Přidat komentář

ahoj, mi se narodila holčička s vývojovou vadou mozku, celé těhotenství si nikdo ničeho nevšiml, byl to pro nás velký šok až v porodnici. Jen ti chci napsat, ať to nebereš tak, že vás nebo tvou dceru chtěl někdo potrestat. Já si to v hlavě tak nějak srovnala a beru to tak, že si nás naše holčička našla jako svoje rodiče, že to tak prostě mělo být. Musíš si to v hlavě nějak urovnat a žít dál a netrápit se. Vím, že je to hodně těžké, ale tím jak se trápíš ničemu ani sobě nepomůžeš :( Mi v nemocnici říkali taky docela hrozné věci, jako jak na tom malá může být špatně v budoucnu, že nemusí chodit, protože může mít problém se střídáním noh, že může mít problém s přendávání předmětů z pravé do levé ruky a naopak, že může mít nějakou oční nebo sluchovou vadu a spoustu dalších hrozných věcí... Teď jí bylo 15 měsíců a můžu ti říct, že je na tom téměř srovnatelně jako zdravé děti v jejím věku. Sice zatím sama nechodí, ale pokroky dělá, obchází nábytek a dnes se sama postavila v prostoru bez opory! Prostě i zázraky se dějí a já jen děkuji Bohu, že je na tom tak jak je a pevně jí věřím, že je velká bojovnice a bude se vyvíjet i nadále.
Samozřejmě nevím, co přesně znamená vaše diagnoza, nevím, jestli jsi to konzultovala s více lékaři, nevím jestli ti říkali, že na tom může být i lépe a že to co ti řekli je ta horší varianta...
Je mi to moc líto, co se vám stalo. Já osobně si nedovedu představit, že bych se své holčičky vzdala :r: včera jsem si tvůj příběh přečetla a pořád na tvou holčičku od té doby myslím :h: Nevím, co víc napsat, jen jsem ti chtěla říct, že nemusí snad být vše tak černé, jak to na začátku vypadá a musí se věřit, že bude lépe.