Nejdůležitější (ale samozřejmě téměř nemožné) je v takových situacích zachovat klid a udržet vlastní nervy na uzdě. Nejsem dokonalá, taky pěním, křičím a plácám (synek má 2,5 roku), ale nikdy to nemá ten správný výchovný efekt. Když se mi podaří nevypěnit, synek bývá tak překvapen, že ve mně nevyvolal reakci, jakou očekával, že se zachová tak, jak jsem po něm chtěla. Do školky zatím nechodí, ale když ho svěřím na hlídání někomu "cizímu", taky ho vychvaluje, zato mě nepřetržitě testuje, jestli stále trvám na nastavených hranicích :00:
Nejdůležitější (ale samozřejmě téměř nemožné) je v takových situacích zachovat klid a udržet vlastní nervy na uzdě. Nejsem dokonalá, taky pěním, křičím a plácám (synek má 2,5 roku), ale nikdy to nemá ten správný výchovný efekt. Když se mi podaří nevypěnit, synek bývá tak překvapen, že ve mně nevyvolal reakci, jakou očekával, že se zachová tak, jak jsem po něm chtěla.
Do školky zatím nechodí, ale když ho svěřím na hlídání někomu "cizímu", taky ho vychvaluje, zato mě nepřetržitě testuje, jestli stále trvám na nastavených hranicích :00: