prostě šestinedělí :00: :00: mám pocit,že víc než prášky se potřebuješ vypovídat :( nemáš nějakou kmarádku,co by tě vyslechla?že jsi naštvaná na manžela chápu,taky by mě to asi štvalo,na druhou stranu píšeš,že to jaký je prostě nezmění a já si to myslím taky :( a kdyby změnil,je dost možné,že by byl nešťastný on... na malého se nezlob,on to tak zcela určitě nemyslí,jen je toho na něj moc,ono si to sedne-samozřejmě,že bude žárlit,ale ty musíš být ta,co tomu co nejvíc zabrání... nech mu jeho svět,jeho koníčky,jeho zábavu-pokuď není malá uřvaná,dej jí víc do pozadí než jeho ;) zní to sice hrozně,ale tomu mimču to ublíží méně než předškolákovi ;) tomu žárlení se ale nevyhneš-ať teď nebo později :n: vztah k malé taky neřeš-ono to časem naksočí,já třeba tohle měla u staršího-ten skutečný mateřský vztah jsem si tvořila déle,určitě nějaké tři měsíce to byly-ne,že bych ho nechtěla nebo mu ubolížila,ale prostě ty první týdny to bylo takové nijaké,jsem si pořád říkala,tak sakra jsem divná nebo je to normální,že ho nemusím furt muchlat,pusinkovat a nejsem z něj prostě pokaděná jako ostatní mámy??A to upozorňuju,že jsem měla šestinedělko úplně v pohodě,malej byl zlatej,kojení bez problémů,první dítě,tkže prakticky nic na práci :///: u druhého už to bylo jiné,tam to naskočilo snad už v porodnici ;) ale taky jsem měla ten pocit,že mě prostě ukradl tomu staršímu ;) jenže pak jsem přišla domů,doma mazec,protože já tchyni nemám a maminka je pracující,manžel musel do práce a starší nebyl ve školce,takže jsem to musela prostě zvládnout na takové přemýšlení nebyl čas :///: :///: no a ono si to časem sedlo,své syny miluji nade vše a opravdu to není fráze,že mateřská láska se nepůlí,ale násobí :h: :h: bude to tak i u tebe,jen to chce čas a pevné nervy-nebuď naštvaná ani na sebe,ani na mimčo,starší dítě nebo manžela... za to co ty cítíš oni nemohou a nemůžeš za to ani ty-jsou to prostě hormony a tak to ber ;) za chvíli bude líp :one: :one:
prostě šestinedělí :00: :00: mám pocit,že víc než prášky se potřebuješ vypovídat :( nemáš nějakou kmarádku,co by tě vyslechla?že jsi naštvaná na manžela chápu,taky by mě to asi štvalo,na druhou stranu píšeš,že to jaký je prostě nezmění a já si to myslím taky :( a kdyby změnil,je dost možné,že by byl nešťastný on... na malého se nezlob,on to tak zcela určitě nemyslí,jen je toho na něj moc,ono si to sedne-samozřejmě,že bude žárlit,ale ty musíš být ta,co tomu co nejvíc zabrání... nech mu jeho svět,jeho koníčky,jeho zábavu-pokuď není malá uřvaná,dej jí víc do pozadí než jeho ;) zní to sice hrozně,ale tomu mimču to ublíží méně než předškolákovi ;) tomu žárlení se ale nevyhneš-ať teď nebo později :n: vztah k malé taky neřeš-ono to časem naksočí,já třeba tohle měla u staršího-ten skutečný mateřský vztah jsem si tvořila déle,určitě nějaké tři měsíce to byly-ne,že bych ho nechtěla nebo mu ubolížila,ale prostě ty první týdny to bylo takové nijaké,jsem si pořád říkala,tak sakra jsem divná nebo je to normální,že ho nemusím furt muchlat,pusinkovat a nejsem z něj prostě pokaděná jako ostatní mámy??A to upozorňuju,že jsem měla šestinedělko úplně v pohodě,malej byl zlatej,kojení bez problémů,první dítě,tkže prakticky nic na práci :///: u druhého už to bylo jiné,tam to naskočilo snad už v porodnici ;) ale taky jsem měla ten pocit,že mě prostě ukradl tomu staršímu ;) jenže pak jsem přišla domů,doma mazec,protože já tchyni nemám a maminka je pracující,manžel musel do práce a starší nebyl ve školce,takže jsem to musela prostě zvládnout na takové přemýšlení nebyl čas :///: :///: no a ono si to časem sedlo,své syny miluji nade vše a opravdu to není fráze,že mateřská láska se nepůlí,ale násobí :h: :h: bude to tak i u tebe,jen to chce čas a pevné nervy-nebuď naštvaná ani na sebe,ani na mimčo,starší dítě nebo manžela... za to co ty cítíš oni nemohou a nemůžeš za to ani ty-jsou to prostě hormony a tak to ber ;) za chvíli bude líp :one: :one: