Přidat komentář

já mám příští týden dvouletého synka, druhé dítě na cestě a psa žádného. Z důvodu zdravotních problémů jsem byla doma od října do půli března, a doufám, že nic takového už nikdy nezažiju, malej se doma nudí, já mám depku z toho, jak jsem izolovaná od ostatních lidí. Když jsem se spacifikovala do stavu, že jsem schopná dojít s malým do parku, dost se mi ulevilo, doma už mi to fakt lezlo na mozek. Upřímně si myslím, že pověsit prádlo nebo poklidit pokojík fakt může počkat, tobě i tvým dětem by pobyt venku prospěl líp než ležení na gauči a koukání na pohádky, není se co divit, že Honzík venku divočí a neposlouchá, potřebuje ze sebe vydat spoustu energie a to při hraní doma prostě nejde. My, vzhledem k synkovu spacímu režimu a době povolených vycházek k mé neschopence, vyrážíme ven mezi půlčtvrtou a čtvrtou, z parku odcházíme kolem šesté