Co s "tatínkem"?

Ahoj holky...tak na mě nějak padl smutek :\\: ..moc sem nepíšu,tak jen pro upřesnění,mám krásnou holčičku Zuzanku,která mi dělá jen samou radost a je to největší láska mého života,ale to všechny maminky znají :one: ...ale tatínek mě jen trápí...už v těhu to mezi námi nebylo ono,pořád hádky atd..nakonec jsem zjistila,že mě už pěkně dlouho podvádí,začal s tím ještě než sem otěhotněla :n: a to přitom mimčo chtěl taky a radoval se z něj...no ale milenku,která teda o mě ani nevěděla a vlastně s mým přítelem taky chodila,nějak opustit nedokázal,i když mi to pořád sliboval..až mi došla trpělivost a odešla jsem se od něj...tatínek byl asi lenivý něco řešit a tak jsme se viděli akorát na matrice atd,prostě nic ho nezajímalo,i když občas ho asi svědomí hlodalo a psal i celkem hezké věci...tak sem to nechala osudu...pak se po porodu přijel na malou podívat až když sem byla doma,do malé se zamiloval a začal slibovat hory doly ://: jenže to by nebyl on,aby to pak zas nezvrtal,prostě sem se na to už chtěla vyprdnou a zapomenout na něj...ale teď mu asi došlo,že má malou rád a chce za ní jezdit.ale nějak nevim,jak se k němu mám chovat já.když tu je,tak se chová jak kdyby se k nám chtěl vrátit,říká jak ho to mrzí a že mě a malou miluje...ale když já mu už nevěřím :§) a pořád se bojím,že ho to zas za chvíli přejde a zas o nás nebude ani vědět...navíc jezdí tak jednou za měsíc,no a já nevěřím tomu,že se s tou druhou holkou rozešel,myslím,že to pořád táhne s oběma :#o: já mu nechci bránit vídat dceru,ale zas chci začít nový život,chci být šťastná a on mi pořád motá hlavu...promiňte ten román,ale nemám se komu vypovídat,už o tom ani s rodinou mluvit nechci,je to furt to samé dokola a oni už ho neberou vůbec..ale pořád je to otec mého dítěte :00: