Já jsem měla vůbec nečekaný porod. Od 35. týdne jsem se začala připravovat na porod a to už jsem měla CS 2, tak jsem to čekala už každým dnem a furt nic, od 37.týdne jsem docházela na kontroly do nemocnice na rizikový, kvůli vysokému krevnímu tlaku, takže šel i 38. týden a to bylo to pravé peklo, když jsme si s přítelem řekli každý večer, tak uvidíme zda dnes a to čekání bylo neskutečný a každý večer jsem se bála jít spát, jestli to už nepříjde (porodu jsem se děsně bála) a tak přišel 39. týden a 4 dny před termínem jsem byla stále těhotná a to už i po 2 Hamiltonech a ujišťování, že se příští týden už určitě neuvidíme a ty 4 dny před termínem mi pan doktor v poradně říká, zda chci být do vánoc doma nebo rodit až po vánocích, tak jsem mu řekla, že při mé smůle bych jela na štědrý den:-))) a jelikož se mi i zvýšila hodnota bílkoviny v moči, tak se pan doktor rozhodl, že půjdu rodit. Takže na příjem v 11:30, sepsat papíry, holení, klystýr a pak mě odvedli na porodní sál a že zavede pan doktor tabletku, že to bude nepříjemné... zavedl tabletku v 13:30, čekala jsem, kdy to příjde, půl hodiny jsem minimálně musela ležet a pak to přišlo, nebylo to tak hrozný, nejhorší bylo, že jsem ležela, už nikdy více, sedět na míči bylo nejlepší, ani sprcha mi moc nepomáhala. Jenže pak se mi začaly kontrakce ztrácet, tak jsem si říkala, no to né, já tu nebudu do zítra ležet a čekat na další tabletku. Naštěstí přišel pan primář a v 15:00 mi píchnul vodu a to to už začalo, napíchli mi oxytocin a to začaly kontrakce hned po 2 minutách, vím, že jsem se furt ptala přítele a teď? a on furt zase přesně 2 minuty, a teď? zase dvě minuty... teď už se tomu směju, ale furt jsem si myslela, že jsou rychlejší a rychlejší a že by se už mohl klidně začít blížit konec :-) V 17:00 jsem se zeptala sestřičky, jak to vypadá a říká, že to obvykle bývá co cm, to hodina. Pamatuji se, že jsem říkala příteli, že toto do jedné v noci nevydržím... Naštěstí jak jsem se už připravovala od 35. týdne, tak se to urychlilo na tolik, že za hodinku po kontrole říká primář, tak co maminko? necháme to ještě tatínka dneska večer oslavit v hospodě? a to mi svitla naděje... a to zahřeje a dá naději... A vzpomněla jsem si na větu mých kamarádech: až budeš si myslet, že už to fakt nevydržíš, tak to už bude brzo konec... a v 20:00 přišel pan primář, zvedli mi záda křesla a šlo se tlačit... Kdybych neměla jiné zdravotní problémy a komplikace, tak by se malá kolem té osmé narodila. Jenže to bych nesměla být já, aby se nějaká komplikace nezkomplikovala, tak že mi pustili nohy a šlo se znovu tlačit po půl hodině, ale ta půlhodina byla teda síla... zvýšili mi dávky oxytocinu a to už mělo teda grády, že po cestě na záchod přes chodbu jsem měla tři kontrakce, ale už se fakt blížil konec. Jedna poznámka, když mě umístili do boxu, tak vedle rodila nějaká holka a za hodinku byla pryč... povzbuzující, ale přes závěs jsem neslyšela nějaký hysterá, tak mě to uklidnilo, že to jde i tiše... :-) Jo a taky je třeba dobrou porodní asistentku. První byla starší paní, které bylo vše fuk, ale pak jsem naštěstí dostala mladou výbornou, která mi pomáhala a vysvětlovala jak dýchat, abych si pomohla a zároveň se moc nevysilovala hlubokým dýcháním, idkyž je fakt, že jsem si hluboce dýchala dál, protože soustředění na dýchání mě trochu odvádělo do bolesti. Nakonec došlo na tlače o půl deváté a po tom se rozhodlo, že nakonec to bude císař. A to mi odpojili oxytocin a to byla úleva... Malá se narodila v 20:47, a já to celé prospala až do 4:00 kdy mě sestřičky budily na mytí před prvním kojením. Musím říct, že ikdyž malá byla nakonec císařem a po prvních přiloženích nevěděla co dělat s prsem a to jsem ještě dostala kloboučky, jsme to ani nejedna nevzdávala a prozkojila jsem se dříve jako ostaní holky po normálním porodu. A to někdo vykládá, že se musí dítě do půlhodinky přiložit. Takže ať ti tu každá napíšeme svůj příběh, uvidíš, ty budeš mít ten svůj a třeba se tu jednou s náma o něj podělíš a budeš brzo psát svoji zkušenost zase ty. Druhý den, když se mě přítel zeptal, jestli to stálo za to (podotýkám, že jsem malou dostala k sobě až za 2 dny, protože jsem měla při císaři rovnou i operaci s velkou ztrátou krve, a to teprve u mě začaly mlátit hormony matky) jsem o svém ano byla přesvědčena jen na půl, ale další den jsem ano říkala hodně rozhodně... A dnes po téměř 11ti měsících bych to podepsala i vlastní krví... A kojím stále ráno a večer a překonali jsem i 4 denní bojkot kojení, zřejmě kvůli zoubkům... Takže hlavu vzhůru a víc se těš na to potom než se obávej co tomu krásnému bude předcházet (mluví ze mě vlastní zkušenost a to jsem z porodu byla posraná už několik let dopředu):-))))) Hodně štěstí, rychlý porod a to nejúžasnější miminko brzo v náručí...
