Celá nakřivo!

Už jsem dlouho neotravovala, co? Snad se vám stejskalo!
Jo, po mě určitě.. ty moje žabomyší války! Ale je to deníček, tak co..
Chci jen říct, že moje nálady, pocity a stavy jsou opravdu jiné! Cítím se jak v jiném těle..
Že přemýšlím, jestli to zvládnu, jestli bude všechno v rámci mezí i s penězi atd. Buď jsem před tím byla tak lehkovážná, nebo jsem fáákt přecitlivělá.. Mě to před tím buď nedocházelo, nebo jsem na tom hormonálně dost divoce..
Každopádně lituji svého chlapa a v zápětí si říkám, ať si to taky vyžere.. minutu po tom bych ho vojela a za další minutu jsem úplně v poho a jsem děsně vtipná a úžasná.. já nevím, ale myslím si, že to dělá to těhotenství a to, že se s tím pereme je v pořádku.
Pláču nad penězi, nad svojí neschopností, pláču u filmu.. pak se zase chvíli bojím porodu a v zápětí vím, že to musím zvládnout..
Nevím co chci, ale zároveň to vím naprosto přesně, jen to neumím říct.

Prostě normální strachy a starosti se díky hormonům zvětšily, ale na druhou stranu stačí pár správných slov od partnera a všechno je v naprostém pořádku (načas)..