Zajímave čtení. :s: V puberte jsem chtela velkou rodinu. pak přišlo období rebelie, kdy jsem byla přesvedčena, že deti NIKDY mit nechci. Až dokud jsem nepotkala manžela. On tou dobou mel 10ti letou dceru z prvniho manželství. A chtela hodne detí. }:) Ja mam dva sourozence. On 7. Nicmene vztahy jsou tam chladne, hodne škody a ubližovaní a je to tak dvakrat do roka, co mu třeba nekdo z rodiny zavola (samozřejme, když neco potřebují, že má narozeniny si nikdo nevzpomene). Čekáme naše třetí díte a myslim, že poslední. Letos mi bude 35, první díte jsem rodila před třema lety a s ohledem na svuj zdravotní stav už asi vic tehotenství nezvládnu. Mrzí mne, že jsem nezačala s detma dřív. My všichni si z detsví pamatujem hlavne hrátky se sourozencema, bratrankama, sestřenkama...generace našich detí si bude pamatovat detská centra, herny... Samozřejme netvrdím, že každy jedináček bude rozmazlený sobec - i mezi dnešníma matkama jsou "jedináčci" a nedá se to o nich tvrdit. Ale jak píše níž třeba Vendulka, nepochopím názor "neumim si představit druhe, moje díte je moc aktivní/náročne/vzteklé..." Tohle vždy řekne jen matka jednoho dítete. Neslyšela jsem třeba ženskou říct totež v kontextu "neumim si představit čtvrte, moje tři deti jsou aktivní....." myslim, že i sourozenecky vztah je forma výchovy - díte musí respektovat, že se netočí vše jen kolem nej. Co se týče oblečení, mají naše deti strašnou hromadu značkových veci HM, Next, Gap, Zara... ale už nikomu nemusím vysvetlovat, že jsem to dostala třeba jako dar, nebo jsem dostala krabici podedených hadříku, moje dcera je třetí - čtvrte díte ktere to nosí a že mne to nestálo ani kačku. Takže taky nechápu níž zminovany názor "druhe ne, moje musí mít vše značkove". Naše tři deti nosí značkove hadry i když vycházíme od koruny ke korune. A že nemužem jezdit každy rok na dovolene k moři? Ja byla prvne u moře když mi bylo asi 24 za peníze, ktere jsem si sama vydelala. A necitim to jako trauma, nebo vinu mých rodiču, že nam nedopřáli víc. Dopřáli nam maximum rodičovske lásky, vychovali nás k samostatnosti a snad i zodpovednosti. Hlavne si ale myslim, že se v názoru na tuhle otázku musí shodnout partneři. Nemužou vstupovat do vztahu s tim, že ja chci 8 detí, on 1, MOŽNA 2...pak se tady množí příspevky "chci druhe ale on nechce ani slyšet". Každy ví, co ma doma, jak je na tom zdravotne, jaka je finanční situace, rodinne zázemí, takže standardizovat se to neá. V každem případe ja za sebe mam pocit, že s každym dalším dítetem jsem získala, ohromne moc a moje láska roste raketově.
Zajímave čtení. :s:
V puberte jsem chtela velkou rodinu. pak přišlo období rebelie, kdy jsem byla přesvedčena, že deti NIKDY mit nechci. Až dokud jsem nepotkala manžela. On tou dobou mel 10ti letou dceru z prvniho manželství. A chtela hodne detí. }:) Ja mam dva sourozence. On 7. Nicmene vztahy jsou tam chladne, hodne škody a ubližovaní a je to tak dvakrat do roka, co mu třeba nekdo z rodiny zavola (samozřejme, když neco potřebují, že má narozeniny si nikdo nevzpomene).
Čekáme naše třetí díte a myslim, že poslední. Letos mi bude 35, první díte jsem rodila před třema lety a s ohledem na svuj zdravotní stav už asi vic tehotenství nezvládnu. Mrzí mne, že jsem nezačala s detma dřív.
My všichni si z detsví pamatujem hlavne hrátky se sourozencema, bratrankama, sestřenkama...generace našich detí si bude pamatovat detská centra, herny... Samozřejme netvrdím, že každy jedináček bude rozmazlený sobec - i mezi dnešníma matkama jsou "jedináčci" a nedá se to o nich tvrdit. Ale jak píše níž třeba Vendulka, nepochopím názor "neumim si představit druhe, moje díte je moc aktivní/náročne/vzteklé..." Tohle vždy řekne jen matka jednoho dítete. Neslyšela jsem třeba ženskou říct totež v kontextu "neumim si představit čtvrte, moje tři deti jsou aktivní....." myslim, že i sourozenecky vztah je forma výchovy - díte musí respektovat, že se netočí vše jen kolem nej.
Co se týče oblečení, mají naše deti strašnou hromadu značkových veci HM, Next, Gap, Zara... ale už nikomu nemusím vysvetlovat, že jsem to dostala třeba jako dar, nebo jsem dostala krabici podedených hadříku, moje dcera je třetí - čtvrte díte ktere to nosí a že mne to nestálo ani kačku. Takže taky nechápu níž zminovany názor "druhe ne, moje musí mít vše značkove". Naše tři deti nosí značkove hadry i když vycházíme od koruny ke korune. A že nemužem jezdit každy rok na dovolene k moři? Ja byla prvne u moře když mi bylo asi 24 za peníze, ktere jsem si sama vydelala. A necitim to jako trauma, nebo vinu mých rodiču, že nam nedopřáli víc. Dopřáli nam maximum rodičovske lásky, vychovali nás k samostatnosti a snad i zodpovednosti.
Hlavne si ale myslim, že se v názoru na tuhle otázku musí shodnout partneři. Nemužou vstupovat do vztahu s tim, že ja chci 8 detí, on 1, MOŽNA 2...pak se tady množí příspevky "chci druhe ale on nechce ani slyšet". Každy ví, co ma doma, jak je na tom zdravotne, jaka je finanční situace, rodinne zázemí, takže standardizovat se to neá. V každem případe ja za sebe mam pocit, že s každym dalším dítetem jsem získala, ohromne moc a moje láska roste raketově.