Přidat komentář

tohle dělá přesně holčička mé kamarádky. Nikdo si nesmí půjčit její hračku, ale ona si chce půjčovat od ostatních všechno. A říká u všeho moje, moje, i když to její není. Jak si někdo půjčí něco jejího, tak hroznej řev. Když je třeba u nás a je nějakých hraček více a chci to rozdělit mezi děti, tak ona to dělit nechce a chce všechno pro sebe a řve. Hrát si s dětma nechce, radši sama. Ona teda celkově mě přijde, že nemá ráda děti, ale ani moc lidi, pro ni je jen maminka tatínek a trochu babička. Když třeba mě něco ukazuje kamarádka svého a dá mě to do ruky, tak její dcerka mě to vezme, že je to maminky a nechce mě to dát. Ona si třeba s těma věcma nehraje, sedne si na ně a sedí na nich třeba i hodinu a je spokojená. Nebo přijde k nám a nese si něco a drží to u sebe a nikdo se na to nesmí ani podívat. Musím teda říct, že si za to, jaká je její dcerka může sama, když nechce něco půjčit, tak jí ještě ujistí v tom, že je to její a že to půjčovat nemusí. Nebo si naše dcerka půjčila koloběžku a ona letí přes celou zahradu s řevem ( a to měla půjčený dcerky kočárek) a já dcerce říkám, ať jí tu koloběžku vrátí, že jsme si už zajezdily a dcerka jí tu koloběžku pěkně vracela a Terezka jí ještě bouchla po rukách. No a rodiče nic na to. Ona teda děti mlátí normálně.
Co jsme si tak všimly, tak když jsme s jejich dcerkou bez rodičů, tak po dlouhém přemlouvání se začne s naší dcerkou dělit ( né teda vždy, dá to hodně práce) o hračky, ale jak přijde maminka, nebo tatínek, tak je zase zlá