schopný s námi posedět. Už jsou to asi 4 týdny. A pořád naléhá ať se nastěhuji k nim. Když se ho zeptám jak si to představuje, tak není schopný mě ani jí odpovědět. Tak jsem řekla, že se k nim nastěhuji až po porodu! že ví, že mám problémy s těhu tak, že nechci riskovat....souhlasil ale pořád mi to vyčítá! Tak mám ještě 5 týdnů do stěhování....
Souhlasila jsem se stěhováním, proto abych mu dokázala, že ho miluji...ale nevím jesli to zvládnu a hlavně jestli stojí za to abych ho milovala. Zjistila jsem, že je lepší a míň mě bolí, když jsem na něj hnusná než když bych se k němu chovala tak jak bych chtěla...Tak ráda bych mu řekla, jak moc ho miluji ale nemůžu...

ale věřím, že až se Anička narodí, tak budu zase šťastná...