Já jsem to u prvního těhotenství, když jsme měli v rodině pohřeb udělala tak, že jsem na obřad nešla, ale na hostinu už ano, abych se rozloučila alespoň symbolicky, pohřby nemám ráda, doteď si pamatuji pohřeb prababičky - a to mi bylo 8 let. mám z toho asi trauma, ale před těma 3 roky jsem počkala, až bude po obřadu a rozloučila se jen hostinou a každej to pochopil, nikdo nechtěl, abych tam šla... a kort když je to v Polsku, myslím, že by tě tam manžel chtěl mít, tak na ně holt počkáš, ale ty jsi pro něj určitě hlavní oporou v těžkých chvílích... ale samozdřejmě záleží na tom, jak se cítíš..
Já jsem to u prvního těhotenství, když jsme měli v rodině pohřeb udělala tak, že jsem na obřad nešla, ale na hostinu už ano, abych se rozloučila alespoň symbolicky, pohřby nemám ráda, doteď si pamatuji pohřeb prababičky - a to mi bylo 8 let. mám z toho asi trauma, ale před těma 3 roky jsem počkala, až bude po obřadu a rozloučila se jen hostinou a každej to pochopil, nikdo nechtěl, abych tam šla... a kort když je to v Polsku, myslím, že by tě tam manžel chtěl mít, tak na ně holt počkáš, ale ty jsi pro něj určitě hlavní oporou v těžkých chvílích... ale samozdřejmě záleží na tom, jak se cítíš..