boj o miminko - prohra
ahoj všem maminkám a těhulkám. Jen se tu potřebuji vyplakat a postěžovat si. Jsem v 8 týdnu miminko má 14mm. Bylo to těhotenství neplánované. Mám 2,5 letého synka. V bříšku mi roste nový život, ale bohužel jen do zítra. Přítel nesouhlasí s druhým miminkem. Bojovala jsem jako lev, ale představa, že budu pak na dvě děti úplně sama mě donutila trochu zodpovědně přemýšlet, ale ta bolest je tak velká, že se to nedá popsat. Zítra jsem objednaná na potrat, stále se snažím doma mluvit a řešit, ale je to zbytečné. Asi si všichni řeknete jak jsem strašně nezodpovědná, že jsem vůbec dovolila to abych otěhotněla. A tak si taky ted připadám. Cítím se jak troska. Pokud byste to komentovali negativně prosím nepište už tak je to velice těžké. Děkuji že jsem se tady mohla vypsat.
ti chlapi jsou takový kokoti !! Vedle takového chlapa bych už taky nechtěla žít,jak napsala maminka podemnou.. to bych si raději nechala dítě než chlapa. Ale ať už to dopadlo jakkoliv ať ste šťastný
In reply to To bylo rychlé, obdivuji Tě, by monimako
a ty si dovedeš představit, že odnosíš dítě a pak ho dáš někomu cizímu a už nikdy o něm neuslyšíš :?
Patrně mě za pár okamžiků čeká stejný boj jako Tebe. A jsem odhodlaná se nevzdat. Ale to jsi byla určitě i Ty! Samozřejmě, že bez podpory rodiny to nepůjde, protože pokud přítel (nejsme manžele, 6let spolu žijeme a máme 3,5letou dceru) miminko nebude chtít, tak odcházím. Protože bych vedle něj již stejně nedokázala žít. Tohle bych mu celý život vyčítala... Prosím Tě, rozhodla by jsi se stejně kdyby jsi mohla vrátit čas? Můžeš písnout osobku. Já nečetla všechny příspěvky k tvým článkům. Narazila jsem na tvůj příběh večer a byla jsem moc špatná, že Ti to takhle dopadlo. Já mám 8 dní po MS a TT negativní a samozřejmě jsem opět slyšela, že pokud jsem těhotná tak se mám sbalit a jít. Nebo, že mám třeba skákat ze židle nebo prostě něco dělat! Ale proboha nevypovídá to taky něco o vztahu těch chlapů k nám???
Prosím Tě Ivet, co by jsi mi poradila. Jak se mám zachovat. Jsem odhodlaná bojovat a doufám, strašně moc doufám, že mě v tom rodina nenechá. Svěřila jsi se jim také nebo jsi to řešila jen s manželem? Peťka
In reply to Ivet prosím Tě, by Suchárek
to je přímo děsivé, jak málo si vážíme sami sebe, jeden druhého a života vůbec. Přeci kdyby to nemělo přijít, tak to nebude. Jsme holt různí a někteří, i když jsou toho přímo účastni, si pak hrajou na pánybohy a rozhodují o tom, kdo sem může a nemůže přijít. Kde se bere ta "odvaha". Tito chlapi by si měli uvědomit, že i jejich rodiče je kdysi očekávali a taky se nějak rozhodli a určitě obě strany věří, že dobře. Vůbec tomu nerozumím a raděj ani nechci...Na něco se vykašlat je jednoduché a zbabělé. Žijeme ale v době příliš velkého blahobytu, jsme rozmazlení a odpusťte mi ten výraz-rozežraní.Špatně a těžko bylo za války a po ní, ale děti se i přesto rodily!!!
In reply to to je přímo děsivé, jak málo by svatka
To mas pravdu.
In reply to Ivet prosím Tě, by Suchárek
Ahoj, jak uz jsem tu psala, kdyby mi muz rekl ze mam jit na potrat, tak ho sbalim a vyhodim, ze nez by se rozkoukal, byl by na ulici a klice by mu nepasovali do zamku..Jsem ted neplanovane tehotna, druhy chtel, ale az za par let a ne ted kdyz jsou malymu 2, ale nastesti me zna a vi ze na potrat bych nesla ani nahodou, takze od samyho zacatku se holt smiruje ze bude dalsi mimco a doufa ze treba aspon ted se mu povedla ta holka kterou chtel uz minule :€):
Urcite neni zadna sranda byt sama na 2 deti, ale kdyby me chlap nutil k potratu, tak dam radeji pryc chlapa nez mimco. Ja bych se s tim nedokazala vyrovnat, celej zivot bych se trapila a od toho chlapa bych stejne odesla, pac by mi byl odpornej..Drzim palce at to s tebou dopadne dobre, treba se ten tvuj pak probere a jeste bude litovat ze vubec neco takovyho jako ze mas dat mimi pryc vubec rekl.
In reply to Ahoj, jak uz jsem tu psala, by Lucyje
Ahoj,je dobre ze si tak odhodlana,ja sama nevim jestli bych na to mela,pac ma materska by pokryla jen najem.a ke komu jit nemam,kvl jistym problemum bych asi ani ze socialky nic nedostala..ale zustat s takovym clovekem..
In reply to Ahoj, jak uz jsem tu psala, by Lucyje
:one: :one: :one:
In reply to Ivet prosím Tě, by Suchárek
Naprosto s tebou souhlasím,co to je za chování,zkákej ze židle nebo prostě něco dělej nebo mužeš jít,ano od takovýho chlapa pak stejně odejdeš,budeš mít zničený život,pač si to nikdy neodpustíš,to miminko za nic nemuže,my jsme neplánovaně čekali třetí,doma 2 velké děti,hypotéka,rozestavěný barák,chlap nebyl vubec nadšený,já to moc chtěla,řekl mi jen at si to dobře rozmyslím,připomněl mi jaká je skutečnost,celý těhu si na bříško nešáhl ale hned co se nám ta princezna narodila tak z ní byl unešený,ted jsou to největší kámoši,všechno se točí kolem Soničky,nedá na ní dopustit,miluje jí z celého :h: NEVZDÁVEJ TO,to miminko stojí za to
ahoj holčičky tak píšu jak to s námi dopadlo. Bohužel mám špatné zprávy.Dnes jsem byla na potratu. Už je po všem a je to za mnou. Psychicky to nikdy za mnou nebude. Tohle je spíš krok do nového života. S partnerem už nechci být a sama sobě budu odpouštět ještě velice dlouho. Jediný kdo mě ted drží nad vodou je můj malý synáček který mě tu stále pusinkuje. Celé ráno jsem jen probrečela. I na sále než mě uspali jsem brečela, a celou dobu jsem si prý držela bříško. I po probuzení jsem zjistila, že si křečovitě držím břicho. Prý že mě to asi bolelo tak proto, ale já jsem přesvědčená, že jsem se tak loučila s mým malým miminkem . Jediné co ted od života chci,je najít někoho s kým budu mít to své vytoužené druhé miminko. Asi mezi Vámi ted dlouho nebudu, protože nemám sílu se tady dívat na ty krásný bříška. Děkuji všem za podporu a mějte se moc krásně.
Ivet,
to je pochopitelné. Přeji Ti, ať se co nejdříve dáš dohromady. Teď hlavně musíš fungovat pro svého chlapečka, který potřebuje maminku. Udělej mu hezké vánoce a v Novém roce začneš jinak. Ty se ale do sebe neuzavírej, dojdi si k psycholožce a vypovídej se....určitě to pomůže. Samozřejmě i kamarádka je báječná, ale od ní neuslyšíš odbornou radu. Buď statečná a neházej flintu do žita, hodní chlapi, kteří Tě budou mít rádi i se synem jsou. Mohla bych Ti vyprávět, sama jsem jednoho potkala po několika nešťastných letech prožitých v manželství. Opatruj se. :k:
Ahoj Ivet1,je mi líto,že doma musíš řešit takovou situaci a manžel nestojí na Tvé straně...Nebudu se opakovat po ostatních holčinách,protože s nimi ve všem souhlasím....Jen Ti chci popřát hodně sil a ať se rozhodneš podle svého nejlepšího vědomí a uvažení...DRŽ SE!
původně jsem hledala téma večerní pláč miminek a narazila na tento Tvůj velký smutek.Hrnou se z toho slzy do očí.Radu,která by Ti pomohla k rozhodnutí,nikdo nedá.Holky už všechno napsaly-partneři musí stát při sobě a respektovat a držet v těžkých chvílích jeden druhého,v tom je síla a láska.Doplním jen to,že vloni jsme čekali chlapečka,moc se těšili na jeho příchod a chystali výbavičku,vybírali kočárek,fotili bříško,hledali jméno a pak v 35.týdnu nám chlapeček umřel.Jen spolu jsme to dokázali zvládnou a zůstat,přežít ze dne na den,pomalu,ale spolu.Dnes chovám na sobě v šátku měsíční dceru.Věřím,že věci a situace v životě jsou tak,jak mají být a nic není náhoda.Věř sobě a svému srdci.Přeju Ti hodně štěstí a velkou sílu pokračovat,ať už rozhodnutí dnešního dne dopadne jakkoliv :k:
In reply to ahoj Ivetko by svatka
klobouk dolů,který nemám!Tomu se opravdu říká partnerská podpora.tohle si nedokážu raděj ani představit přijít o mimčo v 35týdnu a nezbláznit se!jsi dobrá a hezky jsi jí to napsala.!!!
Ahoj,tak jak to dopadlo,probrali jste to ještě doma?
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
já si vůbec nedovedu představit, že bych musela žít bez manžela sama se dvěma dětmi, ale jsem si naprosto jistá, že druhé dítko bych nedala a kdyby ho nechtěl, nějak bych to bez něj zvládnout musela. Naštěstí s druhým souhlasil, teď kdykoli mě potká dřepět u záchodové mísy, říká "tys to chtěla", ale pečuje o mě vzorně a o prvorozeného synka taky.
Jak by se postavil ke třetímu nevím, ale jsem si naprosto jistá, že já třetí nechci, jsem těhotná počtvrté a pokaždé je to stejné utrpení, jen ta první dvě těhotenství byla o dost kratší a na konci nešťastnější. Takže jsem odhodlaná udělat všechno pro to, abych už víckrát těhotná nebyla a kdyby to přišlo nečekaně a neplánovaně, hodně hodně bych zvažovala, jestli stojí za to si ho nechat
Já teda můžu za sebe říct,že mám kvůli tobě zapnutý celý den internet,abych věděla,jak tohle dopadne....
jo-a kdybys čekala chlapečka,tak můžeš podědit po nás oblečení :)
a ještě mě tak napadlo... to příteli není "líto" dat cca pět tisíc za potrat,když za ty peníze se dá krásně poridit jetý kočár a vesměs i výbavu?...
Holky vždy jsem si myslela, že mám úžasnou rodinu, která mě podpoří, ale ted se to nějak obrátilo. Nějak necítím podporu nikde. Jen ve Vás :)
Mě máma řekla na rovinu,že mi nepomůže,že to malý mít ráda nebude... a hle? najednou jak vidí fotku z ultrazvuku tak se hned ptá,nemáš hlad,lehni si a tuhle koupila mimiponožky... a zbytek rodiny?ať si zametou před vlastním prahem,než mě začnou soudit.všichni hážou ramena,jak jsem pitomá a bla bla,protože v životě v tyhle situaci nebyli.
Já myslím, že je to tvoje momentální pochopitelné rozpoložení. Určitě by tě podpořili, kdyby bylo potřeba. Je to moc těžká situace. Pokud si nejsi fakt jistá, odvolej ten zítřek a dej tomu ještě chvilku. Na potrat můžeš do 12. týdne, ne? Teda aspoň myslím. Vím, že čím později, tím hůř, ale třeba aspoň týden, ať máš čas si všechno promyslet.... Držím palce:-)
dek to tady všechno přečíst večer manželovi,ještě si sedněte,řekni mu,jak se cítíš a třeba to něco změní... nevím,jestli máte třeba existenční problémy,tak samozřejmě pak je rozhodnutí těžší,ale myslím,že by manžel měl zauvažovat i nad tím,co se pro vás změní,jak to tebe poznamená a tom miminku ani nemluvím... Vždyť pokuď tě má rád,přeci tě nemůže nutit k tak hrozné věci,když si to ty nepřeješ :r: :r:
Ahojky.
Těžko radit.
Čtu si tvůj článek a tečou mne slzičky.
