Přidat komentář

Ahoj, tvůj příběh jsem nesledovala, ale tohle mě dostalo. Neumím si naprosto vůbec představit, jak vám musí být. Jen jsem ti chtěla napsat, že jste udělali správnou věc. Určitě to bude dlouho trvat, než se s tím srovnáte, ale musíš se zaměřit na syna a pořád dokola si říkat ty racionální důvody, proč jste ji museli dát pryč. Jeden život je zmařený, ale tři další můžou pokračovat. Můžeš dát synovi normální dětství a rodina může dál celkem "normálně" fungovat a to je teď nejdůležitější! Pokud je malá na tom jak píšeš, stejně by vás nevnímala. pro ní to určitě není trápení a vám to aspoň trošku ulehčí život. Shodou okolností mi jedna moje zákaznice doktorka vyprávěla minulý týden o takto postižených dětech. Opravdu říkala, že tyhle děti vůbec nevnímají své okolí. neví, že mají rodinu, neví kde jsou a nemůžou se ani trápit. Největší trápení má z toho ta rodina a pokud mají takové dítě doma, jejich život končí. Udělala jsi správnou věc, i když vím, že to byla ta nejtěžší v životě!
Moc ti držím palce aby jste se tím brzy naučili žít. Máš zdravého syna a to je teď nejdůležitější! :k: