Ahoj tak jsem slíbila, že napíšu jak to probíhalo a tak činím. Měli jsme jít na řadu ve 12:30, ale vzali nás déle, protože rodiče chlapečka co byl před námi si jeli nakupovat a nestihli se vrátit do 10 minut, když je sestra volala :00: tudíž chlapeček ne brečel, ale řval jako když ho na nože berou, bylo to jak po anestezii, tak tím, že ho tam konejšila cizí sestřička, kterou nikdy neviděl. Pro mě nepochopitelné, protože já se nehnula dál než o ulici od té budovy, klepalo se mi tělo jako když mi vyrvali srdce :r: No nic...takže nás vzali po jedné hodině, anestezioložka velmi příjemná paní, vše vysvětlovala, Lukymu řekla, že mu dá masku jako kosmonautovi, on se těšil. Jakmile jsem ho položila, začal dýchat z masky, ale pak začal různě kroutit nožičky, pak ručičky a máchal kolem sebe a pak ještě z posledního vědomí vyslovil: Já jsem moc statečný! :-) No to mě dostalo maximálně, rozbrečela jsem se jako blázen. Pak už nám řekla, že nás nevnímá a my odešli, já na záchod kde jsem asi pět minut brečela a pak že si půjdeme dát něco k jídlu. Podruhé jsem viděla manžela brečet, resp. měl slzy v očích. Poprvé když se Luky narodil a včera. Šli jsme do restaurace, manžel si dal jídlo, já do sebe vpravila jen trochu polévky, nešlo to. Pak jsme chvíli chodili kolem budovy a šli tam zpět, kdyby to náhodou bylo dříve. Opak byl pravdou. Pod narkózou byl 3 hodiny a 10 minut. Pak nás anestezioložka zavolala, takové obavy co uvidím, jsem ještě nezažila. Ležel na posteli, v pusince měl ještě trubičku, ale po chvíli jí sám vykašlal, v ruce ještě kanylku, očička měl zalepený protože nefungují slzné kanálky, tak tam měl mastičku. Hladili jsme ho a mluvili na něj, už vnímal, ale nekoukal. Pak jako miminko co se snaží pást koníky zvedl hlavičku a byl zmatený, tak jsem mu chytla hlavičku a nasměřovala na mě a pořád opakovala že dlouho spinkal a vše je v pořádku, že je náš šikulka. Díky tomu ani nebrečel, hned jsem mu vyndala nová autíčka, měl radost a jelikož měl vyschlý krček, tak jenom zachraptěl, že je chce rozdělat a to už jsme věděli že je vše dobré. Pak si ale všimnul kanylky, tak jsem na ní držela ruku, aby to neviděl a manžel volal sestru, jestli to může vyndat. Hned mu to vyndala a byl klid :-) Pak jsme tam byli asi půl hodiny a jeli jsme domů. Nic mu netrhali, opravili 7 zubů a vytáhli 3 nervy. Prý to byla makačka. Po cestě domů měl ještě takové nekontrolovatelné pohyby, i večer doma, to si chtěl stoupnout a levá nožka ho moc neposlouchala, ale jinak v naprosté pohodičce. Večer už se krásně smál a pošťuchoval mě, ale já byla ta nejšťastnější máma na světě, že už mě zase zlobí :-) Všem co dočetli, máte můj obdiv a hlavně děkuji za podporu a cenné informace, díky kterým jsem se mohla připravit na různé situace! Díky!
Ahoj
tak jsem slíbila, že napíšu jak to probíhalo a tak činím. Měli jsme jít na řadu ve 12:30, ale vzali nás déle, protože rodiče chlapečka co byl před námi si jeli nakupovat a nestihli se vrátit do 10 minut, když je sestra volala :00: tudíž chlapeček ne brečel, ale řval jako když ho na nože berou, bylo to jak po anestezii, tak tím, že ho tam konejšila cizí sestřička, kterou nikdy neviděl. Pro mě nepochopitelné, protože já se nehnula dál než o ulici od té budovy, klepalo se mi tělo jako když mi vyrvali srdce :r: No nic...takže nás vzali po jedné hodině, anestezioložka velmi příjemná paní, vše vysvětlovala, Lukymu řekla, že mu dá masku jako kosmonautovi, on se těšil. Jakmile jsem ho položila, začal dýchat z masky, ale pak začal různě kroutit nožičky, pak ručičky a máchal kolem sebe a pak ještě z posledního vědomí vyslovil: Já jsem moc statečný! :-) No to mě dostalo maximálně, rozbrečela jsem se jako blázen. Pak už nám řekla, že nás nevnímá a my odešli, já na záchod kde jsem asi pět minut brečela a pak že si půjdeme dát něco k jídlu. Podruhé jsem viděla manžela brečet, resp. měl slzy v očích. Poprvé když se Luky narodil a včera. Šli jsme do restaurace, manžel si dal jídlo, já do sebe vpravila jen trochu polévky, nešlo to. Pak jsme chvíli chodili kolem budovy a šli tam zpět, kdyby to náhodou bylo dříve. Opak byl pravdou. Pod narkózou byl 3 hodiny a 10 minut. Pak nás anestezioložka zavolala, takové obavy co uvidím, jsem ještě nezažila. Ležel na posteli, v pusince měl ještě trubičku, ale po chvíli jí sám vykašlal, v ruce ještě kanylku, očička měl zalepený protože nefungují slzné kanálky, tak tam měl mastičku. Hladili jsme ho a mluvili na něj, už vnímal, ale nekoukal. Pak jako miminko co se snaží pást koníky zvedl hlavičku a byl zmatený, tak jsem mu chytla hlavičku a nasměřovala na mě a pořád opakovala že dlouho spinkal a vše je v pořádku, že je náš šikulka. Díky tomu ani nebrečel, hned jsem mu vyndala nová autíčka, měl radost a jelikož měl vyschlý krček, tak jenom zachraptěl, že je chce rozdělat a to už jsme věděli že je vše dobré. Pak si ale všimnul kanylky, tak jsem na ní držela ruku, aby to neviděl a manžel volal sestru, jestli to může vyndat. Hned mu to vyndala a byl klid :-) Pak jsme tam byli asi půl hodiny a jeli jsme domů. Nic mu netrhali, opravili 7 zubů a vytáhli 3 nervy. Prý to byla makačka. Po cestě domů měl ještě takové nekontrolovatelné pohyby, i večer doma, to si chtěl stoupnout a levá nožka ho moc neposlouchala, ale jinak v naprosté pohodičce. Večer už se krásně smál a pošťuchoval mě, ale já byla ta nejšťastnější máma na světě, že už mě zase zlobí :-)
Všem co dočetli, máte můj obdiv a hlavně děkuji za podporu a cenné informace, díky kterým jsem se mohla připravit na různé situace! Díky!