Ahojky. Já měla v těhotenství cukrovku a ten prvotní šok byl strašný. Ale pak jsem se s tím srovnala a bylo to fajn :-). Pro dítě uděláš cokoli na světě:-). Na začátku těhotenství to bylo opravdu hodně těžké. Ještě jsem bydlela s tím chlapem. Byl schizofrenik, jak jsem až v těhu zjistila a bylo to na psychiku strašné. V noci mě budil a hystericky se smál, že zase potratím, kopal do mých koček, nabíjel na ně svou zbraň... No prostě děs. Měla jsem strach. O sebe, miminko, kočky... Pak jsem se odstěhovala a byla na tom lépe. On začal dolejzat. Jenže já neměla v té době ani na chleba a měla jsem strach, co bude. Prostě hrůza. Ale snažila jsem se si to užívat a ono to šlo:-). Užívala jsem si těhotenství a staristi hodila za hlavu. Vlastně mi to dochází až teď, jaká to byla hrůza:-D... Pocity osamění se občas dostavily, ale hodně jsem si povídala s miminkem, četla jsem a bylo fajn:-) Taky jsem trávila celé dny počítáním cukru :-D...
Ahojky. Já měla v těhotenství cukrovku a ten prvotní šok byl strašný. Ale pak jsem se s tím srovnala a bylo to fajn :-). Pro dítě uděláš cokoli na světě:-). Na začátku těhotenství to bylo opravdu hodně těžké. Ještě jsem bydlela s tím chlapem. Byl schizofrenik, jak jsem až v těhu zjistila a bylo to na psychiku strašné. V noci mě budil a hystericky se smál, že zase potratím, kopal do mých koček, nabíjel na ně svou zbraň... No prostě děs. Měla jsem strach. O sebe, miminko, kočky... Pak jsem se odstěhovala a byla na tom lépe. On začal dolejzat. Jenže já neměla v té době ani na chleba a měla jsem strach, co bude. Prostě hrůza. Ale snažila jsem se si to užívat a ono to šlo:-). Užívala jsem si těhotenství a staristi hodila za hlavu. Vlastně mi to dochází až teď, jaká to byla hrůza:-D... Pocity osamění se občas dostavily, ale hodně jsem si povídala s miminkem, četla jsem a bylo fajn:-) Taky jsem trávila celé dny počítáním cukru :-D...