Ahoj, já měla v prvním těhotenství časté tvrdnutí. Můj dr. to řešil magnéziem a moc mě nevaroval, že bych měla odpočívat. Skončila jsem v 27tt v nemocnici s předčasným porodem. Tam se to ještě zhoršilo (byla jsem otevřená na 2,5cm), ale vydrželi jsme do 36tt. Léky, kapačky, postel hlavou dolů v tom největším možném úhlu, 3x týdně návštěva, bez televize, bez internetu, jen s knížkou a rádiem. Nejhorší bylo to tahání za nos od dr., pořád mi říkali uvidíme za tři dny atd., než mi řekli, že mě prostě do 36tt nepustí, tak jsem každou kontrolu oplakala. Jakmile mi řekli pravdu, smířila se s tím a pak už to bylo mnohem lepší. Dělala jsem to pro toho svého vysněného chlapečeka. ;) U druhého mi břicho taky tvrdlo docela brzo, už nevím přesně odkdy. Podstoupila jsem v 16tt cerkláž (zašili mi v narkóze čípek) a byla jsem doma a mohla se starat o staršího, ale i tak jsem musela hodně odpočívat. Druhý syn se narodil 36+5 stejně jako ten první. I přes to všechno jsem šla do třetího miminka. Znovu podstoupila cerkláž, bříško tvrdlo od nějakého 16tt. A to tak, že v 31tt i tři hodiny po 10, 5, 8 minutách. V 33tt jsem s bolestmi skončila na pohotovosti a za 5 dní porodila. Nedonosila jsem holčičku tak dlouho nejspíš z toho důvodu, že byla větší. Kluci měli ve 36tt 2250g a holčička ve 33tt měla 2340g (na tento týden veliká).Dívej se na to tak, že už víš do čeho jdeš. A stojí to za to!!! Každá jsme jiná, ale mě pomohlo si představit, co nejhoršího se může stát. Tak jedna varianta byla, že skončím v nemocnici na kapačkách, to je ještě ta lepší varianta. Ta horší je předčasný porod a to jsem nehodlala dopustit. Ty rizika s tím spojená jsou moc velká, takže bych radši šla ležet do nemocnice. Měla jsem tři cíle, první byl 24tt, od kdy se miminka zachraňují, pak 27tt, to je ten týden, co jsem skončila v porodnici poprvé a pak 34tt, kdy ta šance na zdravé dítě je veliká. Povedlo se a mám krásné, zdravé, zlobivé děti a jsem za ně vděčná!
PS: tehdy v první těhotenství jsem měla na pokoji maminku, co čekala dvojčátka-holčičky. Měli je vymodlené z umělého oplodnění a maminka ležela v nemocnici celé těhotenství, opravdu od 12tt!!! Doma už měla 9 letou holčičku, hospodářství a dodala mi hroznou spoustu jak informací (tehdy ještě nebyl tak běžný internet, tak jsem vlastně nevěděla nic!), tak zkušeností a pozitivní energie, když mi bylo nejhůř. V takových chvílích je to nezbytné, takže vím jaké to je mít to komu říct. Maminku jsem tehdy měla přes celou republiku a nemohla mě ani jednou navštívit v nemocnici, takže o to to bylo těžší.
Ahoj, já měla v prvním těhotenství časté tvrdnutí. Můj dr. to řešil magnéziem a moc mě nevaroval, že bych měla odpočívat. Skončila jsem v 27tt v nemocnici s předčasným porodem. Tam se to ještě zhoršilo (byla jsem otevřená na 2,5cm), ale vydrželi jsme do 36tt. Léky, kapačky, postel hlavou dolů v tom největším možném úhlu, 3x týdně návštěva, bez televize, bez internetu, jen s knížkou a rádiem. Nejhorší bylo to tahání za nos od dr., pořád mi říkali uvidíme za tři dny atd., než mi řekli, že mě prostě do 36tt nepustí, tak jsem každou kontrolu oplakala. Jakmile mi řekli pravdu, smířila se s tím a pak už to bylo mnohem lepší. Dělala jsem to pro toho svého vysněného chlapečeka. ;) U druhého mi břicho taky tvrdlo docela brzo, už nevím přesně odkdy. Podstoupila jsem v 16tt cerkláž (zašili mi v narkóze čípek) a byla jsem doma a mohla se starat o staršího, ale i tak jsem musela hodně odpočívat. Druhý syn se narodil 36+5 stejně jako ten první. I přes to všechno jsem šla do třetího miminka. Znovu podstoupila cerkláž, bříško tvrdlo od nějakého 16tt. A to tak, že v 31tt i tři hodiny po 10, 5, 8 minutách. V 33tt jsem s bolestmi skončila na pohotovosti a za 5 dní porodila. Nedonosila jsem holčičku tak dlouho nejspíš z toho důvodu, že byla větší. Kluci měli ve 36tt 2250g a holčička ve 33tt měla 2340g (na tento týden veliká).Dívej se na to tak, že už víš do čeho jdeš. A stojí to za to!!! Každá jsme jiná, ale mě pomohlo si představit, co nejhoršího se může stát. Tak jedna varianta byla, že skončím v nemocnici na kapačkách, to je ještě ta lepší varianta. Ta horší je předčasný porod a to jsem nehodlala dopustit. Ty rizika s tím spojená jsou moc velká, takže bych radši šla ležet do nemocnice. Měla jsem tři cíle, první byl 24tt, od kdy se miminka zachraňují, pak 27tt, to je ten týden, co jsem skončila v porodnici poprvé a pak 34tt, kdy ta šance na zdravé dítě je veliká. Povedlo se a mám krásné, zdravé, zlobivé děti a jsem za ně vděčná!
PS: tehdy v první těhotenství jsem měla na pokoji maminku, co čekala dvojčátka-holčičky. Měli je vymodlené z umělého oplodnění a maminka ležela v nemocnici celé těhotenství, opravdu od 12tt!!! Doma už měla 9 letou holčičku, hospodářství a dodala mi hroznou spoustu jak informací (tehdy ještě nebyl tak běžný internet, tak jsem vlastně nevěděla nic!), tak zkušeností a pozitivní energie, když mi bylo nejhůř. V takových chvílích je to nezbytné, takže vím jaké to je mít to komu říct. Maminku jsem tehdy měla přes celou republiku a nemohla mě ani jednou navštívit v nemocnici, takže o to to bylo těžší.