To, co jsem vydedukovala :D

tak jsem se rozhodla psát si deníček. Alespoň, když budu něco potřebovat nebo něco zapomenu, mrknu sem a hned budu vědět.
Asi si pořídím i nějaký diář na zapisování důležitých věcí. :)

Tak ... v úterý 12.6. jsme s přítelem dělali těhotenský test. V podstatě ho měl přítel stále u sebe a skoro mě k němu nechtěl pustit... :D :) Což je vlastně hrozně milý. :)

Test jsme nedělali poprvé (ale to už jsme zase někde jinde :D ).

Do 5 minut nám vyšel duch... tak nějak jsme debatovali asi půl hodiny nad tím, zda tam čárka je a jestli se máme radovat nebo není.. Tak jsem šla ve středu k panu doktorovi na odběry krve. Pan doktor si mne vzal ksobě, že mi udělá ultrazvuk a vyšetí mne. Nic nenašel ani na ultrazvuku nebylo nic vidět, čímž mi řekl, že to může být tím, že je miminko ještě malinké (několik milimetrů) a proto ho nemusí vidět i kdyby bylo vše v pořádku.
Tak mi sestra vzala pro jistotu krev.

Ve čtvrtek v půl 12 jsem volala kvůli výsledku. Přítel přijel z práce, protože mi nebylo zrovna dobře... Křeče do břicha, slabost. (K tomu občas omdlím, takže asi i proto měl strach) Zkrátka ... "nooo... váš výsledek je pozitivní" řekla sestra do telefonu a já myslela, že se zbláznim radostí. Juhůůůůů tak my čekáme miminko.... jupíííííííí :C]]: :metal:

Ale za dvě hodiny mi sestra volala, že mám dnes přijít znovu na krev, protože to žádá doktor. Docela mne to vylekalo, ale dnes mi sestra při odběru řekla, ž se zatím nemusím bát... že potřebuje vědět, zda hladina hcg stoupá :) a pokud by tomu tak nebylo, prý bych mohla mít mimoděl.
To doufám, že to nebude... :)

Tak v půl 11 jdu pro výsledek z druhého odběru a na konzulatci k panu doktorovi, který nám poví, co a jak.. :)

Připadám si jako hrozná, nezkušená a mladá mamina, co neví, co dělat...
Ano, základy vím.... ale....
No na všechno se zeptám pana doktora, ikdyž ze sebe udělám trubičku... je mi to jedno, jen ať něco neprošvihnu, neudělám něco špatně a pod... Jen ať je malé v pořádku a krásně nám roste.. :)))