myslím, že každá z nás má čas od času takový pocit. Někdy je líp a někdy se to holt nahromadí a je to horší. Ten předvánoční shon tomu taky moc nepomáhá. Pořád se ti honí hlavou, co všechno je potřeba zařídit, co tě čeká v práci, co musiš stihnout doma, chceš být perfektní ve všem, v práci, jako máma, jako domácí hospodyňka ... a nic z toho nejde, jak sis malovala.
Celé to začíná u toho, jak si věci sama sobě nastavíš. Když se oprostíš od potřeby být perfektní na všech frontách, bude ti líp. Zkus si své cíle a priority nastavit tak, aby se daly reálně dosáhnout. Třetinu dne trávíš v práci, k tomu máš dvě děti a nikoho, kdo by ti pomohl. Je naprosto jasný, že při tom všem, co k tomu patří, nemůžeš mít doma jako ze škatulky. Tak se na to vybodni. Vem děti ven, udělejte si příjemné odpoledne, pořiďte si nějaké společné zážitky.
Nebo až přijdete domů zapoj děti do úklidu, dej jim něco na starosti, ať mají pocit, že jsou užitečné a že něco zvládly, za co je maminka může pochválit. Nesoustřeď se na detaily typu nemám umytá okna, věnuj pozornost tomu, co se tobě nebo dětem, ať vtým vlastním nebo těm, které učíš, povedlo, i když je to třeba jen maličkost. Nehodnoť dcerku podle toho, co zvládají její spolužáci, ale podle toho, co je reálně v jejích možnostech. Tak není jedničkářka, no a co? Svět se přeci nezboří, když bude mít dvojky v tom, co jí nebere. Najdi pro ni něco, co jí jde a baví a na to se soustřeďte.
myslím, že každá z nás má čas od času takový pocit. Někdy je líp a někdy se to holt nahromadí a je to horší. Ten předvánoční shon tomu taky moc nepomáhá. Pořád se ti honí hlavou, co všechno je potřeba zařídit, co tě čeká v práci, co musiš stihnout doma, chceš být perfektní ve všem, v práci, jako máma, jako domácí hospodyňka ... a nic z toho nejde, jak sis malovala.
Celé to začíná u toho, jak si věci sama sobě nastavíš. Když se oprostíš od potřeby být perfektní na všech frontách, bude ti líp. Zkus si své cíle a priority nastavit tak, aby se daly reálně dosáhnout. Třetinu dne trávíš v práci, k tomu máš dvě děti a nikoho, kdo by ti pomohl. Je naprosto jasný, že při tom všem, co k tomu patří, nemůžeš mít doma jako ze škatulky. Tak se na to vybodni. Vem děti ven, udělejte si příjemné odpoledne, pořiďte si nějaké společné zážitky.
Nebo až přijdete domů zapoj děti do úklidu, dej jim něco na starosti, ať mají pocit, že jsou užitečné a že něco zvládly, za co je maminka může pochválit. Nesoustřeď se na detaily typu nemám umytá okna, věnuj pozornost tomu, co se tobě nebo dětem, ať vtým vlastním nebo těm, které učíš, povedlo, i když je to třeba jen maličkost. Nehodnoť dcerku podle toho, co zvládají její spolužáci, ale podle toho, co je reálně v jejích možnostech. Tak není jedničkářka, no a co? Svět se přeci nezboří, když bude mít dvojky v tom, co jí nebere. Najdi pro ni něco, co jí jde a baví a na to se soustřeďte.