hele, vůbec se netrap tím, jestli malá mluví víc nebo míň než dítko od kámošky...pro srovnání: starší synek do dvou let nemluvil (krom máma, táta, to je? ...) - byl prvorozený, tudíž jsem měla čas jenom na něj - v kočárku seděl čelem ke mě, pořád jsem s ním mluvila - kam jdeme, kolem čeho jdeme, kde jsou jaký auta, lidi,zvířátka...doma jsme valili básničky, říkačky, zpívali jsme... ve dvou letech nás dr. poslal na foniatrii, jestli kluk sylší...no slyší dobře a rozmluvil se až po tom druhém roce. na foniatrii nám dr. dala milion rad, co s ním máme dělat, ale všechno co radila jsme už dělali...nojo, je to lenoch (i dle doktorky). znáš ten fór jak chlapeček nemluví, všichni ¨jsou z toho hin, až konečně kluk v pěti letech u oběda promluví: "je to málo slaný"...všichni jásají a podivují se, že do tý doby neřekl ani slovo...synek odvětí: "až do teĎ bylo všechno v pořádku" ...no to jsem odbočila. ještě máme dcerku, teď jí je 19 měsíců. měla jsem výčitky, že jí budu zanedbávat, protože se o mou pozornost dělí s bráškou. v kočárku sedí zády ke mně, já při procházkách hlavně tlachám se synkem, který je za ruku...v knížkách s ní listuju mnohem míň než se synkem...vlastně zůstalo u toho mluvení, popisování věcí a činností, který právě děláme, pak těch říkanek a zpívání...no a i přes míň pozornosti začala dcerka mluvit mnohem dřív. teĎ používá i slovesa, spojuje slova, opakuje (to třeba u syna neznám)... takže s malou si povídejte, ukazuj a popisuj jí věci kolem vás, popisuj co děláš, listujte v knížkách, ukäzujte a popisujte si obrázky a ono to přijde samo ;)
In reply to děkuji moc za odpověd je by Domík
hele, vůbec se netrap tím, jestli malá mluví víc nebo míň než dítko od kámošky...pro srovnání: starší synek do dvou let nemluvil (krom máma, táta, to je? ...) - byl prvorozený, tudíž jsem měla čas jenom na něj - v kočárku seděl čelem ke mě, pořád jsem s ním mluvila - kam jdeme, kolem čeho jdeme, kde jsou jaký auta, lidi,zvířátka...doma jsme valili básničky, říkačky, zpívali jsme... ve dvou letech nás dr. poslal na foniatrii, jestli kluk sylší...no slyší dobře a rozmluvil se až po tom druhém roce. na foniatrii nám dr. dala milion rad, co s ním máme dělat, ale všechno co radila jsme už dělali...nojo, je to lenoch (i dle doktorky). znáš ten fór jak chlapeček nemluví, všichni ¨jsou z toho hin, až konečně kluk v pěti letech u oběda promluví: "je to málo slaný"...všichni jásají a podivují se, že do tý doby neřekl ani slovo...synek odvětí: "až do teĎ bylo všechno v pořádku" ...no to jsem odbočila. ještě máme dcerku, teď jí je 19 měsíců. měla jsem výčitky, že jí budu zanedbávat, protože se o mou pozornost dělí s bráškou. v kočárku sedí zády ke mně, já při procházkách hlavně tlachám se synkem, který je za ruku...v knížkách s ní listuju mnohem míň než se synkem...vlastně zůstalo u toho mluvení, popisování věcí a činností, který právě děláme, pak těch říkanek a zpívání...no a i přes míň pozornosti začala dcerka mluvit mnohem dřív. teĎ používá i slovesa, spojuje slova, opakuje (to třeba u syna neznám)...
takže s malou si povídejte, ukazuj a popisuj jí věci kolem vás, popisuj co děláš, listujte v knížkách, ukäzujte a popisujte si obrázky a ono to přijde samo ;)