Kdo takovou situaci nezažil, neví o čem to je.
Když bylo mojí holčičce 5 měsíců zjistila jsem, že jsem znovu neplánovaně otěhotněla, bum, velká rána, nejen pro mne, ale i pro přítele. Věděla jsem, že potrat nezvládnu, ale další miminko? bylo spoustu ale, a mnoho proplakaných dnů, nevěděla jsem co dál, hádky s přítelem, bydlení u tchýně, vše bylo černé.
Rozhodla jsem se, že nějak bylo, nějak bude a miminko si nechám,však je to zázrak a dar, který mne byl dán, nyní jsem šťastná a neměnila bych, ikdyž nadále musíme bydlet u tchýně, finančně se uskromňovat, atd., ale ůsměvy mých holčičček ve věku 22 měsíců a 8 měsíců mne dodávají sílu a šťěstí ... a nějak bude, doufám, že růžověji.
Tímto Tě nechci ovlivnit, jen takto vypadá můj život. Rozhodnutí je jen a jen na Tobě, a rozhodni se tak, aby jsi toho nikdy nelitovala. Za svým rozhodnutím stůj,
ať je jáké je. Chápu potrat. Bude to těžké, drž se.
Nemůžu ti radit, ale myslím, že o chlapa stejně přijdeš, protože už mu to nikdy neodpustíš. Jestli je to otec i tvého staršího syna tak ti stejně musí platit alimenty i když by to mladší neuznal tak na staršího musí. Já osobně bych asi řekla chlapovi ať se teda zbalí a jde, že si dítě necháš s ním nebo bez něj a myslím, že si to stejně po čase rozmyslí a vrátí se, ale je to fakt na tobě. O chlapa dojdeš tak jako tak a je možné, že bys přece jen ještě mohla mít oboje. Držím palečky ať se rozhodneš jak nejlíp je to možné, protože mi žádná nevidíme do vašeho vztahu to jen ty
Ahoj píšeš, že mimi chceš a přítel ne a tak se teda zkus podívat do budoucnosti, píšeš že vám to skřípe a tak si myslím, že jestli to skřípe už teď tak nevím jak dlouhé trvání ten váš vztah bude mít a pak by ti zůstalo to mimi a ten synek, děti který ti budou dělat radost, která bude aspoň trochu překrývat tu bolest ze samoty, ale když to teď dáš tak bude dolest ze samoty, bolest z potratu a zbyde ti synek který ti tu radost dělat určitě bude, ale nebudeš si ji umět tak užít, protože budeš dvojnásobně smutná. já osobně bych na potrat nešla a to čekáme třetí.
Vůbec si nedovedu představit být v tvé situaci :( Nechápu tvého muže, jak může být tak sobecký a něco takového po tobě chtít :? PROMYSLY si to ještě. Tento krok už nepůjde vrátit zpět a budeš s tím muset žít celý život. Držím pěsti, ať už se rozhodneš jakkoli.
rozhoduj se sama za sebe, jsi dospělá ženská, chlap je jednak hloupý, když dokáže něco takového říct a za druhý svádět to na finance??? Máme 9měs. holčičku, kolikrát přemýšlím kde vezmu na plínky, ale přesto jsme šťastní i bez peněz! Dítě je dar, který se neodmítá! Takže se rozhodni dobře!!! Držíme plaečky, papa ;)
Ahoj,nikdy jsem nic takového nezažila zatím,ale dítě je největší dar.Tvá budoucnost budou vždy děti a ne muž,protože ten může z Tvého života odejít aniž by jsi to čekala,ale děti vždy zůstanou tvýma dětma.Jednou by jsi mohla hodně litovat,že jsi ho poslechla a to za to nestojí :( Pokud Vás miluje,tak to veme jak to je a pokud ne at si jde :n:
Ahoj Ivet, vubec bych te neodsuzovala, na to nema nikdo pravo. Velice me mrzi tva situace, nikdy jsem v takove nebyla, takze zkusenosti nemam, ale myslim si pokud te chlap te opravdu miluje, vazi si te a nechce te ztratit, tak by mel koukat i na to, co si prejes ty a pokud to miminko opravdu chces, uvazovala bych o tom ze na potrat bych nesla. Ja mam dceru 2.5 roku a cekame miminko, mam teda manzela za kteryho jsem opravdu stastna a miminko si prejeme oba a tesime se,ale pokud bych byla v tve situaci, bylo by to pro me tezke moc a verim jak se musis citit ty :(,ale nebyla by rodina ktera by te podrzela, tvy rodice, jiste se vzdy da neco delat a ten podnajem co mas za 15t. nevim v jake lokalite bydlis,ale prijde my to dost a co si zazadat na mestskym urade o byt?? Moc ti drzim palecky at se rozhodnes jak nejlepe,ale tvuj pritel by si mel s tebou v klidu promluvit, prece jenom je to velke rozhodnuti, prijde my to od nej velmi sobecke vuci tobe :(Rozhodni se dle tveho srdicka, drz se!
