Všem moc díky za slova podpory, soucítění! Ani nevím co napsat, co říkat, svět okolo mě jako-by přestal existovat.....Ta bolest je hrozná. Pořád to nedokážu pochopit. Nejhorší je že mám dvě kamarádky které rodili skoro ve stenou dobu co já (bydlíme všichni v jedné vesnici)takže máme stejně stará miminka. Zatímco je potkávám s kočárkem tak já mám prázdné ruce. Plánovali jsme si jak spolu budeme jezdit atd. Všechno je jinak, špatně. Každé ráno vodím syna do školky a vídám tam samozřejmě i maminky s kočárkama (je to jako-by jste do rány nasypali sůl), některé ví a neptají se (za to jsem jim vděčná) a jiné neví a ptají se (nechce se mi každému cokoliv vysvětlovat). Většinou pozdravím a hned sklopím hlavu aby se se mnou nedal někdo do řeči. Tak strašně jsme ji chtěli a nevím kdo nebo co ji (nás) takhle potrestalo! Nejhorší je že mě žádný doktor nebral vážně (ať už naše dětská, nebo doktoři v Přerovské nemocnici)když jsem jim říkala že strašně pláče a k tomu to podivné zvracení. Přišlo jim to normální a nikdo nic nedělal (nic by se nejspíš nezměnilo ale ten přístup, lhostejnost). nejhorší je že teď na ní nejde skoro nic poznat a proto je tak těžké uvěřit tomu.
Všem moc díky za slova podpory, soucítění!
Ani nevím co napsat, co říkat, svět okolo mě jako-by přestal existovat.....Ta bolest je hrozná. Pořád to nedokážu pochopit. Nejhorší je že mám dvě kamarádky které rodili skoro ve stenou dobu co já (bydlíme všichni v jedné vesnici)takže máme stejně stará miminka. Zatímco je potkávám s kočárkem tak já mám prázdné ruce. Plánovali jsme si jak spolu budeme jezdit atd. Všechno je jinak, špatně. Každé ráno vodím syna do školky a vídám tam samozřejmě i maminky s kočárkama (je to jako-by jste do rány nasypali sůl), některé ví a neptají se (za to jsem jim vděčná) a jiné neví a ptají se (nechce se mi každému cokoliv vysvětlovat). Většinou pozdravím a hned sklopím hlavu aby se se mnou nedal někdo do řeči. Tak strašně jsme ji chtěli a nevím kdo nebo co ji (nás) takhle potrestalo! Nejhorší je že mě žádný doktor nebral vážně (ať už naše dětská, nebo doktoři v Přerovské nemocnici)když jsem jim říkala že strašně pláče a k tomu to podivné zvracení. Přišlo jim to normální a nikdo nic nedělal (nic by se nejspíš nezměnilo ale ten přístup, lhostejnost). nejhorší je že teď na ní nejde skoro nic poznat a proto je tak těžké uvěřit tomu.