Ale neboj, příjde to. Některým dětem to trvá déle. Pokud není zpožděný i v jiných oblastech jako, že by třeba špatně chodil, atp., tak se neboj. Co se týče toho předčasného porodu, tak to tím být může. Někdy to těm dětem prostě potom déle trvá. Hold to měly složitější, berušky...Jinak ty knížky by to chtělo. Proč nečtete? To je náhodou výborná věc - ukazovat v knížkách, co tam vidíte, snažit se ho podporovat otázkami, aby odpovídal. Jinak podpor mluvení je hodně: 1. Vydržet v tom, že mu nerozumíš a snažit se ho motivovat k tomu, aby to z něj vypadlo...Když ne, pojmenuj, několikrát zopakuj... 2. Všechno hodně opakovat - třeba i 3x, ale nenutit, aby po tobě opakoval - spíš zase nenásilně. Třeba: A co bys chtěl? Myslíš tužku? A co budeme dělat s tužkou? Jdeme malovat? Tak si vezmi tužku do ruky... 3. Říkat hodně básničky a písničky s ukazováním a tancováním, snažit se, aby doplňoval text - jestli si hodně zpíváte, říkáte říkanky, tak na konci vynechat slovo a počkat, jestli doplní sám. Když ne, doplň sama. 4. Snaž se na něj pořád mluvit, komentovat, co i ty právě sama děláš. 5. Hrajte si spolu - rozvoj řeči je úzce spjat i s oblíbenými věcmi a lidmi - líp se učí věci, které mě baví a navíc s maminkou, která mě má ráda a mazlí se se mnou. Důležité je i zaujetí - měň tón a barvu hlasu - můžete třeba hrát s maňásky nebo budeš dělat opraváře aut a tomu i přizpůsobíš mluvu...
Chce to hold trpělivost. Každé dítko je jiné. Já jsem taky zvědavá, jak to budeme mít s druhým dítkem. Slečna je upovídaná a šlo to samo. Stejně tak to měla ségra s dětmi - holka upovídaná a kluk začal mluvit až ve dvou letech. Dneska má hlášek někdy až moc... :) Takže vydrž, nestresuj se a hlavně nerezignuj. Je to do zblbnutí - pořád opakovat, motivovat...
Ale neboj, příjde to. Některým dětem to trvá déle. Pokud není zpožděný i v jiných oblastech jako, že by třeba špatně chodil, atp., tak se neboj. Co se týče toho předčasného porodu, tak to tím být může. Někdy to těm dětem prostě potom déle trvá. Hold to měly složitější, berušky...Jinak ty knížky by to chtělo. Proč nečtete? To je náhodou výborná věc - ukazovat v knížkách, co tam vidíte, snažit se ho podporovat otázkami, aby odpovídal. Jinak podpor mluvení je hodně:
1. Vydržet v tom, že mu nerozumíš a snažit se ho motivovat k tomu, aby to z něj vypadlo...Když ne, pojmenuj, několikrát zopakuj...
2. Všechno hodně opakovat - třeba i 3x, ale nenutit, aby po tobě opakoval - spíš zase nenásilně. Třeba: A co bys chtěl? Myslíš tužku? A co budeme dělat s tužkou? Jdeme malovat? Tak si vezmi tužku do ruky...
3. Říkat hodně básničky a písničky s ukazováním a tancováním, snažit se, aby doplňoval text - jestli si hodně zpíváte, říkáte říkanky, tak na konci vynechat slovo a počkat, jestli doplní sám. Když ne, doplň sama.
4. Snaž se na něj pořád mluvit, komentovat, co i ty právě sama děláš.
5. Hrajte si spolu - rozvoj řeči je úzce spjat i s oblíbenými věcmi a lidmi - líp se učí věci, které mě baví a navíc s maminkou, která mě má ráda a mazlí se se mnou. Důležité je i zaujetí - měň tón a barvu hlasu - můžete třeba hrát s maňásky nebo budeš dělat opraváře aut a tomu i přizpůsobíš mluvu...
Chce to hold trpělivost. Každé dítko je jiné. Já jsem taky zvědavá, jak to budeme mít s druhým dítkem. Slečna je upovídaná a šlo to samo. Stejně tak to měla ségra s dětmi - holka upovídaná a kluk začal mluvit až ve dvou letech. Dneska má hlášek někdy až moc... :) Takže vydrž, nestresuj se a hlavně nerezignuj. Je to do zblbnutí - pořád opakovat, motivovat...