Já jsem měla vůbec nečekaný porod. Od 35. týdne jsem se začala připravovat na porod a to už jsem měla CS 2, tak jsem to čekala už každým dnem a furt nic, od 37.týdne jsem docházela na kontroly do nemocnice na rizikový, kvůli vysokému krevnímu tlaku, takže šel i 38. týden a to bylo to pravé peklo, když jsme si s přítelem řekli každý večer, tak uvidíme zda dnes a to čekání bylo neskutečný a každý večer jsem se bála jít spát, jestli to už nepříjde (porodu jsem se děsně bála) a tak přišel 39. týden a 4 dny před termínem jsem byla stále těhotná a to už i po 2 Hamiltonech a ujišťování, že se příští týden už určitě neuvidíme a ty 4 dny před termínem mi pan doktor v poradně říká, zda chci být do vánoc doma nebo rodit až po vánocích, tak jsem mu řekla, že při mé smůle bych jela na štědrý den:-))) a jelikož se mi i zvýšila hodnota bílkoviny v moči, tak se pan doktor rozhodl, že půjdu rodit. Takže na příjem v 11:30, sepsat papíry, holení, klystýr a pak mě odvedli na porodní sál a že zavede pan doktor tabletku, že to bude nepříjemné... zavedl tabletku v 13:30, čekala jsem, kdy to příjde, půl hodiny jsem minimálně musela ležet a pak to přišlo, nebylo to tak hrozný, nejhorší bylo, že jsem ležela, už nikdy více, sedět na míči bylo nejlepší, ani sprcha mi moc nepomáhala. Jenže pak se mi začaly kontrakce ztrácet, tak jsem si říkala, no to né, já tu nebudu do zítra ležet a čekat na další tabletku. Naštěstí přišel pan primář a v 15:00 mi píchnul vodu a to to už začalo, napíchli mi oxytocin a to začaly kontrakce hned po 2 minutách, vím, že jsem se furt ptala přítele a teď? a on furt zase přesně 2 minuty, a teď? zase dvě minuty... teď už se tomu směju, ale furt jsem si myslela, že jsou rychlejší a rychlejší a že by se už mohl klidně začít blížit konec :-) V 17:00 jsem se zeptala sestřičky, jak to vypadá a říká, že to obvykle bývá co cm, to hodina. Pamatuji se, že jsem říkala příteli, že toto do jedné v noci nevydržím... Naštěstí jak jsem se už připravovala od 35. týdne, tak se to urychlilo na tolik, že za hodinku po kontrole říká primář, tak co maminko? necháme to ještě tatínka dneska večer oslavit v hospodě? a to mi svitla naděje... a to zahřeje a dá naději... A vzpomněla jsem si na větu mých kamarádech: až budeš si myslet, že už to fakt nevydržíš, tak to už bude brzo konec... a v 20:00 přišel pan primář, zvedli mi záda křesla a šlo se tlačit... Kdybych neměla jiné zdravotní problémy a komplikace, tak by se malá kolem té osmé narodila. Jenže to bych nesměla být já, aby se nějaká komplikace nezkomplikovala, tak že mi pustili nohy a šlo se znovu tlačit po půl hodině, ale ta půlhodina byla teda síla... zvýšili mi dávky oxytocinu a to už mělo teda grády, že po cestě na záchod přes chodbu jsem měla tři kontrakce, ale už se fakt blížil konec. Jedna poznámka, když mě umístili do boxu, tak vedle rodila nějaká holka a za hodinku byla pryč... povzbuzující, ale přes závěs jsem neslyšela nějaký hysterá, tak mě to uklidnilo, že to jde i tiše... :-) Jo a taky je třeba dobrou porodní asistentku. První byla starší paní, které bylo vše fuk, ale pak jsem naštěstí dostala mladou výbornou, která mi pomáhala a vysvětlovala jak dýchat, abych si pomohla a zároveň se moc nevysilovala hlubokým dýcháním, idkyž je fakt, že jsem si hluboce dýchala dál, protože soustředění na dýchání mě trochu odvádělo do bolesti. Nakonec došlo na tlače o půl deváté a po tom se rozhodlo, že nakonec to bude císař. A to mi odpojili oxytocin a to byla úleva... Malá se narodila v 20:47, a já to celé prospala až do 4:00 kdy mě sestřičky budily na mytí před prvním kojením. Musím říct, že ikdyž malá byla nakonec císařem a po prvních přiloženích nevěděla co dělat s prsem a to jsem ještě dostala kloboučky, jsme to ani nejedna nevzdávala a prozkojila jsem se dříve jako ostaní holky po normálním porodu. A to někdo vykládá, že se musí dítě do půlhodinky přiložit. Takže ať ti tu každá napíšeme svůj příběh, uvidíš, ty budeš mít ten svůj a třeba se tu jednou s náma o něj podělíš a budeš brzo psát svoji zkušenost zase ty. Druhý den, když se mě přítel zeptal, jestli to stálo za to (podotýkám, že jsem malou dostala k sobě až za 2 dny, protože jsem měla při císaři rovnou i operaci s velkou ztrátou krve, a to teprve u mě začaly mlátit hormony matky) jsem o svém ano byla přesvědčena jen na půl, ale další den jsem ano říkala hodně rozhodně... A dnes po téměř 11ti měsících bych to podepsala i vlastní krví... A kojím stále ráno a večer a překonali jsem i 4 denní bojkot kojení, zřejmě kvůli zoubkům... Takže hlavu vzhůru a víc se těš na to potom než se obávej co tomu krásnému bude předcházet (mluví ze mě vlastní zkušenost a to jsem z porodu byla posraná už několik let dopředu):-))))) Hodně štěstí, rychlý porod a to nejúžasnější miminko brzo v náručí...