Ahoj, tak my máme doma syna 23m a já jsem teď ve 12tt - obě plánované i přes to, že mi bude 22. S manželem jsme spolu 7 let a řekla bych, že nám nic neschází( jasně peněz není nikdy dost , ale taky s málem člověk neumře a není to to hlavní, což jsem se několikrát přesvědčila). Jinak na to, že někdo řekne, že druhé čekáme jednak brzy kvůli věku syna a druhak kvůli našemu věku ( já 22 manžel 25) tak jsme u obou neřekli jo začneme se snažit, ale brali v potaz co vše je třeba, jestli vše zvládneme, ať už po finanční, ale tak psychické stránce a věř, že z naší strany to rozhodně není pro nějaké " budu mít dvě děti a mám splněno". Jsem z veliké rodiny, moje mamka je z 6ti dětí a mě se to vždycky strašně líbilo jak jsme se sjíždeli celá velká rodina. Neřešit i finance, tak máme klidně více dětí, děti s manželem oba milujeme, ale i na to se bohužel musí myslet a myslet do budoucna, že u potřeb jídla, plínek, hraček a oblečení to nekončí, že budou daleko větší výdaje a proto zatím dvě budou stačit a pokud to budoucnost dovolí, tak třeba v 35ti letech půjdem do dalšího/dalších, ale i doba je jiná a děláme si to asi i my rodiče, že dětem víc povolíme a na ulici potkáváme vztekací "smráďata" ( ne že by můj syn byl občas jiný) :D , ale neodrazuje mě to od dalšího, ikdyž vim, že si snim užíváme až až kolikrát a že je prostě víc aktivní, ale zase je hodně všímavý a rychle se učí novým věcem. Skutečnost, že by měl žárlit je možná, ale tak tomu může být teď, za dva roky i za deset let. Upřímně, když člověka někdo předběhne, nežárlí??:) Tak asi tak.. O tomhle by se dalo debatovat dlouhé hodiny a každý má svůj pohled na věc a jiné možnosti;)
Ahoj, tak my máme doma syna 23m a já jsem teď ve 12tt - obě plánované i přes to, že mi bude 22. S manželem jsme spolu 7 let a řekla bych, že nám nic neschází( jasně peněz není nikdy dost , ale taky s málem člověk neumře a není to to hlavní, což jsem se několikrát přesvědčila). Jinak na to, že někdo řekne, že druhé čekáme jednak brzy kvůli věku syna a druhak kvůli našemu věku ( já 22 manžel 25) tak jsme u obou neřekli jo začneme se snažit, ale brali v potaz co vše je třeba, jestli vše zvládneme, ať už po finanční, ale tak psychické stránce a věř, že z naší strany to rozhodně není pro nějaké " budu mít dvě děti a mám splněno". Jsem z veliké rodiny, moje mamka je z 6ti dětí a mě se to vždycky strašně líbilo jak jsme se sjíždeli celá velká rodina. Neřešit i finance, tak máme klidně více dětí, děti s manželem oba milujeme, ale i na to se bohužel musí myslet a myslet do budoucna, že u potřeb jídla, plínek, hraček a oblečení to nekončí, že budou daleko větší výdaje a proto zatím dvě budou stačit a pokud to budoucnost dovolí, tak třeba v 35ti letech půjdem do dalšího/dalších, ale i doba je jiná a děláme si to asi i my rodiče, že dětem víc povolíme a na ulici potkáváme vztekací "smráďata" ( ne že by můj syn byl občas jiný) :D , ale neodrazuje mě to od dalšího, ikdyž vim, že si snim užíváme až až kolikrát a že je prostě víc aktivní, ale zase je hodně všímavý a rychle se učí novým věcem. Skutečnost, že by měl žárlit je možná, ale tak tomu může být teď, za dva roky i za deset let. Upřímně, když člověka někdo předběhne, nežárlí??:) Tak asi tak.. O tomhle by se dalo debatovat dlouhé hodiny a každý má svůj pohled na věc a jiné možnosti;)