1. jsme spolu 7 let, z toho 4 roky máme společné i příjmení 2. velkou asi ne 4. když je hezky a jede do práce na kole, tak nás vyzvedne v parku, doma buď nakrmí synka nebo uvaří večeři pro nás (někdy zvládne obojí), po večeři většinou synka vykoupe a dost často i uspí, volné chvíle tráví u počítače. Když jede do práce autem, dělá větší nákupy, takové ty drobnosti jako chleba, máslo, šunku unesu já, když jdu s prckem na procházku, ale když je potřeba zajet do obchoďáku, zařídí to manžel. 5. denně a když je potřeba, tak i v noci 6. spíš výjimečně, ve všední dny to moc nejde, protože se vrací z práce mezi šestou a sedmou, přes léto jezdil z práce přes park, takže jsme tam tak hodinku pobyli celá rodina dohromady. Občas to vyjde o víkendu, ale spíš jdeme všichni tři. Spíš když potřebuju něco zařídit, nebo když jsem fakt grogy, tak ho vezme ven sám. Běžně si ale hraje s malým doma, takže každou sobotu neděli mám tak hodinku dvě pro sebe, kdy se zavřu v ložnici a nemusím nic. 7. nejspíš by se na to naše 17měsíční nemluvně obrátil s dotazem "Jinďulko co se ti stalo???" a já bych si to přebrala jako že mě obviňuje z toho, že jsem synka špatně hlídala 8 to fakt nedokážu říct, on žádný pořádný koníček nemá kromě počítačů, které ho taky živí, takže dost často nepoznám, jestli pracuje nebo koníčkuje. On hraje takový ty strategický hry, jak celý měsíce buduješ města, staráš se o jejich obyvatele a drancuješ sousední města patřící jiným hráčům ... 9. jednou za uherskej rok jde (třeba když mají školní sraz nebo akci v práci), když má chuť na pivko, vezme mě do hospody s sebou 10. nedává mi nic, jeho výplata chodí na můj účet, dispoziční práva k účtu máme oba, takže kdo něco chce, tak si to prostě koupí, když kupujeme něco do domácnosti, tak se na tom dohodneme. Občas se mě zeptá "mamko, cos to zase kupovala?" ale spíš v žertu než že by se čertil, že vyhazuju peníze za kraviny 11. jasně že vnímáme, co je čí, hlavně u věcí, které jsme měli, než jsme se dali dohromady, ale nijak zvlášť to nehrotíme. Když mám nedostatek nátělníků, nosím jeho (on se do mého nevejde), pyžamo, co jsem si půjčila ještě za svobodna, jsem mu doteď nevrátila. Taky máme každý svoje příbory, protože jemu ty moje nevyhovují a mě zas je líto ty moje schovat někam "na půdu", jo a taky mýdlo na ruce, protože on používá tekuté a já mám raději tuhé. Ale tak nějak striktně bych se nehrabala v jeho mobilu, nenosila jeho spodní prádlo, nečistila si zuby jeho kartáčkem a taky skřípu zubama, když se utírá do mého ručníku. Taky máme každý vlastní klíče od bytu a od auta, ale v nouzi nejvyšší si je půjčujeme. Jo a na jeho kole bych nejezdila, protože když si sednu na sedlo, nedosáhnu na pedály. 12. z vlastní iniciativy moc ne, ale když mu řeknu, pomůže s čímkoli 13. při večeři většinou na střídačku krmíme synka, protože chce ochutnat z našeho talíře a nevěří, že to, co má mamka, chutná úplně stejně jako to, co má taťka. Klábosení u vínečka pamatuju z bezdětných dob. 14. pokud si pamatuje, že to slíbil, tak to dodrží. Když to nedodrží, je to proto, že jsme se špatně dohodli, protože on něco řekl a já něco jiného rozumněla (to je u nás nejběžnější příčina sporů) 15. ano a když mu to nevychází, zavolá, že se opozdí. Párkrát se stalo, že nezavolal a když jsem volala já jemu, divil se, že už je tolik hodin. Máme takovou dohodu, když nejde a neozývá se, tak se ozvu já. Je to lepší než doma trnout hrůzou, jestli se mu třeba něco nestalo a po příchodu domů na něj křičet. 16. jsem, i když asi není bez mráčku. Nevěřím, že by mi s jiným chlapem bylo líp 17. ano 18. většinou ano, někdy rovnou přizná, že to slyšet nechce, upřímně mi ale víc vyhovuje, když mě nevnímá a nechá vypovídat, než když mě vnímá a pak mi radí, jak bych tu situaci měla řešit 19. vždycky ho napadne pomoci s nákupem či s vařením, občas si sám vzpomene vynést smetí. O 90% pomoci si musím říct, ale žíly mi to nerve, beru to tak, že "líná huba holé neštěstí" - raději si řeknu než bych se na něj významně tvářila a doufala, že si sám uvědomí proč 20. ano
1. jsme spolu 7 let, z toho 4 roky máme společné i příjmení
2. velkou asi ne
4. když je hezky a jede do práce na kole, tak nás vyzvedne v parku, doma buď nakrmí synka nebo uvaří večeři pro nás (někdy zvládne obojí), po večeři většinou synka vykoupe a dost často i uspí, volné chvíle tráví u počítače. Když jede do práce autem, dělá větší nákupy, takové ty drobnosti jako chleba, máslo, šunku unesu já, když jdu s prckem na procházku, ale když je potřeba zajet do obchoďáku, zařídí to manžel.
5. denně a když je potřeba, tak i v noci
6. spíš výjimečně, ve všední dny to moc nejde, protože se vrací z práce mezi šestou a sedmou, přes léto jezdil z práce přes park, takže jsme tam tak hodinku pobyli celá rodina dohromady. Občas to vyjde o víkendu, ale spíš jdeme všichni tři. Spíš když potřebuju něco zařídit, nebo když jsem fakt grogy, tak ho vezme ven sám. Běžně si ale hraje s malým doma, takže každou sobotu neděli mám tak hodinku dvě pro sebe, kdy se zavřu v ložnici a nemusím nic.
7. nejspíš by se na to naše 17měsíční nemluvně obrátil s dotazem "Jinďulko co se ti stalo???" a já bych si to přebrala jako že mě obviňuje z toho, že jsem synka špatně hlídala
8 to fakt nedokážu říct, on žádný pořádný koníček nemá kromě počítačů, které ho taky živí, takže dost často nepoznám, jestli pracuje nebo koníčkuje. On hraje takový ty strategický hry, jak celý měsíce buduješ města, staráš se o jejich obyvatele a drancuješ sousední města patřící jiným hráčům ...
9. jednou za uherskej rok jde (třeba když mají školní sraz nebo akci v práci), když má chuť na pivko, vezme mě do hospody s sebou
10. nedává mi nic, jeho výplata chodí na můj účet, dispoziční práva k účtu máme oba, takže kdo něco chce, tak si to prostě koupí, když kupujeme něco do domácnosti, tak se na tom dohodneme. Občas se mě zeptá "mamko, cos to zase kupovala?" ale spíš v žertu než že by se čertil, že vyhazuju peníze za kraviny
11. jasně že vnímáme, co je čí, hlavně u věcí, které jsme měli, než jsme se dali dohromady, ale nijak zvlášť to nehrotíme. Když mám nedostatek nátělníků, nosím jeho (on se do mého nevejde), pyžamo, co jsem si půjčila ještě za svobodna, jsem mu doteď nevrátila. Taky máme každý svoje příbory, protože jemu ty moje nevyhovují a mě zas je líto ty moje schovat někam "na půdu", jo a taky mýdlo na ruce, protože on používá tekuté a já mám raději tuhé. Ale tak nějak striktně bych se nehrabala v jeho mobilu, nenosila jeho spodní prádlo, nečistila si zuby jeho kartáčkem a taky skřípu zubama, když se utírá do mého ručníku. Taky máme každý vlastní klíče od bytu a od auta, ale v nouzi nejvyšší si je půjčujeme. Jo a na jeho kole bych nejezdila, protože když si sednu na sedlo, nedosáhnu na pedály.
12. z vlastní iniciativy moc ne, ale když mu řeknu, pomůže s čímkoli
13. při večeři většinou na střídačku krmíme synka, protože chce ochutnat z našeho talíře a nevěří, že to, co má mamka, chutná úplně stejně jako to, co má taťka. Klábosení u vínečka pamatuju z bezdětných dob.
14. pokud si pamatuje, že to slíbil, tak to dodrží. Když to nedodrží, je to proto, že jsme se špatně dohodli, protože on něco řekl a já něco jiného rozumněla (to je u nás nejběžnější příčina sporů)
15. ano a když mu to nevychází, zavolá, že se opozdí. Párkrát se stalo, že nezavolal a když jsem volala já jemu, divil se, že už je tolik hodin. Máme takovou dohodu, když nejde a neozývá se, tak se ozvu já. Je to lepší než doma trnout hrůzou, jestli se mu třeba něco nestalo a po příchodu domů na něj křičet.
16. jsem, i když asi není bez mráčku. Nevěřím, že by mi s jiným chlapem bylo líp
17. ano
18. většinou ano, někdy rovnou přizná, že to slyšet nechce, upřímně mi ale víc vyhovuje, když mě nevnímá a nechá vypovídat, než když mě vnímá a pak mi radí, jak bych tu situaci měla řešit
19. vždycky ho napadne pomoci s nákupem či s vařením, občas si sám vzpomene vynést smetí. O 90% pomoci si musím říct, ale žíly mi to nerve, beru to tak, že "líná huba holé neštěstí" - raději si řeknu než bych se na něj významně tvářila a doufala, že si sám uvědomí proč
20. ano