Přidat komentář

Ahojda, moc dobře znám, co prožíváš, v dubnu loňského roku jsem se s manželem kvůli práci stěhovali z Ml. Boleslavi do Frýdku-Místku (přes 300km). Bylo to kvůli práci, kterou mu tam nabídla firma, za dobré peníze, s bytem... Jelikož jsme opravdu potřebovali lepší příjem (já na rodičovské), tak jsem souhlasila. Už první dny jsem ale začínala trpět, manžel v práci, odchází před 7h, když přijede v 17h, je to pro mě jako zázrak. Já doma, s 3letým klukem, zavřená jak někde ve vězení. Výsledek: moje deprese, věčné hádky, že jsem doma sama a že mi prostě už hrabe... V létě to šlo, to jsme s prckem chodili na dětská hřiště, k vodě (i když loňské léto vůbec koupání nepřálo), takže stejně většinou doma.
Je to hrozně těžké rozhodnutí, musíš si uvědomit jak moc bude tvůj přítel vytížen novou prací, jak si schopna se přizpůsobit novému okolí, jestli si seznamovací typ (já třeba vůbec ne). A hlavně jak moc ti bude chybět rodina. Já si to tu uvědomila, že ta rodina mi chybí, hlavně mamka, která mi byla vždycky po ruce, když jsem potřebovala hlídat, odskočit si, jít na drby s kamarádkou nebo si s ní prostě jenom poklábosit.. Teď po novém roce se manžel rozhodnul, že si začne hledat práci zase v místě našeho předchozího bydliště, čekáme druhé a já měla depku, jak to zvládnu, když tu nebudu mít nikoho k ruce, přece jen je to občas k prckům potřeba. Ještě nevím, zda se budeme opravdu vracet, ale vypadá to že ano a mě se hrozně uleví. Před stěhováním jsem si spoustu věcí neuvědomovala, ale když jse člověk tak daleko od rodiny a hodně často sám, je to opravdu těžké. Kdybys chtěla třeba ještě s něčím poradit, klidně písni zprávu, ráda pomůžu, máš dítě, další čekáte, mysli v tomhle taky hodně na sebe a na děti Chápu, že peníze jsou potřeba, ale zase za jakou cenu... Drž se