já bych tchýni dávala děti (4 roky a 2 roky) ráda, ale máme to kapku z ruky a tak s ní naše děti nejsou až tak sžité. Snažíme se být v kontaktu, hodně si voláme přes skype, snažíme se jezdit na návštěvu aspoň jednou do měsíce na víkend, aby se děti s prarodiči navzájem užili, ale není to úplně podle mých představ. Tchýně totiž má pocit, že nejdůležitější ze všeho je navařený oběd a naklizený barák. Že si tam děti nemají s čím hrát, tudíž se nudí a tudíž zlobí, to ona neřeší. Já si tam absolutně neodpočinu, protože tam nic není uzpůsobené dětem, nemůžu je na moment spustit z očí, aby se nestalo něco, co není vhod. Spousty dospěláckých věcí mají svá místa tam, kam děti dosáhnout, tchýně se nedá přesvědčit, aby si to uklidila jinam(proč taky, že když jsme tam jen dva dny do měsíce) a děti se nedají přesvědčit, aby se o její věci nezajímaly. Synek tam třeba dostal od dědečka na hraní policejní vrtulník se sirénou, sotva jí pustí, tchýně hartusí, že dělá kravál. Přitom ona má tři děti a nechce se mi věřit, že by všechny byly až tak svaté, jak vypráví. Hodně asi taky dělá porovnání s dcerkou manželovy sestry, tu tchýně pravidelně jezdí hlídat, když švagrová pracuje, protože nemají školku. Holka je jedináček a docela domácky tvořivá, takže se dá sednout si s ní ke stolu a malovat, zatímco moje děti, hlavně synek teda, zajímají hlavně hrátky venku, cákání vody a malování po stěnách místo po papíře, s tou druhou vnučkou taky tchýně nezažívá sourozenecké boje, které teď máme doma na denním pořádku... Většinou z návštěvy odjíždím s pocitem, že moje děti jsou nejnevychovanější spratci pod sluncem a že ona si myslí, že je doma ve volných chvílích navádím, aby měli moje rodiče raději než manželovi. Přitom pro tchýni náš prvorozený je první vnouče. U našich je to absolutně o něčem jiném, klidně si vezmou najednou obě moje i obě bráchovy děti. Když měla nejstarší vnučka 4 a můj synek 2, udělal jim taťka z jedné místnosti hernu, na zahradě postavil houpačku. Mamka, když je čeká všechny čtyři, navaří si den předem, aby stačilo jen dodělat či ohřát aby nemusela půl dne prostát v kuchyni. Opravdu se věnuje vnoučatům a mě klidně zapojí do vaření. Tchýně mi něco tak zásadního, jako škrábání brambor či mytí nádobí nesvěří ani omylem :00:
já bych tchýni dávala děti (4 roky a 2 roky) ráda, ale máme to kapku z ruky a tak s ní naše děti nejsou až tak sžité. Snažíme se být v kontaktu, hodně si voláme přes skype, snažíme se jezdit na návštěvu aspoň jednou do měsíce na víkend, aby se děti s prarodiči navzájem užili, ale není to úplně podle mých představ. Tchýně totiž má pocit, že nejdůležitější ze všeho je navařený oběd a naklizený barák. Že si tam děti nemají s čím hrát, tudíž se nudí a tudíž zlobí, to ona neřeší. Já si tam absolutně neodpočinu, protože tam nic není uzpůsobené dětem, nemůžu je na moment spustit z očí, aby se nestalo něco, co není vhod. Spousty dospěláckých věcí mají svá místa tam, kam děti dosáhnout, tchýně se nedá přesvědčit, aby si to uklidila jinam(proč taky, že když jsme tam jen dva dny do měsíce) a děti se nedají přesvědčit, aby se o její věci nezajímaly. Synek tam třeba dostal od dědečka na hraní policejní vrtulník se sirénou, sotva jí pustí, tchýně hartusí, že dělá kravál. Přitom ona má tři děti a nechce se mi věřit, že by všechny byly až tak svaté, jak vypráví. Hodně asi taky dělá porovnání s dcerkou manželovy sestry, tu tchýně pravidelně jezdí hlídat, když švagrová pracuje, protože nemají školku. Holka je jedináček a docela domácky tvořivá, takže se dá sednout si s ní ke stolu a malovat, zatímco moje děti, hlavně synek teda, zajímají hlavně hrátky venku, cákání vody a malování po stěnách místo po papíře, s tou druhou vnučkou taky tchýně nezažívá sourozenecké boje, které teď máme doma na denním pořádku...
Většinou z návštěvy odjíždím s pocitem, že moje děti jsou nejnevychovanější spratci pod sluncem a že ona si myslí, že je doma ve volných chvílích navádím, aby měli moje rodiče raději než manželovi. Přitom pro tchýni náš prvorozený je první vnouče. U našich je to absolutně o něčem jiném, klidně si vezmou najednou obě moje i obě bráchovy děti. Když měla nejstarší vnučka 4 a můj synek 2, udělal jim taťka z jedné místnosti hernu, na zahradě postavil houpačku. Mamka, když je čeká všechny čtyři, navaří si den předem, aby stačilo jen dodělat či ohřát aby nemusela půl dne prostát v kuchyni. Opravdu se věnuje vnoučatům a mě klidně zapojí do vaření. Tchýně mi něco tak zásadního, jako škrábání brambor či mytí nádobí nesvěří ani omylem :00: