Chce to čas moře času ale já bych potřebovala řešení teď hned ale to tak prostě nefunguje. Zkoušela jsem všechno od psychologa až po maminky podobně postižených dětí, dodnes jsem s některýma v kontaktu a nebo některé se sami obracejí na mě s radou, zkušeností nebo jen se mít komu vypovídat. Neříkám že za ten rok je to o malinko snesitelnější ale pořád je to těžké, někdy mi připadá že se nic nestalo a pak mi to dojde a nebo například Vánoce pro mě byly peklo i když jsem se snažila bylo to utrpení! Vím že jednou to bude k žití ale pořád je to všechno plné bolesti, zlosti, smutku.... Neříkám že nežiju dál to prostě musím ať chci nebo ne ale někdy se mi nechce ani ráno vstávat z postele, vyjít z bytu, s někým mluvit prostě nic ale to je asi normální proces.Moc děkuji za podporu!
In reply to bohuzel obcas se to by martina2105
Chce to čas moře času ale já bych potřebovala řešení teď hned ale to tak prostě nefunguje. Zkoušela jsem všechno od psychologa až po maminky podobně postižených dětí, dodnes jsem s některýma v kontaktu a nebo některé se sami obracejí na mě s radou, zkušeností nebo jen se mít komu vypovídat. Neříkám že za ten rok je to o malinko snesitelnější ale pořád je to těžké, někdy mi připadá že se nic nestalo a pak mi to dojde a nebo například Vánoce pro mě byly peklo i když jsem se snažila bylo to utrpení! Vím že jednou to bude k žití ale pořád je to všechno plné bolesti, zlosti, smutku....
Neříkám že nežiju dál to prostě musím ať chci nebo ne ale někdy se mi nechce ani ráno vstávat z postele, vyjít z bytu, s někým mluvit prostě nic ale to je asi normální proces.Moc děkuji za podporu!