Pořád jsem z Podolí jaksi rozpačitá..Měla jsem možnost projít skoro všemi odděleními, ležet na pěti pokojích.. :00: V červenci jsem šla na kontrolu, a už si mě tam nechali, dva dny jsem ležela na předporodním, chodila na tlak a monitory..Po celé dva dny ze mě tekla krev, a na dotaz zda je to v pořádku, mi sestra odpověděla, že ano, že se čistí tělo. Den před slibovaným propuštěním, mě strašně začli bolet záda a břicho, a na mnou nepoznané kontrakce jsem "vyfasovala" čípek proti zácpě..No a po prochozené noci bolestí, my v 5.15 praskla voda, a sestra, jenž mi "chtěla porod zacpat čípkem" mi oznámila, že jsem otevřená na osm prstů, tak proč jsem jí něco neřekla :n: :00:
Před porodem mi nikdo neudělal ultrazvuk, přesto, že jsem rodila o měsíc dříve, a tím pádem ani nikdo nepoznal, že syn byl otočený obličejem nahoru, a porod, který měl a mohl trvat maximálně dvě hodiny, trval dlouhých osm hodin...Přesto ale,PORODNÍ ASISTENTKA, I LÉKAŘ BYLI NAPROSTO ÚŽASNÍ!!!!!!!!! :one:
Nebýt mé hlouposti a svolit, aby nástřih prováděla školící se žákyňka, nemusela jsem mít těch stehů asi třicet :n: Kubu, který byl samozřejmě pomlácený, nedýchal a na hlavičce měl poporodní nádor,ihned odnesli..Přiložený k prsu byl až po šesti hodinách, a to bez jakéhokoli vysvětlení nebo pomoci (Přeci jen to neuměl) Požádala jsem poprvé sestru o pomoc 1.8 (prý to nerada vysvětluje, ať si počkám na někoho jinýho :n: ) a až po týdnu zamnou přišla sestra a zvládli jsme to s medúzkou)
Pak se Kubovi rozšířil zánět a musel okamžitě na antibiotika a zároveň na fototerapii..Na oddělení OPN2 nedám dopustit!!!!!!!! Jsem jim moc vděčná, a to hlavně za podporu!!!!!! Po 14.dnech jsme konečně šli domů!
Tři měsíce po porodu jsem začla krvácet, automaticky jsem šla na čištění dělohy..Tři týdny po operaci se krvácení opět vrátilo, a já šla na injekce na zastavení, s tím, že když to nepřestane, opět mě čeká operace..Samozřejmě že to nepřestalo..Sestra už volala na příjem, když v tom doktor,(po měsíci léčení,snad u všech zdejších lékařů, jako jediný)-na kterého si spousta lidí stěžuje, že je hrubý a nepříjemný, poznal, že mám zánět dělohy a tím mi zachránil víceméně život...
Hodně dlouho jsem se z toho všeho psychicky dostávala, přesto ale si myslím, že je to pouze a jen o přístupu zdravotních sester, podotýkám že ne všech!! Nemám v úmyslu si tu stěžovat nebo strašit, jen jsem asi měla smůlu. Věřím, že tří denní pobyt by byl v pohodě, a já bych odcházela spokojená:) Přesto děkuju!!
Pořád jsem z Podolí jaksi rozpačitá..Měla jsem možnost projít skoro všemi odděleními, ležet na pěti pokojích.. :00: V červenci jsem šla na kontrolu, a už si mě tam nechali, dva dny jsem ležela na předporodním, chodila na tlak a monitory..Po celé dva dny ze mě tekla krev, a na dotaz zda je to v pořádku, mi sestra odpověděla, že ano, že se čistí tělo. Den před slibovaným propuštěním, mě strašně začli bolet záda a břicho, a na mnou nepoznané kontrakce jsem "vyfasovala" čípek proti zácpě..No a po prochozené noci bolestí, my v 5.15 praskla voda, a sestra, jenž mi "chtěla porod zacpat čípkem" mi oznámila, že jsem otevřená na osm prstů, tak proč jsem jí něco neřekla :n: :00:
Před porodem mi nikdo neudělal ultrazvuk, přesto, že jsem rodila o měsíc dříve, a tím pádem ani nikdo nepoznal, že syn byl otočený obličejem nahoru, a porod, který měl a mohl trvat maximálně dvě hodiny, trval dlouhých osm hodin...Přesto ale,PORODNÍ ASISTENTKA, I LÉKAŘ BYLI NAPROSTO ÚŽASNÍ!!!!!!!!! :one:
Nebýt mé hlouposti a svolit, aby nástřih prováděla školící se žákyňka, nemusela jsem mít těch stehů asi třicet :n:
Kubu, který byl samozřejmě pomlácený, nedýchal a na hlavičce měl poporodní nádor,ihned odnesli..Přiložený k prsu byl až po šesti hodinách, a to bez jakéhokoli vysvětlení nebo pomoci (Přeci jen to neuměl)
Požádala jsem poprvé sestru o pomoc 1.8 (prý to nerada vysvětluje, ať si počkám na někoho jinýho :n: ) a až po týdnu zamnou přišla sestra a zvládli jsme to s medúzkou)
Pak se Kubovi rozšířil zánět a musel okamžitě na antibiotika a zároveň na fototerapii..Na oddělení OPN2 nedám dopustit!!!!!!!! Jsem jim moc vděčná, a to hlavně za podporu!!!!!! Po 14.dnech jsme konečně šli domů!
Tři měsíce po porodu jsem začla krvácet, automaticky jsem šla na čištění dělohy..Tři týdny po operaci se krvácení opět vrátilo, a já šla na injekce na zastavení, s tím, že když to nepřestane, opět mě čeká operace..Samozřejmě že to nepřestalo..Sestra už volala na příjem, když v tom doktor,(po měsíci léčení,snad u všech zdejších lékařů, jako jediný)-na kterého si spousta lidí stěžuje, že je hrubý a nepříjemný, poznal, že mám zánět dělohy a tím mi zachránil víceméně život...
Hodně dlouho jsem se z toho všeho psychicky dostávala, přesto ale si myslím, že je to pouze a jen o přístupu zdravotních sester, podotýkám že ne všech!!
Nemám v úmyslu si tu stěžovat nebo strašit, jen jsem asi měla smůlu. Věřím, že tří denní pobyt by byl v pohodě, a já bych odcházela spokojená:) Přesto děkuju!!