Přidat komentář

kometko to stejné, podle mě jde o dvě rozdílné věci - o pohřeb a o vnímání smrti, já si třeba myslím stejně jako pisatelka, že smrt by se neměla tabuizovat jako něco nepatřičného, co nikdo nechce vidět, čeho se lidé bojí a proto se o ní nemluví, já o ní hodlám mluvit a fakt si na tom chci dát záležet, sama dobře víš, že při mém povolání smrt jako takovou vnímám asi úplně jinak než většina lidí, protože se s ní setkávám neustále... ale to neznamená, že je to o tom, aby se dítě šlo podívat na mrtvou babičku nebo dědečka, v tom opravdu nic zásadního nevidím, nemyslím si, že potom se bude smrti bát míň, to si fakt nemyslím...rozloučit se můžu i jiným způsobem, ale je to asi o tom, jak se na to kdo dívá. jak píšu níže, tchýně neodhadla psychický stav mého muže a když bábi umřela nebo děda, už přesně nevím, kdo to byl, on o tom nechce moc mluvit - bylo to na vesnici, takže tam normálně ten mrtvý byl v domě vystavený, tak že tam má jít a on se z toho fakt zhroutil, protože si myslím, že právě s ním o tom třeba předtím nemluvila nebo mu to nevysvětlila... ale co se týká toho témata článku, tak to fakt nemá cenu tahat na pohřeb takhle malé dítě