Budouci tata?

to jsou prostě chlapy, aby to prožíval s tebou musel by být napůl ženská, ještě takové upozornění, někteří muži s ženou neprožívají ani těhotenství a z bříška se mocneradují tak abys nebyla zklamaná a pak jsou ještě ti co neví co s miminkem, většina chlapů bývá uprděných ze svých dětí až začnou lozit až se trošku zpevní a oni se s nimi můžou vyblbnout, v tomhle musíme být my ženské silné, tak nefňukej veverko je to jenom chlap!

Ahojky, oni chlapi na to nejsou takoví prožívací jako my, ženy. Ale počkej, až se to povede a poroste ti bříško, jakej z něho bude mazel ;) Aspoň ten můj teda byl - furt mi bříško pusinkoval, hladil a opečovával mě, tedy NÁS... ;) A teď je z naší Marcelky taky nadšenej, už je jí 8 měsíců a je to náš poklad.
Hlavně chlapovi nic nevyčítej, do ničeho ho netlač nebo se leda tak nakrkne a bude po ptákách. Nech ho, ať si dělá svoje, ty si taky dělej svoje. Důležité je, že jste se na mimču dohodli oba dva, oba to chcete a já vám držím palce, aby vám to brzo vyšlo a počali jste krásné zdravé mimčo ;) :one:

Můj manžel s miminkem taky souhlasil, ale jak říkáš žádný nadšení. Byl docela v rozpacích, když jsem mu řekla, že jsem těhotná, ale těhotenství se mnou taky moc neprožíval několikrát jsem to i obrečela. Pro něho to byla jen boule, která se občas hýbe. :jawdrop: Jen co se malej narodil byl z něho úplně hotovej a teď je to ten nejlepší taťka na světě. O malýho se postará líp než moje máma. Myslím si, že tak divně choval, protože v rodině žádný dítě nebylo a chlapy necítí to co my. Dej mu čas. Musí si na ten nový stav zvyknout.

Ahoj Ajci, tak co, změnil se nějak přístup přítele k miminku? Je to lepší, srovnává se s tím? Já musím říci, že máme postup k lepšímu. Začíná plánovat, už přemýšlí, jak nám bude topit na chaloupce, a že musíme přijet až tam bude vytopeno. Dokonce už včera poprvé řekl "naše dítě", vždycky říkával jen "až budeš na mateřské", "až budeš mít dítě", takže já jásám a jsem šťatná, je to na dobré cestě.
Doufám, že i u vás...
Katka

Já měla z jeho reakce taky trochu obavy, je mu teď 29 let a teprve necelý rok si dokázal připustit, že by nějaké dítě chtěl. Ještě minulý rok o tom nechtěl ani slyšet, a ani já na to ještě nebyla uplně natěšená. To až teď posledních pár měsíců. Proto jsem v březnu vysadila HA, aby až ho budeme oba chtít, abych byla připravená. Poslední týdny jsme si říkali, že by bylo fajn mít dítě narozené v býku, ale nikdy neřekl napřímo, že by chtěl dítě. Jen občas prohodil, že by bylo třeba fajn, kdyby v baráčku bylo veseleji a běhalo tam malé apod. Řekla jsem mu to a začal se usmívat, byli jsme z toho oba vykulení. Nechala jsem mu prostor, aby si to vstřebával, vím, že to potřebuje. Teď už z něho občas vypadne i slovo táta apod., a já vím, že je to na dobré cestě. Cítím z něho, že je rád. Ale vím, že jak říkáte, je to pro něho ještě něco nehmatatelného, tak nějak cizého, ale až to uvidí v reálu, vím, že bude skvělý táta.
Ajci, dej mu čas, nezahlcuj ho informacemi, nenuť ho o tom mluvit když vidíš, že zrovna nemá chuť, ale využij toho, když ji má. On se srovná. Pramení to ze strachu, jak to zvládne, nedivme se. Neboj, bude to lepší...

AHojky, vítej mezi námi. Z partnera si nic nedělej. Takhle to bylo u nás: Mě dokonce tvrdí, že jsem mimi spunktovala já. Říkala jsem mu, že neberu prášky a on si z toho dělal srandu a dělal si po sexíku srandičky typu: Tak takhle se dělaj dětičky a tak. Hned první měsíc jsem nedostala MS a šla k dr. Ta mi řekla, že tam vidí teprve vajíčko, které se uvolní tak za dva dny. S přítelem jsme pak pomalu týden ne :|-|: a tak když se ptal tak jsem říkala, že teď už plodné dny nemám. A co se nestalo, dr.se sekla a asi jsme to přesně "vychytali" a mimísek se uhnízdil. :||):
Když jsem mu oznámila, že bude tatínkem tak byl v šoku . Koukal na to bodýčko co měl v ruce a nepromluvil ani slovo. Po nějaké době ticha jsem se ho zeptala jestli je rád a on jako, že jo, ale že to nečekal tak brzy a tak. Bylo mi hrozně.. Do teď někdy v meziřeči řekne, když jsi mimi chtěla... Ale teprve poslední dobou mi přijde, že se začíná i těšit. Je mu 37 a tak si myslím, že už taky není důvod zas na něco čekat. Oba studujeme VŠ (dálkově) a L by stále čekal až po bc. a pak by to zase odkládal..Jen se bojí abychom s mimčem dodělali i tu školu.
Tak nebuď smutná, chlapi to holt tak nevnímají, ale až mimísky uvidí tak teprve potom jim dojde jak krásný je být tatínky. :one: (např. Když jsme byli na 3D utz, tak jsem se mohla rozplynout a L reakce byla: "Stejně, dokud si jí nemůžu pochovat.."- To pak člověk ani neví jak má reagovat-jestli vraždit nebo jen přikyvovat :s: )

Tak nevím, ale myslím že teď to prožívat tak moc nebude, spíš až mu třeba ukážeš pozitvní těhu test, my jsme teda chtěli mimi oba, ale čekali jsme rok a něco, spíš ze začátku jsme na to mysleli, ale možná furt takový to co bude až ot příjde, možná i nervozita a tak nám ne a ne se to povést. No a myslím, že jsme na to přestali pak myslet, začali jsme budovat novou ložnici, taková radost, z nové místnosti a najednou když jsem čekala menzes na vánoce a následně silvestr, no a ono nic a nic a nic, no nic tak jsem koupila těhu test a bylo to tam, buleli jsme oba utoho testu a strašně moc dlouho jsme se objímali, radostí a víš co, můžu říct, že opravdu celé těhu je to moc krásné, vůbec se nehádáme, máme se strašně moc rádi, furt se k sobě i bříšku tulíme no je to fakt nejhezčí období, užíváš si jak ti roste bříško, pak příjdou pohyby, od 20-30týdne to bylo uplně nejlepší, žádné bolesti, krásné šímrání a kopání do bříška a fakt musím to doporučit. Nic si z toho nedělej, chlapy jsou takový ale až potom budou ty naše prcky držet v náručí tak změknou a lásku daj najevo. Drž mi palce za 5 týdnů budu rodit - tak se trochu bojím, ale co zvládly to všechny ženský tak co bych to nezvládla já. tak ať vám to víjde hned na poprve. :qu: