Přidat komentář

Tak nám všechno zůstalo při starém. Prcek se neotočil, tak máme císaře a je z nás červňátko. Teď ve středu nastupuji do nemocnice a ve čtvrtek 26.6. už uslyším ten jeho hlásek... Jeden den budu na Jipce, pak šestinedělí. Jaksi nám dost povyrostl. Teď měl ve středu 3605g. No, snad se doktor spletl, aby mě nemuseli úplně rozpárat... :s: Na jednu stranu se hrozně těším, ale zase mám strach, aby bylo všechno v pořádku, Kájík byl zdravej a operace byla taky v pohodě. Občas jsem totálně nervózní, jestli mám všechno doma i do porodnice nachystaný...jestli manžel stihne vše, co mi slíbil,...jestli to a to a to.. prostě čím je to blíž, tím víc vyšiluju. A když pomyslím na to, že už tento týden budu mít Kájíka u sebe, tak začnu brečet štěstím a pak strachem, jestli to všechno zvládnu. No, ale to je asi u prvorodičky normální. Takže nádech-výdech-pak si řeknu, že když něco zapomenu, vždy se dá dokoupit nebo dovézt a ohledně miminka-když to zvládli jiní, tak já taky. Holky, moc vám všem držím pěsti, ať vám to rychle uteče a můžete vyšilovat jako já. :one: Pohlaďte bříška a dávejte na sebe pozor. Pak se ozvu. Pa