Ahoj, podle toho jak to píšeš, bych na potrat fakt nešla. Když si mimi necháš, tak to bude sice těžké, ale budeš šťastná a třeba najdeš jiného partnera atd. Když dáš mimi pryč, tak budeš psychicky asi hodně na dně, odnese to starší dítko a nejvíc ty. Kdo ví, jak dlouho bude trvat, než se z toho dostaneš. Podle toho, co si přeje takový přítel, bych se určitě neřídila, jak psaly holky, asi stejně jednou těma dveřma práskne, takže je to jedno. A že nebudou mít děti spoustu hraček a věcí? A co, budou mít sebe a to je určitě víc. A víš, jak to je, dnes je situace taková, zítra může být jiná, nikdy nevíš, koho potkáš. Ale co když pak budeš chtít mimčo a ono to už nepůjde? Ne že bych ti to přála....Vím, že s penězma je to teď děs a že to není lehký.
Je to hrozně těžký, ale když už teď je váš vztah špatný, tak asi bude i dál, ať druhé dítě budete mít či ne. Ale v případě rozchodu je jednodušší se postarat o jedno než o dvě děti. Já bych i ho nechala, ale jde dost o to, jaké máš zázemí, já mám dobré, pomohla by mi rodina, ale to každý nemá.
ahoj, to je mi moc líto. Píšeš že u vás je to ohledně finanční stránky. Myslim si že hlavním důvodem bude spíš váš vztah. Já si nedovedu představit dát pryč miminko, které už má srdíčko :-(. To jsi zjistila tak pozdě že jsi těhotná? Myslim si že by ses měla rozhodnout podle toho co cítíš ty sama. Miminko jste si udělali oba ale ty budeš nést následky. Ať se rozhodneš jakkoliv.
Mám známou, které otěhotněla neplánovaně. Má už doma jedno dítě. Otěhotněla s přítelem (ne otcem svého prvního dítěte). Ten její přítel už má 3 děti z bývalého manželství se 2 ženama (každé manželství zvlášť). Od té doby co zjistila že je těhotná nevěděla zda si miminko nechá nebo nenechá. Její přítel jí řekl, že další dítě nechce. Ona ale miminko chtěla. Šla na ultrazvuk a nechala si udělat fotku. Tu ukázala příteli a on řekl, ať se rozhodne sama. Že on dítě nechce ale bude respektovat její rozhodnutí. Neslibuje, že sní ale zůstane. Šla v 8tt na potrat. Už je to více jak rok a stále si to vyčítá a je sama na sebe naštvaná. Ví, že když bude s tímto chlapem, tak mít druhé dítě nebude. Je jí 27 let a strašně moc by druhé dítě chtěla. Sama říká, že se měla rozhodnout podle toho co cítí a ne podle toho co jí vštěpuje přítel do hlavy :-(
Já na jednu stranu její rozhodnutí chápu. Dítě se má narodit do zajištěné rodiny a má být chtěné. Nejistá budoucnost nepřináší nic pěkného. Čím jsou děti starší tím je to horší. Vidim to na svých dětech a to jsou ještě celkem malý.
