ahojky, já jsem jednou takového chlapečka hlídala... ve skupince asi 10-ti dětí ve věku od 2 do 3 let byl jediný takový zakřiknutý, kam jsme ho posadili, tam zůstal třeba celé dopoledne, s dětmi si moc nehrál, byl spíš takový tichý a vydržel si s jednou hračkou hrát hrozně dlouho... jeho maminka taky popisovalo to, co jsi sem napsala ty, měla strach, že bude plakat, ale za celou dobu se to nestalo ani jednou... je to už 5 let zpátky, nedávno jsem Honzíkovu maminku potkala v bance, ptala jsem se co malej a říkala, že naprosto v pohodě, že po půl roce ve školce nastal zlom a on se krásně sžil s ostatníma dětma, že teď už chodí teda do školy, ale že mu všechno jde, že je hodně šikovný a že nemá žádné problémy... takže bych se nebála!ono se to nějak vykrystalizuje! a mmchodem,, mám doma taky mamánka, který se neumí poprat o hračku a raději si ji nechá vzít a pak jde za mnou a pláče... ale do školky bude muset, to se nedá nic dělat...
ahojky, já jsem jednou takového chlapečka hlídala... ve skupince asi 10-ti dětí ve věku od 2 do 3 let byl jediný takový zakřiknutý, kam jsme ho posadili, tam zůstal třeba celé dopoledne, s dětmi si moc nehrál, byl spíš takový tichý a vydržel si s jednou hračkou hrát hrozně dlouho... jeho maminka taky popisovalo to, co jsi sem napsala ty, měla strach, že bude plakat, ale za celou dobu se to nestalo ani jednou... je to už 5 let zpátky, nedávno jsem Honzíkovu maminku potkala v bance, ptala jsem se co malej a říkala, že naprosto v pohodě, že po půl roce ve školce nastal zlom a on se krásně sžil s ostatníma dětma, že teď už chodí teda do školy, ale že mu všechno jde, že je hodně šikovný a že nemá žádné problémy... takže bych se nebála!ono se to nějak vykrystalizuje! a mmchodem,, mám doma taky mamánka, který se neumí poprat o hračku a raději si ji nechá vzít a pak jde za mnou a pláče... ale do školky bude muset, to se nedá nic dělat...