Mám teď se synem taky takovej problém, i já někdy přemýšlým, jak to zastavit, než se úplně vymkne. On sice většinou poslechne, ale zas vůbec neví, kde je jeho místo. Neustále se montuje do hovoru dospělých a taky vše co slyší (jednou!) tak použije (stokrát!). Např když mu řeknu, že mu dám na zadek, nebo že se zlobim, tak on klidně říká pak mě, ale spíš tátovi stejný věci. Když se mu pokoušim domlouvat, dělá opičky, kroutí se a neposedí, nepostojí, jakoby se posmívá. Když mi ztuhne výraz, odběhne se slovy: nechytíš nechytíš. Nikdy jsem se ani nesnažila, takže nechápu proč si myslí, že bych ho honila.
Mám teď se synem taky takovej problém, i já někdy přemýšlým, jak to zastavit, než se úplně vymkne. On sice většinou poslechne, ale zas vůbec neví, kde je jeho místo. Neustále se montuje do hovoru dospělých a taky vše co slyší (jednou!) tak použije (stokrát!). Např když mu řeknu, že mu dám na zadek, nebo že se zlobim, tak on klidně říká pak mě, ale spíš tátovi stejný věci. Když se mu pokoušim domlouvat, dělá opičky, kroutí se a neposedí, nepostojí, jakoby se posmívá. Když mi ztuhne výraz, odběhne se slovy: nechytíš nechytíš. Nikdy jsem se ani nesnažila, takže nechápu proč si myslí, že bych ho honila.