Ahoj. naprosto stejnou věc jsem řešila já v létě,kdy jsme s přítelem neplánovaně počali-první dceru mám z umělého op.a taky jsme řešili finanční krizi-kdo ji dnes neřeší... on mimi nechtěl-další věc byla ta,že byl bez práce v té době,je o pět let mladší,já v rozvodovém řízení... tolik jsem toho malého chtěla,i když jsem si říkala,co s námi bude?zvládneme to? a pak jsem šla na ultrazvuk,kde0už bylo vidět srdíčko.pan doktor se mě ptal,proč tak brečím... a on mi řekl-rozhodnutí je čistě na vás.dal mi dva papíry-zadánku na předoperační a fotku tý fazolky.jela jsem za přítelem s tema papíráma sto kilometrů a řekla mu,ať jedno nebo druhý roztrhá.nastalo čekání,ticho a nakonec mi podal jen tu fotku a slíbil,že se o nás postará.
teď už se hrozně moc těšíme - i moje rodina,která mi za moje rozhodnutí a tvrdohlavost spílala!přítel má dvě práce,nežijeme jako lordi,ale máme se.v březnu k nám přibude chlapák:)
bylo to nejtěžší rozhodnutí.ale nelituju.
oblečení - mega hromady jsme dostali od kamarádek,příbuzných akorát kočárek si koupíme.
ano,bohužel je dnešní svět o penězích,ale děti jsou k nezaplacení:)
brala jsem to taky tak,že za deset let,až třeba budu hodně chtít mimi tak to zrovna nepůjde.
přeji hodně sil a snad prolomení ledu :*
In reply to Ahoj. naprosto stejnou věc by alenadc
Držím palečky, ať si to přítel rozmyslí a pokud ne, tak hodně síly :-(
To je hrozné,zkus se nedat. Jen ti chci říct,že pokud je váš vztah v troskách,tak tohle ho neslepí a jednou se stejně rozpadne,tak si klidně toho človíčka nech. přítel se stejně jednoho dne sebere a odejde,ať to bude zítra,nebo za rok a ty budeš mít dvě krásné děti. Jinak budeš mít hrozné výčitky.
Je to určitě hrozné,ale opravdu to nedělej,přece tvůj přítel nemá nárok rozhodovat o životě v tvém bříšku,to si musíš rozhodnout sama a ty to nechceš,tak poslouchej svoje srdíčko!
In reply to Ahojky. by jajinka.k.x
musím souhlasit.je to pocit bezmoci,ale on je sobec a chlapa,který chce i maminku s dětmi,se dá najít:)
ja te chapu :( nemas mit proc vycitky zes dovolila abys otehotnela, copak tys to udelala umyslne? Ne. ja jsem s prvnim synem otehotnela pres antikoncepci a pritel miminko nechtel, ale ja jsem nedokazala jit na potrat, byla jsem pripravena byt na to sama, s dvou detma je to asi slozitejsi. Ted cekam s manzelem druhe, taky neplanovane a prvnich par tydnu manzel chtel abych sla na potrat. Ja bych to proste nedokazala, rekla jsem mu ze nedokazu zabit svoje dite kdyz vim ze mu tluce srdicko :( Zvladli jsme jedno, zvladnem dve. Drzim palecky at se mu rozlezi v hlave, vem ho na ten potrat sebou at vidi jaka je to citova bolest pro zenu :(
Ahojky, asi tě taky nijak nepotěším
jen ti chci napsat, že jsem loni koncem listopadu neplánovaně otěhotněla. Nejsme na tom finiančně zrovna nejlíp a tak jsem druhé děcko zatím neplánovali, ale stalo se. Manžel mi řekl - máme dvě možnosti tak se rozhodni. Já jsem mu řekla - máme jednu možnost - ty se rozhodni, kdo půjde na mateřskou (vydělávala jsem v té dově víc a on zrovna měnil zaměstnání).
Dnes máme 4 měsíčního chlapečka (a 4 letou holčičku), kterého na rozdíl o dcery kojím (rozkojila jsem se silou vůle jen při představě, kolik nás stála umělá výživa pro dceru), věci pro mimčo jsme měli. I když jsme na tom fakt bídně, naši pomůžou občas pohlídají. Já si přivydělávám a začala jsem studovat VŠ při té mateřské.
Všechno jde, když se chce.
V tvém případě bych se asi rozhodla sama a docela věřím, že když na ten potrat nepůjdeš tak třeba i přítel odejde, ale na děti ti platit bude a myslím si, že do porodu mu dojde jak má rád aspoň ty děti a nenechá vás v tom samotný.
Odkud jsi - z jakého okresu? Kdybys byla blízko, třeba bych ti dokázala trošku pomoct, aspoň s hlídáním.
a čím argumentuje přítel, že nechce druhé miminko? Musí to být těžké. Chlap tohle nemůže nikdy pochopit.
Tak jestli je váš vztah v háji už teď, jak to bude poté, co dáš miminko pryč? :( Ty budeš v pr..... v háji a je přirozené, že to budeš mít za zlé jemu, však kdo by neměl! Já bych se nedala!! Pro mě by argument - vztah je v háji - nebyl argumentem pro takovéhle rozhodnutí... A finance? Řekni mi, kdo je dnes neřeší! Navíc už jedno dítko máte, tím vám zmizí výdaje za oblečení atd.. Soudit tě nikdo nemůže, na to nemáme právo, ale bude tě to hodně bolet a budeš muset být hodně silná, abys i přes potrat zvládla srovnat vztah........ Nevzdávej to, ikdyby vás měl opustit, určitě se najde chlap, co se o vás postará a bude vás mít rád.. Držím palečky, ať se rozhodneš jakkoliv, obojí chce odvahu a obojí bude boj :k: :k: :k:
Ahoj, nevím, jak se cítíš, nikdy jsem to nezažila, ale musí to být strašné. Sami se snažíme už rok a půl o mimi, a nejde nám to-druhé teda. Jsem z toho zoufalá!
Tvoje situace je těžká, a tím, že jsem v ní nebyla, ani nedokážu poradit, ty musíš vědět, co chceš. Nicméně, at to dopadne, jak chce, držím palečky, aby to bylo, co nejsnadnější...
In reply to Ahoj, nevím, jak se cítíš, by Tez
děkuji, pro mě by bylo nejsnadnější kdyby se příteli rozsvítilo v hlavě. :n:
In reply to To chápu a máš pravdu, bylo by Tez
na tom jsem taky přemýšlela, myslím, že by se s tím smířil a až by miminko začalo kopat tak by byl i nadšený. Jenže co když náš vztah nevydrží a on nás opustí když bude miminko třeba půl roku jak to už jednou udělal? já nevím.
In reply to Ahoj, nevím, jak se cítíš, by Tez
děkuji, pro mě by bylo nejsnadnější kdyby se příteli rozsvítilo v hlavě. :n:
Ahojky, strašně moc mě mrzí, čím procházíš...já osobně si to ani nedovedu představit! Můj manžel by mě nikdy nenutil jít na potrat, i kdyby to bylo páté dítě...Snad jsi se svým přítelem jinak šťastná a tenhle zážitek vás citově neodloučí...nechci rýpat do pomyslného "vosího hnízda", ale jsi opravdu přesvědčená o tom, že tě přítel miluje?...chlap, co nutí ženu k potratu je spíš sobec, nikoliv milující člověk...a to, že vyhrožuje rozchodem už hraničí s citovým vydíráním...ještě o tom zkus přemýšlet, protože děti budou naše děti celý život, ale tvůj přítel si může zabalit kufr příští rok, protože mu bude zase vadit něco jiného...
In reply to Ahojky, strašně moc mě mrzí, by Belly
jsem rozhodnutá s přítelem samozřejmě skončit. Už nic mě u něj nedrží, ale dvě děti bych sama nezvládla. Sama v pronájmu za 15000 s dvouma dětma prostě nejde. I kdybych sehnala levnější byt, bylo by to živoření. Chci to malé strašně moc.
:( Nějak mě teď napadlo citát od Rochefoucaulda: "Čeho se na nás dopustili druzí, s tím se už nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami." Ať se rozhodneš jakkoliv, tak ať je to hlavně tvoje rozhodnutí...nenech se do ničeho nikým nutit! Ať to co nejlépe zvládneš!! :h: :k:
prošla jsem si něčím podobným... ale u nás jsem věděla, že v situaci v jaké jsme byli by to nebyl život ani pro to dítě, ani pro nás, nevědět, zda druhy den bude na rohliky nebo ne.... to mi rozhodnutí usnadnilo. Bolet to bude vždy.... ale čas otupí i tu největší bolest.. Přítel nesouhlasí kvůli penězům nebo jen proto, že by to bylo další nevyspání apod... Pokud jde o materální zabezpečení a byli by jste na tom hodně zle, utěšovalo by mne, že jsem dítě nepřivedla do takové situace... Pokud kvůli v uvozovkach sobectvi... tak bych premyslela o tom, zda s takovym člověkem být... Nyní jsem v 26tt a na začátku taky bylo rozhodování zda spolu budeme... A přítel mi řekl jednu větu...nedopustil bych, abych moje krev vyrůstala jinde než já :-) držím palečky, at to dopadne jakkoli
In reply to prošla jsem si něčím by betynkajanule
u nás řešíme jak finanční stránku tak i citovou stránku. Náš vztah je víceméně v troskách a finančně jsme na tom ted dobře, ale jen díky tomu, že od 6 měsíce mého synka pracuju. Ale kdybych měla druhé miminko bylo by to na příteli a nevím jak bychom to zvládli. Co bych porodila, bylo by to dobré, protože bych měla 6 měsíců mateřskou a navíc máme všechno po prvním miminku, ale myslím na budoucnost. Přítel už nás jednou opustil když bylo malému asi necelý rok a byl od nás skoro rok. Já pak bojovala o to aby se vrátil a podařilo se, ale ted jsme na mrtvém bodě. Nevím jak dál, ale mám pocit, že tohle si nikdy neodpustím. :r: :r: :r:
Už si nic nevyčítej nebo budeš mít depku a tvoje narozené dítko potřebuje fungující maminku. Jsi v hodně složitý situaci, ale přítele bych kopla do zadku. Nevím sice jakou má práci a plat, ale přeci by ti platil na obě děti výživné a nemohli by ti pomoci rodiče? Vždy je riziko, že další dítko pak nemusí přijít, i když se budeš snažit sebevíc. Samozřejmě tě od ničeho nechci zrazovat, je to jen a jen tvé rozhodnutí a ať už bude jakékoliv budeš si říkat kdyby atd.. Co bych udělala určitě, dala bych si dát na první dítko alimenty, ať přítel platí a máš to oficiálně. Pokud budeš pod hranicí životního minima, tak budeš mít určitě nárok na nějaké dávky od státu.
Držím ti moc pěsti, ať se rozhodneš správně.
In reply to Už si nic nevyčítej nebo by hlemyzdik
:r: to je mi moc líto :h: držim palec at to zvládneš a netrap se nepomůže ti to :( chlap je prostě chlap nechápe co ženská cítí když tohle podstoupí :? jinak by tě tam nikdy neposlal :n:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Uf.. když to tady čtu a uvědomím si, že s každým předchozímpřítelem (ač jsme se velmi milovali) bych asi dopadla podobně. Seděla bych doma a přemýšlela co dál... Jestli zůstat jako svobodná matka, která sotva uživí sebe, natož pak miminko, nebo poslechnout rady tehdejších přítelů a jít na potrat... Težko říct... Teď si říkám, že bych volila dítě, ale nikdo nemůže vědět, jak by se zachoval dokud se v takové situaci skutečně neobjeví. Takže za mě holka OBROVSKEJ OBDIV a to ať už bys učinila jakýkoliv z těch dvou rozhodnutí. Mrzí mě žes musela zvolit to, které jsi zvolila, ale odsuzovat tě za to je nesmysl.
Po přečtení tvých příspěvků si o výrazný kus vážím svého budoucího muže. Naše těhu přišlo taky nečekaně a neplánovaně a máme momentálně poměrně těžkou finanční situaci oba, ale když jsem mu na Vánoce oznámila, že krátce po svatbě už budeme 3, klepali se mi kolena a bála jsem se reakcí... Po tom co tu čtu jsem neskutečně šťastná, že mám chlapa, který se radoval jak jsem ještě nikoho neviděla... chlapa, který měl najednou oči jako sluníčko... chlapa, který ani na vteřinu nezaváhal se o nás postarat.... Skoro bych teď brečela jak je mi líto, že tvuj partner je takový IDIOT!... :,( Pokud můžeš - seber se a běž - sobec jako on tobě ani synkovi štěstí do života nepřinese a ztrácíš čas, který bys mohla věnovat někomu, kdo o to - a hlavně za to - bude stát!! Drž se :h: