Katí, já Ti někdy nadávám, jak jsem furt jenom s dětma a jak je to pořád dokola a jak mě to ubíjí a jak jen uklízím a starám se o ně (vč. chlapa), ale na druhou stranu si vůbec neumím představit, že do toho ještě budu chodit do práce :00: Ty děláš nějaké projekty nebo granty nebo tak něco, viď? Nebo mě mate paměť? Nárazovky musí být náročný a umím si představit, že je Ti pak líto, že s Petíkem nemáš možnost strávit víc času :( A školku jsem moc zvědavá, nastane naprosto nová etapa našeho společného života, neumím si to nějak představit. Vlastně je člověku někdy líto, že to tak utíká a že ten prcek bude už jenom dál a dál, ale na druhou stranu a nechci se vůbec rouhat, větší prcci jsou mi stejně tak nějak blíž. Aspoň když už začnou chodit a dá se s nimi nějak dorozumět. Ondrášek je (stejně jako byl Kubíček) taky takový uřvánek, takže je to někdy v tomhle ohledu náročný (nechodí, ale v kočáře dlouho nevydrží, ještě ani sám nesedí!!! - musím pořešit s rehabkou, v kočáru ho dávám aspoň do polosedu, ale nějak zvlášť ho to tam nebaví, plazit po zemi se venku taky moc dlouho nechce a co pak s ním, furt tahat se nedá... doma si tak různě šmejdí, ale taky ne pořád - jo, jediný, co fakt zabírá, je jídlo - je absolutní žrout :s: ale přece mu nemůžu dávat jídlo pořád a pořád :s: ). A tak mě "baví" takový ty průpovídky "jé, vy jedete s muzikou" nebo když tady tuhle byl od sestřenky manžel něco dělat od dřeva a prcek brečel (ne nijak významně, bývá hůř) a po chvilce mi říká z legrace "sociálku na Tebe" a já na to "Tvoje děti asi nebrečely, viď?" (mají dva kluky 7 a 4) a on na to "vlastně ne". Takže kdo nezažil, nepochopí. Ale to Ty sama víš, viď? Asi kdybych měla zlaté miminko, co málo brečí a je hodňoučké, rozplívala bych se nad kočárky mnohem víc :s: S tou školou jsem opravdu moc zvědavá - budu učit angličtinu 6., 7. a 9. třídu. Nepředpokládám, že by mě to mělo nějak zvlášť zatěžovat, co se týká příprav - alespoň v to doufám, maturanti vyžadují přece jen trochu víc práce ;) A finanční motivace mě vcelku opustila, když mi řekli, že to bude tak 110Kč hrubýho - tak to beru spíš tak, že kdyby mě nevzali zpátky na gympl (kde mi stále opakují, že se mnou opravdu počítají), tak si tady vybuduju nějakou "pozici". A že zaměstnám mozek. Jinak chci ale ještě nějaké soukr. hodiny odpoledne, tak uvidíme, jak to bude vůbec vycházet časově a s hlídáním. Protože to budu muset zaměstnat chlapa, když dopo budou hlídat naši. S tímhle mě vytáčí, protože ho nikdy samotnýho nenapadne, že by si je vzal. A já nejsem ten typ, abych se o něco prosila... Babičky jsou moc fajn, hlídají, jenže já jsem tak pitomá, že když už kluky nemám na krku, tak radši uklízím nebo dělám nějakou další obvykle ne příliš oblbenou činnost, která je nutná :( Jsi dobrá, že chodíš běhat, musíš mít dobrou fyzičku ;) A ještě cvičíš (podle té Jilian nebo jak se jmenuje)? A co manžel? Kutí teď něco? Dělal taky nějaké veterány, viď? Ta dovolená u vás - to asi není válení se u moře, viď? ;)
In reply to Maru, baví. Jen mě někdy by Slunko
Katí, já Ti někdy nadávám, jak jsem furt jenom s dětma a jak je to pořád dokola a jak mě to ubíjí a jak jen uklízím a starám se o ně (vč. chlapa), ale na druhou stranu si vůbec neumím představit, že do toho ještě budu chodit do práce :00: Ty děláš nějaké projekty nebo granty nebo tak něco, viď? Nebo mě mate paměť? Nárazovky musí být náročný a umím si představit, že je Ti pak líto, že s Petíkem nemáš možnost strávit víc času :( A školku jsem moc zvědavá, nastane naprosto nová etapa našeho společného života, neumím si to nějak představit. Vlastně je člověku někdy líto, že to tak utíká a že ten prcek bude už jenom dál a dál, ale na druhou stranu a nechci se vůbec rouhat, větší prcci jsou mi stejně tak nějak blíž. Aspoň když už začnou chodit a dá se s nimi nějak dorozumět. Ondrášek je (stejně jako byl Kubíček) taky takový uřvánek, takže je to někdy v tomhle ohledu náročný (nechodí, ale v kočáře dlouho nevydrží, ještě ani sám nesedí!!! - musím pořešit s rehabkou, v kočáru ho dávám aspoň do polosedu, ale nějak zvlášť ho to tam nebaví, plazit po zemi se venku taky moc dlouho nechce a co pak s ním, furt tahat se nedá... doma si tak různě šmejdí, ale taky ne pořád - jo, jediný, co fakt zabírá, je jídlo - je absolutní žrout :s: ale přece mu nemůžu dávat jídlo pořád a pořád :s: ). A tak mě "baví" takový ty průpovídky "jé, vy jedete s muzikou" nebo když tady tuhle byl od sestřenky manžel něco dělat od dřeva a prcek brečel (ne nijak významně, bývá hůř) a po chvilce mi říká z legrace "sociálku na Tebe" a já na to "Tvoje děti asi nebrečely, viď?" (mají dva kluky 7 a 4) a on na to "vlastně ne". Takže kdo nezažil, nepochopí. Ale to Ty sama víš, viď? Asi kdybych měla zlaté miminko, co málo brečí a je hodňoučké, rozplívala bych se nad kočárky mnohem víc :s:
S tou školou jsem opravdu moc zvědavá - budu učit angličtinu 6., 7. a 9. třídu. Nepředpokládám, že by mě to mělo nějak zvlášť zatěžovat, co se týká příprav - alespoň v to doufám, maturanti vyžadují přece jen trochu víc práce ;) A finanční motivace mě vcelku opustila, když mi řekli, že to bude tak 110Kč hrubýho - tak to beru spíš tak, že kdyby mě nevzali zpátky na gympl (kde mi stále opakují, že se mnou opravdu počítají), tak si tady vybuduju nějakou "pozici". A že zaměstnám mozek. Jinak chci ale ještě nějaké soukr. hodiny odpoledne, tak uvidíme, jak to bude vůbec vycházet časově a s hlídáním. Protože to budu muset zaměstnat chlapa, když dopo budou hlídat naši. S tímhle mě vytáčí, protože ho nikdy samotnýho nenapadne, že by si je vzal. A já nejsem ten typ, abych se o něco prosila...
Babičky jsou moc fajn, hlídají, jenže já jsem tak pitomá, že když už kluky nemám na krku, tak radši uklízím nebo dělám nějakou další obvykle ne příliš oblbenou činnost, která je nutná :( Jsi dobrá, že chodíš běhat, musíš mít dobrou fyzičku ;) A ještě cvičíš (podle té Jilian nebo jak se jmenuje)?
A co manžel? Kutí teď něco? Dělal taky nějaké veterány, viď? Ta dovolená u vás - to asi není válení se u moře, viď? ;)