Na závěr lze říci, že do určité míry můžeme považovat bolesti či tvrdnutí břicha v těhotenství za normální a je tomu tak u většiny žen. Nadlimitní četnost především bolestí břicha je již nutno považovat za stav, který musí lékař považovat za známku hrozícího předčasného porodu. Přesto , po vyloučení bezprostředního rizika , často není nutný speciální léčebný režim, je nutné však těhotnou sledovat a častěji si ji zvát do poradny. Existuje i skupina žen s vysokou četností kontrakcí (bolestí a tvrdnutím břicha) , které mají „uzavřené“ porodní cesty a negativní nálezy ze stěrů , riziko předčasného porodu je v této skupině žen velmi malé a můžeme tedy hovořit o „dráždivé“ děloze. Krom magnesia a případného klidového režimu není nutná žádná intervence. Bohužel, nutno také říci, že základním přístupem je komunikace lékaře s těhotnou , podrobně ji seznámit s aktuálním stavem, jestli opravdu existuje reálné riziko předčasného porodu. Neinformovanost těhotné může vytvořit stres jako další nadbytečný rizikový faktor předčasného porodu. Na straně druhé , řada kolegů doporučuje až příliš „tvrdý“ domácí klidový režim (ležení v posteli) . Ten může paradoxně vést k uměle vytvářeným obavám, které vyplývají z overtreatmentu (přehnané léčebné intervence).
Na závěr lze říci, že do určité míry můžeme považovat bolesti či tvrdnutí břicha v těhotenství za normální a je tomu tak u většiny žen. Nadlimitní četnost především bolestí břicha je již nutno považovat za stav, který musí lékař považovat za známku hrozícího předčasného porodu. Přesto , po vyloučení bezprostředního rizika , často není nutný speciální léčebný režim, je nutné však těhotnou sledovat a častěji si ji zvát do poradny. Existuje i skupina žen s vysokou četností kontrakcí (bolestí a tvrdnutím břicha) , které mají „uzavřené“ porodní cesty a negativní nálezy ze stěrů , riziko předčasného porodu je v této skupině žen velmi malé a můžeme tedy hovořit o „dráždivé“ děloze. Krom magnesia a případného klidového režimu není nutná žádná intervence. Bohužel, nutno také říci, že základním přístupem je komunikace lékaře s těhotnou , podrobně ji seznámit s aktuálním stavem, jestli opravdu existuje reálné riziko předčasného porodu. Neinformovanost těhotné může vytvořit stres jako další nadbytečný rizikový faktor předčasného porodu. Na straně druhé , řada kolegů doporučuje až příliš „tvrdý“ domácí klidový režim (ležení v posteli) . Ten může paradoxně vést k uměle vytvářeným obavám, které vyplývají z overtreatmentu (přehnané léčebné intervence).