Ahojky, tak já toto řešila v září roku 2010, Malá první dva dny byla v pohodě, tak jsme se rozhodli, že ji tam necháme aji spát. Ale to jsme neměli dělat, od toho dne pořád každý den řev, ranní protesty, že nikam nechce atd. U nás ve školce to ale řešili tak, že ji přítel vždy nechal v šatně a bez rozloučení se ztratil a jak ju to přešlo, tak šla do třídy, samozřejmě si ju p. učitelka hlídala, aby se jim někam nezatoulala. A začla jsem si ju zase brát domů po obědě, Trvalo to měsíc a půl než přestala ráno chodit s řevem a po třech měsících jsme zase začli se spaním, věděli jsme že bude s nima její oblíbená p. učitelka a byla jsem domluvená, kdyby se něco dělo, ať mě zavolají a já si pro ní dojdu. Tři dny z toho byla vykulená, ale potom si zvykla a teď má sem tam, že se jí nechce, ale chodí tam ráda, už rok a půl. My měli tu výhodu, že se nám v srpnu narodil syn, tak jsem ji mohla mívat doma. A hlavně jsme jí vysvětlovala, že se to musí !!! Táta musí do práce pro korunky, setřenice zase musí do školy, aby nebyli hloupé atd. A zdá se že to pomáhalo. Tak přeju pevné nervy ono to časem přejde, chce to čas. A hlavně se domluvit ve školce, aby se třeba víc p. učitelka malýmu věnovala. To u nás též zabralo. Pa Verča !!!
Ahojky, tak já toto řešila v září roku 2010, Malá první dva dny byla v pohodě, tak jsme se rozhodli, že ji tam necháme aji spát. Ale to jsme neměli dělat, od toho dne pořád každý den řev, ranní protesty, že nikam nechce atd. U nás ve školce to ale řešili tak, že ji přítel vždy nechal v šatně a bez rozloučení se ztratil a jak ju to přešlo, tak šla do třídy, samozřejmě si ju p. učitelka hlídala, aby se jim někam nezatoulala. A začla jsem si ju zase brát domů po obědě, Trvalo to měsíc a půl než přestala ráno chodit s řevem a po třech měsících jsme zase začli se spaním, věděli jsme že bude s nima její oblíbená p. učitelka a byla jsem domluvená, kdyby se něco dělo, ať mě zavolají a já si pro ní dojdu. Tři dny z toho byla vykulená, ale potom si zvykla a teď má sem tam, že se jí nechce, ale chodí tam ráda, už rok a půl.
My měli tu výhodu, že se nám v srpnu narodil syn, tak jsem ji mohla mívat doma. A hlavně jsme jí vysvětlovala, že se to musí !!! Táta musí do práce pro korunky, setřenice zase musí do školy, aby nebyli hloupé atd. A zdá se že to pomáhalo. Tak přeju pevné nervy ono to časem přejde, chce to čas. A hlavně se domluvit ve školce, aby se třeba víc p. učitelka malýmu věnovala. To u nás též zabralo. Pa Verča !!!