šestinedělí je období, které patří k těm stinnějším. Nevzpomínám na něj ráda. První týden jsem byla tak strašně unavená, jako jsem nikdy v životě nebyla. Házely se mnou hormony, takže jsem pořád brečela a byla přecitlivělá. Do toho syn byl hodně uplakané miminko, neustále jsem ho měla na ruce a neusnul jinak než v kočáru a musela jsem s ním jezdit, jinak se zase vzbudil. Kojila jsem každé 1,5 - 2 hodiny. Neměla jsem čas na nic, natož na jídlo. Byla jsem ráda, když jsem si do kočáru hodila jablko a při vození ho mohla sníst. Taky jsem za první 3 měsíce shodila všech 16 kg a za další 3 měsíce dalších 5 kg. Každý další týden po tom prvním byl lepší, ale obecně, první půlrok hodnotím jako šíleně vypjatý. Další zlepšení bylo po 13. měsíci, kdy chodil a začal si sám hrát, alespoň trochu, to se mi poprvé uvolnily ruce. Navíc, po 6. měsíci začaly problémy se spaním v noci, budil se i co hodinu a já vstávala třeba i 12x za noc. Takže druhý den jsem byla strašně unavená, usínala jsem při hraní s ním a neměla energii na nějaké blbnutí. Možná to je důvod, proč se do druhého dítka moc nehrnu :)
Na závěr povzbuzení: Neboj, bude líp, každým týdnem, měsícem. Ted je synovi 29 měsíců a je samostatný, je s ním sranda, domluvíme se a až na ten vzdor je to zlatíčko :)
šestinedělí je období, které patří k těm stinnějším. Nevzpomínám na něj ráda. První týden jsem byla tak strašně unavená, jako jsem nikdy v životě nebyla. Házely se mnou hormony, takže jsem pořád brečela a byla přecitlivělá. Do toho syn byl hodně uplakané miminko, neustále jsem ho měla na ruce a neusnul jinak než v kočáru a musela jsem s ním jezdit, jinak se zase vzbudil. Kojila jsem každé 1,5 - 2 hodiny. Neměla jsem čas na nic, natož na jídlo. Byla jsem ráda, když jsem si do kočáru hodila jablko a při vození ho mohla sníst. Taky jsem za první 3 měsíce shodila všech 16 kg a za další 3 měsíce dalších 5 kg. Každý další týden po tom prvním byl lepší, ale obecně, první půlrok hodnotím jako šíleně vypjatý. Další zlepšení bylo po 13. měsíci, kdy chodil a začal si sám hrát, alespoň trochu, to se mi poprvé uvolnily ruce. Navíc, po 6. měsíci začaly problémy se spaním v noci, budil se i co hodinu a já vstávala třeba i 12x za noc. Takže druhý den jsem byla strašně unavená, usínala jsem při hraní s ním a neměla energii na nějaké blbnutí. Možná to je důvod, proč se do druhého dítka moc nehrnu :)
Na závěr povzbuzení: Neboj, bude líp, každým týdnem, měsícem. Ted je synovi 29 měsíců a je samostatný, je s ním sranda, domluvíme se a až na ten vzdor je to zlatíčko :)