anketa-mateřská krize?

Ahojky je tomu už 12 let ,tak si už nepamatuji kolik mu bylo měsíců.Ale nikdy nezapomenu když synovi rostli zuby.Spal večer v kočárku já v posteli a houpala jsem v polospánku nohou kočárek abych chvilku zabral a já taky.Vím že tenkrát jsem měla oči jak čínan jak jsem byla nevyspalá ;) :s:

Malý je 14 měsíců a je to nahoru dolu, asi to tak ještě nějakej čas bude :)
Monika & Márinka

Tak já mám krizi teď malýmu je 27 měsíců a prožívá období vzdoru a odpoledne nespí. Mám nechuť úplně ke všemu jsem strašně unavená.

Já mám krizi asi každý den :-) Jsou mu 4 měsíce a kousek a poslední tři dny je to protiva protivná. Nevím čím je to, předtím jsme si hezky povídali na dece a teď řve nechce sedět, nechce ležet, nechce chovat....Jediný kdy je klídek je když je u kozy, to je ticho.

no tak když jsem měla pocit že mam nějakou krizi když byl malej miminko, ted už vim, že jsem byla bláhová :) nevim jak u ostatních, ale pořádnej nářez začne až tak kolem roka nebo po prvnim roce. To začne separační úzkost, dítě začne vymejšlet samý lumpárny, ale poslechnout neumí ani na stej pokus. u nás byla totální krize kolem asi 15 měsíce, fakt už jsem měla nervy v kýblu a ted jsou malýmu čerstvě 2 roky a už to začíná bejt lepší, už tak 2 měsíce se snaží poslechnout, je trochu rozumnější, ale kdyby nebylo mojí drezůry, asi by nám dneska skákal po hlavě. ale stejně je to masakr, krizi mam minimálně jednou denně, zaručeně mě aspon jednou denně vytočí k nepříčetnosti :€Ss€: . hlavně ted máme období naschválů, to je taky výborný. ale zas každý dítě má něco, náš je taky ve spoustě věcech zlatej, ale problém je ten, že on si nenechá po dobrym nic vysvětlit, on si prostě stále stojí za svym, nikdo s nim nehne, musí dostat přes prdku a nejlíp na holou, to je jediný co u nás zabírá, sice mě to vůbec netěší, ale co se dá dělat :? . takže si myslim že krize má každá, jenom možná ta co narve děti několikrát tejdně babičkám na hlídání, tak je happy, ta pak nemá tu ponorku

Ahoj tak já nevím jestli je to krize nebo těhotenstvím do 4 týdnů bych měla malému porodit sestřičku ... malej ted,ale začal bejt dosti hustej ... je mu 18 měsíců vůbec neposlouchá příjde mi jako by se nám to vymykalo kontrole jsem z toho neštastná do toho se blížící porod a bolesti spojené sním ... asi jo je to asi krize jsem na malého fakt ošklivá a někdy ho opravdu s radostí nacpu někomu z rodiny abych měla klid ... není to taková ta radost ,že si můžu odpočinout a vím,že on je v dobrých rukou je to taková radost jako jo konečně je to smrádě pryč ... jako by se všechen moje láska přesunula jen na malou ... miluju svého syna ,ale v těhle stavech to prostě sním sama nezvládám:( Bohužel to bude horší jak se Nikolka narodí ... tech krizí bude asi ještě víc ... možná bych si měla už ted vyhledat někoho kdo mi pomůže ... myslím tím nějakého lékaře ...

holky dík za příspěvky. Pláč dítka je opravdový bonus...zvlášť když i vás něco právě bolí, mě už asi 3 dny bolí zub a to mě taky dokáže to ječení pěkně rozdráždit. Taky jsem na vše sama...mamka daleko, tchýně je opravdu tchýně. No kojení je zatím to nejtěžsí s čím jsem se musela vypořádat. Potkaly nás všechny problémy s kojením spojené, pozdní přiložení k prsu...malá byla 10 dní na jip, vpáčené bradavky, kloboučky, krvavá bradavka...malá zvracela krev..další 3 dny na jip, k tomu už druhý spurt, noční buzení...no prostě jsme všechno vyžraly..ale stále kojíme a budem kojit. Nejdřív jsem byla strasně nadšená a překonávala jsem jednu překážku za druhou a každou noc jsem sama sebe chválila jak to pěkně zvládám..ale teď se prostě dostavila apatie a mám pocit že mě nic nebaví...pak si pustim zpravy..tam vidím jak někdo zabil miminko a zase mi to dodá energii..vždyť málá mě přece potřebuje silnou a připravenou jí chránit 24 hodin denně...to mi ale vydrží pár hodin do dalšího záchvatu pláče...kdy malé připomínam, že v našem městě je babybox...jestli o tom neví :c:
Ale musím vám říc..že když jsem se vypsala je mi líp...adelka nudou usnula a já si jdu uvařit kafe...bez kofeinu :r:

neměla jsem krizi :s: ,i když bych ji asi měla mít. Spíš mám krizi z toho že budu muset od holek do práce jak dosáhnou 3let :s:

ahojky, tak my také procházíme krizí...Už během šestinedělí začal být "věčně hladový", často plakal a protože jsem měla pořád ještě dost bolavý spodek, stresoval mě jeho hlasitý křik a v jeho měsíci jsem přestala kojit.. UM tento "problém" vyřešil a Tomášek bylo šťastné a spokojené miminko... Večer mi usnul nejdýl v devět-půl10, dýl nee...a nevstával dřív jak v šest..když už, tak se v šest akorát napapal a spali jsme dál...třeba do půl9...ale najednou se něco zlomilo, on se začal v noci budit, a noc na dnešek byla snad nejhorší...Každou chvilku se budil, plakal, fňukal, ale jen jsem ho vyndala z postýlky, narovnala jsem se, a on už na mě chrupkal...tentokrát nezabralo ani spaní u nás v posteli...Asi bolavé bříško..Jenže on poslední dny neusne sám v klidu ani přes den...A já díky tomu také ztrácím optimismus....Je mi to líto, svýho broučka miluju, ale když on má tak silný hlas, že mi praskají bubínky....

Ahoj, naší malé je 18m a já měla už dvě, jednu jak se narodila - vlivem rozbouřených hormonů, ale to je asi normální, ta po šestinedělí přešla :) No a druhou asi když bylo malé v rozmezí 6 - 12 měsíců, bylo to naprosto šílené, malá jen řvala, trpěla naprosto šíleným mamánkovstvím, že i na WC musela se mnou, ječela celý dni pokud jsem se jí nevěnovala, na náštěvách to byl horor, bála se cizích lidí (i babiček), takže pořád jen se mnou, no myslela jsem, že mě omejou, po roce to naštěstí pomalu přecházelo, takže teď až na to, že má období vztekající se a třískající sebou o zem je to celkem fajn :)