já myslím, že to spolu úplně nesouvisí, že by to přišlo bez ohledu na dudlíkování. Ty druhé narozeniny jsou prostě věk, kdy dětičky začínají zkoušet, jestli by to nešlo bez odpoledního spaní. Některé to vydrží pár dní, některé přestanou spát úplně. Měli jsme to doma podobně a zažila to i většina mých kamarádek se svými dětmi.
Náš starší zahodil dudlík čtrnáct dnů po prvních narozeninách. Kolem dvou a půl roku dělal scény, že po obědě spát nechce, ale on to fakt nevydržel (on je odjakživa ranní ptáče), nejen že byl navečír protivný, ale když měl "zážitkově bohatší den", tak bez odpoledního spaní mýval v noci horečku a byl pak další dva dny úplně nepoužitelný. Takže s ním jsem uzavřela dohodu, že doma se spí do třetích narozenin a ve školce že musí spát až do čtvrtých. Nakonec to dopadlo tak, že doma spával cca do těch čtyř let. Za měsíc mu bude pět, ve školce po obědě usíná mezi prvními, doma spí, jen když ho o víkendu tatínek donutí. Když je doma se mnou sám nebo když si domluvíme společnou aktivitu na dobu, kdy bude po obědě spát mladší dcerka, tak spát nechodí a vydrží to v pohodě. Večer usíná plus mínus v devět, ráno vstává mezi pátou a šestou.
Mladší budou tři v červnu, dudlík jsme minulé vánoce "věnovali" Ježíškovi a je to tak měsíc, kdy si zkouší vyřvat, aby nemusela jít spát. Když si ale zalezu do postele k ní, nechám ji přitulit se a předstírám spánek, je během deseti až dvaceti minut tuhá (já kolikrát vytuhnu s ní). Běžně spí hodinu a půl až dvě, ale vydrží i tři. Ráno vstává mezi šestou a sedmou a večer usíná mezi půl desátou a desátou.
já myslím, že to spolu úplně nesouvisí, že by to přišlo bez ohledu na dudlíkování. Ty druhé narozeniny jsou prostě věk, kdy dětičky začínají zkoušet, jestli by to nešlo bez odpoledního spaní. Některé to vydrží pár dní, některé přestanou spát úplně. Měli jsme to doma podobně a zažila to i většina mých kamarádek se svými dětmi.
Náš starší zahodil dudlík čtrnáct dnů po prvních narozeninách. Kolem dvou a půl roku dělal scény, že po obědě spát nechce, ale on to fakt nevydržel (on je odjakživa ranní ptáče), nejen že byl navečír protivný, ale když měl "zážitkově bohatší den", tak bez odpoledního spaní mýval v noci horečku a byl pak další dva dny úplně nepoužitelný. Takže s ním jsem uzavřela dohodu, že doma se spí do třetích narozenin a ve školce že musí spát až do čtvrtých. Nakonec to dopadlo tak, že doma spával cca do těch čtyř let. Za měsíc mu bude pět, ve školce po obědě usíná mezi prvními, doma spí, jen když ho o víkendu tatínek donutí. Když je doma se mnou sám nebo když si domluvíme společnou aktivitu na dobu, kdy bude po obědě spát mladší dcerka, tak spát nechodí a vydrží to v pohodě. Večer usíná plus mínus v devět, ráno vstává mezi pátou a šestou.
Mladší budou tři v červnu, dudlík jsme minulé vánoce "věnovali" Ježíškovi a je to tak měsíc, kdy si zkouší vyřvat, aby nemusela jít spát. Když si ale zalezu do postele k ní, nechám ji přitulit se a předstírám spánek, je během deseti až dvaceti minut tuhá (já kolikrát vytuhnu s ní). Běžně spí hodinu a půl až dvě, ale vydrží i tři. Ráno vstává mezi šestou a sedmou a večer usíná mezi půl desátou a desátou.
Dudlík bych rozhodně nevracela.