Ahojky! Nejprve: ať se rozhodneš jakkoliv, přeju Ti, ať si za tím stojíš a uneseš to svoje rozhodnutí! Přeju hodně sil! Co si o tom myslím já? Zcela upřímně - kdyby se mi chlap přiznal k jednorázové nevěře, o které bych neměla ani tušení, strašně by se tím v mých očích shodil. Podle mého mu jde jen o to, ulevit svému svědomí a o nic víc. Vždyť Tebe tím strašně zranil a jemu se ulevilo. Teď není celá zodpovědnost, jak se zachová jen na něm, ale z poloviny i na Tobě. A pokud mu odpustíš, může si říct - tak co, ona mi odpustila, tak jí to asi tak moc nevadí a já můžu mít klidné svědomí ... Mě by nevěra vadila hrozně moc, ranilo by mě to, ale ještě víc to, že by mi to chlap řekl sám od sebe. Pokud by to bylo dlouhodobé a já bych na něj udeřila, že bych něco tušila, je to jiné, ale proč na azurovou oblohu chrstnout kýbl špíny?! Spáchal si to sám, tak ať si to sám "vyžere", ne? Rozmysli si, proč se Ti asi "přiznal" sám, co ho k tomu vedlo, co vás k sobě poutá, jestli dokážeš odpustit a už se k tomu nevracet a nepodezírat ho pokaždé, když nebude spát doma... a podle toho se rozhodni. Nezapomeneš nikdy, to vím, ale povznást se nad to snad dá. Rozhodni se, jak to budeš cítit a za tím si stůj, ať Ti Tvoje okolí říká, co chce. Držím Ti palce a přeju hodně síly! V.
In reply to Takže holky dneska jsem by Blanka111
Ahojky!
Nejprve: ať se rozhodneš jakkoliv, přeju Ti, ať si za tím stojíš a uneseš to svoje rozhodnutí! Přeju hodně sil!
Co si o tom myslím já? Zcela upřímně - kdyby se mi chlap přiznal k jednorázové nevěře, o které bych neměla ani tušení, strašně by se tím v mých očích shodil. Podle mého mu jde jen o to, ulevit svému svědomí a o nic víc. Vždyť Tebe tím strašně zranil a jemu se ulevilo. Teď není celá zodpovědnost, jak se zachová jen na něm, ale z poloviny i na Tobě. A pokud mu odpustíš, může si říct - tak co, ona mi odpustila, tak jí to asi tak moc nevadí a já můžu mít klidné svědomí ...
Mě by nevěra vadila hrozně moc, ranilo by mě to, ale ještě víc to, že by mi to chlap řekl sám od sebe. Pokud by to bylo dlouhodobé a já bych na něj udeřila, že bych něco tušila, je to jiné, ale proč na azurovou oblohu chrstnout kýbl špíny?! Spáchal si to sám, tak ať si to sám "vyžere", ne?
Rozmysli si, proč se Ti asi "přiznal" sám, co ho k tomu vedlo, co vás k sobě poutá, jestli dokážeš odpustit a už se k tomu nevracet a nepodezírat ho pokaždé, když nebude spát doma... a podle toho se rozhodni.
Nezapomeneš nikdy, to vím, ale povznást se nad to snad dá.
Rozhodni se, jak to budeš cítit a za tím si stůj, ať Ti Tvoje okolí říká, co chce.
Držím Ti palce a přeju hodně síly!
V.