Já každý ráno začínám tím, že letím šílenou rychlostí na záchod a zvracím a zvracím...tím se mi malinko uleví. Udělám si silnej černej čaj a pomalinku ho vypiju, do toho zobu sušenku. Po tomhle procesu je mi tak nějak napůl, na etapy se oblíknu, umeju a vyrážím do práce. Cesta trvá 8 minut pěšky, během ní dýchám z hluboka a snažím se to rozchodit. V práci odpočítávám minuty, jak to jde, tak si hodím nohy na stůl, pořád něco zobu, abych měla plnej žaludek, jinak se mi dělá ještě hůř. Kolem poledne už nevím, která bije a v hlavě mám jen to, že se nesmím poblejt, a pak se odplazím domů. Doma padnu a jsem úplně vyřízená. Ležím a sténám, jak je mi zle. Žaludek, kterej dopoledne jakž takž držel basu, má pocit, že mi to musí vynahradit a tak lítám a lítám na záchod, co to jde. Už jsem i zažila situace, že jsem to nestihla. Takhle "funguju" do večera. Mezitím ukecám manžela, aby koupil něco k jídlu, eventuelně umyl nádobí. Jako bonus obvykle dostanu čaj a něco k jídlu. Večer mě čeká náročný úkol - umejt se. No a pak nastává nejhorší období dne - večer. Nevím proč, ale já mám ty večery fakt šílený. Nemůžu ležet, protože mě to dráždí ještě víc ke zvracení, nepomáhá vůbec nic. Takže někdy i do 12 lítám po chvilkách na záchod a pocit chvilkový úlevy střídá strašnej hlad...A ráno to všechno začne nanovo, už asi 5 týdnů. Kdybych měla dítě, musela bych to mít zařízený tak jako ty. Byla by to jediná možnost, protože já jsem na tom asi podobně, jako jsi byla ty. Nedokážu se postarat ani sama o sebe. Trošku mě děsí to, že píšeš, že to trvalo až do 16.tt, to si neumím představit. Já doufám, že do konce dubna to bude pryč. Tak hlavně, aby to mělo všechno šťastný konec.. Bohužel jsem se už taky takhle trápila zbytečně...
In reply to když já jsem těhotná, jsem od by ha.nka
Já každý ráno začínám tím, že letím šílenou rychlostí na záchod a zvracím a zvracím...tím se mi malinko uleví. Udělám si silnej černej čaj a pomalinku ho vypiju, do toho zobu sušenku. Po tomhle procesu je mi tak nějak napůl, na etapy se oblíknu, umeju a vyrážím do práce. Cesta trvá 8 minut pěšky, během ní dýchám z hluboka a snažím se to rozchodit. V práci odpočítávám minuty, jak to jde, tak si hodím nohy na stůl, pořád něco zobu, abych měla plnej žaludek, jinak se mi dělá ještě hůř. Kolem poledne už nevím, která bije a v hlavě mám jen to, že se nesmím poblejt, a pak se odplazím domů. Doma padnu a jsem úplně vyřízená. Ležím a sténám, jak je mi zle. Žaludek, kterej dopoledne jakž takž držel basu, má pocit, že mi to musí vynahradit a tak lítám a lítám na záchod, co to jde. Už jsem i zažila situace, že jsem to nestihla. Takhle "funguju" do večera. Mezitím ukecám manžela, aby koupil něco k jídlu, eventuelně umyl nádobí. Jako bonus obvykle dostanu čaj a něco k jídlu. Večer mě čeká náročný úkol - umejt se. No a pak nastává nejhorší období dne - večer. Nevím proč, ale já mám ty večery fakt šílený. Nemůžu ležet, protože mě to dráždí ještě víc ke zvracení, nepomáhá vůbec nic. Takže někdy i do 12 lítám po chvilkách na záchod a pocit chvilkový úlevy střídá strašnej hlad...A ráno to všechno začne nanovo, už asi 5 týdnů. Kdybych měla dítě, musela bych to mít zařízený tak jako ty. Byla by to jediná možnost, protože já jsem na tom asi podobně, jako jsi byla ty. Nedokážu se postarat ani sama o sebe. Trošku mě děsí to, že píšeš, že to trvalo až do 16.tt, to si neumím představit. Já doufám, že do konce dubna to bude pryč. Tak hlavně, aby to mělo všechno šťastný konec.. Bohužel jsem se už taky takhle trápila zbytečně...