Řekla bych, že není třeba to hrotit, děti mám tři, čekám čtvrtý, první dítě sice neusínalo u prsu, ale spalo, jen nošené- mělo reflux a stačilo jen se pokusit jej položit a už řvalo. Přes čtyři měsíce jsem spala vsedě, v křesle, s dítětem na hrudníku. Ovšem aby usnula, musela jsem ji dvě až tři hodiny nosit. Odstavila se sama někdy ve třetím měsíci- bojkotovala kojení...Ovšem odnaučit ji usínání bez nošení bylo peklo, zkusila jsem tuhle uřvávací metodu a mám z ní trauma dodnes. U nás se prostě děti nenechávají brečet a nikdy si neodpustím, že jsem byla taková kravka a dala na rady typu:"Položit do postýlky a nechat plakat".
Druhý mimino bylo za odměnu- zázrak! Nakojila jsem, položila jsem, ona chvíli koukala, pak zavřela oči a usnula, když se vzbudila, jen ležela a broukala si. První rok jsem ji neslyšela brečet!!! Taky se tak nějak odstavila sama, bylo jí šest měsíců a já přišla o mlíko, ona neměla o prázdný prso zájem.
Třetí je kluk, mámin mazel, je mu dva a půl, během prvního roku jsem několikrát přišla o mlíko, ale on si mě vždycky rozkojil. Teď už nemám mlíko asi půl roku, ale používá mne jako živý dudlík. Přes den ne, ani si nevzpomene, že nějaký prsa mám, ale večer ještě nedávno usínal jen u prsu, v noci se jednou budí, ale stačí mu tak deset vteřin podudat a dá pokoj- jde mu jen o tu blízkost, ale sám od sebe se "odstavuje", už mě nepotřebuje, teď se už budí už tak jen tři noci v týdnu, večer taky většinou usne bez prsa.
Uvidíme, jaký bude to čtvrtý. Každopádně to všechno uteče tak strašně rychle, že stresovat se s tím, že nechce usnout bez kojení, bez dudlíku, bez nošení, je zbytečný- naopak je třeba si každou chvíli užívat, bude to pryč, než se nadějete. Ta nejstarší už mi v šesti říká:"Mami, běž pryč! Nechoď sem!" Takže zlatý časy, kdy jsem ji denně 24 hodin nosila...
Řekla bych, že není třeba to hrotit, děti mám tři, čekám čtvrtý, první dítě sice neusínalo u prsu, ale spalo, jen nošené- mělo reflux a stačilo jen se pokusit jej položit a už řvalo. Přes čtyři měsíce jsem spala vsedě, v křesle, s dítětem na hrudníku. Ovšem aby usnula, musela jsem ji dvě až tři hodiny nosit. Odstavila se sama někdy ve třetím měsíci- bojkotovala kojení...Ovšem odnaučit ji usínání bez nošení bylo peklo, zkusila jsem tuhle uřvávací metodu a mám z ní trauma dodnes. U nás se prostě děti nenechávají brečet a nikdy si neodpustím, že jsem byla taková kravka a dala na rady typu:"Položit do postýlky a nechat plakat".
Druhý mimino bylo za odměnu- zázrak! Nakojila jsem, položila jsem, ona chvíli koukala, pak zavřela oči a usnula, když se vzbudila, jen ležela a broukala si. První rok jsem ji neslyšela brečet!!! Taky se tak nějak odstavila sama, bylo jí šest měsíců a já přišla o mlíko, ona neměla o prázdný prso zájem.
Třetí je kluk, mámin mazel, je mu dva a půl, během prvního roku jsem několikrát přišla o mlíko, ale on si mě vždycky rozkojil. Teď už nemám mlíko asi půl roku, ale používá mne jako živý dudlík. Přes den ne, ani si nevzpomene, že nějaký prsa mám, ale večer ještě nedávno usínal jen u prsu, v noci se jednou budí, ale stačí mu tak deset vteřin podudat a dá pokoj- jde mu jen o tu blízkost, ale sám od sebe se "odstavuje", už mě nepotřebuje, teď se už budí už tak jen tři noci v týdnu, večer taky většinou usne bez prsa.
Uvidíme, jaký bude to čtvrtý. Každopádně to všechno uteče tak strašně rychle, že stresovat se s tím, že nechce usnout bez kojení, bez dudlíku, bez nošení, je zbytečný- naopak je třeba si každou chvíli užívat, bude to pryč, než se nadějete. Ta nejstarší už mi v šesti říká:"Mami, běž pryč! Nechoď sem!" Takže zlatý časy, kdy jsem ji denně 24 hodin nosila...