Připadá mi,že vás nějak nevnímá jako svou rodinu komplexně.Vždyt máte spolu dítě a nazýváš ho přítelem.Píšeš,že se k vám nastěhoval,ale zároven,že tvrdí,že má barák a tam přispívá.Navíc ,že doma nejí.Nějak to nechápu.Pokud se nastěhoval,tak by se tak měl i chovat.Já třeba tohle s nynějším manželem vůbec neřešila,tedy nemusela řešit.Dokonce ,když jsme se znali velice krátce,asi 2 měsíce,koupil mé dceři kolo.Prostě jsme řešili s otcem Inky,že jí koupí kolo,slíbil to a pak se na ni vykašlal.Docela jsme z toho byly smutné s holkou a tehdy ještě přítel,ted manžel nás prostě vzal a to kolo jí koupil.Přišlo mi to hr tenkrát,ale po tom zklamání od vlůastního otce měla dcera radost,že jsem ji ji nechtěla kazit.Od té doby co se k nám nastěhoval,bylo nějak automatické,že peníze jsou všech a že výplata jde do společného rozpčotu,jak moje tak jeho a pak se řeší společně jak se s penězma naloží.Je fakt,že kasu držím já,jelikož manžel je od rána do večera v práci,takže vše potřebné vyřizuji já,tak by nebylo praktické si o peníze neustále říkat a vyhovuje nám to takhle zatím.Možná by to chtělo si s přítelem promluvit,zda chce být s váma jako s rodinou,či jak si to dál představuje.Ale bydlet na dvou místech se nedá.Vypadá to spíš,jakože si plní povinnost vůči dítěti,ale doma je stále na svém baráku.A co tvoje druhá dcera?Jak se k ní chová.Jak ji bere?Mému muži říkám,že si mě vzal s dítětem a tím pádem je i tohle dítě jeho.I když má Inka svého bio otce ,kterého vídá tak max.3krát za rok.Dokonce ,když jsme byli na Slovensku,odkud pochází,tak mu kamarádi říkali,že Inka je jakoby byla jeho,že je mu podobná a mě se líbilo co na to řekl:"však je moje".Nějak jsem se rozepsala,omlouvám se.Jen je mi vždycky tak nějak smutno,co všechno mi ženský přehlížíme a odpouštíme chlapům a přitom nemyslíme na dítka.Nechtěla bych,aby se má první dcera cítila odstrčená.No přeju hodně sil,aby si našla sílu a odvahu si s ním sednout a vyřešit to.Ale můj úsudek je takový,že pokud by o vás stál,nemusela by si tohle nikdy muset řešit,prostě by vše dělal automaticky,tak nějak sám,jelikož by to tak cítil,protože by chtěl být s váma.
Připadá mi,že vás nějak nevnímá jako svou rodinu komplexně.Vždyt máte spolu dítě a nazýváš ho přítelem.Píšeš,že se k vám nastěhoval,ale zároven,že tvrdí,že má barák a tam přispívá.Navíc ,že doma nejí.Nějak to nechápu.Pokud se nastěhoval,tak by se tak měl i chovat.Já třeba tohle s nynějším manželem vůbec neřešila,tedy nemusela řešit.Dokonce ,když jsme se znali velice krátce,asi 2 měsíce,koupil mé dceři kolo.Prostě jsme řešili s otcem Inky,že jí koupí kolo,slíbil to a pak se na ni vykašlal.Docela jsme z toho byly smutné s holkou a tehdy ještě přítel,ted manžel nás prostě vzal a to kolo jí koupil.Přišlo mi to hr tenkrát,ale po tom zklamání od vlůastního otce měla dcera radost,že jsem ji ji nechtěla kazit.Od té doby co se k nám nastěhoval,bylo nějak automatické,že peníze jsou všech a že výplata jde do společného rozpčotu,jak moje tak jeho a pak se řeší společně jak se s penězma naloží.Je fakt,že kasu držím já,jelikož manžel je od rána do večera v práci,takže vše potřebné vyřizuji já,tak by nebylo praktické si o peníze neustále říkat a vyhovuje nám to takhle zatím.Možná by to chtělo si s přítelem promluvit,zda chce být s váma jako s rodinou,či jak si to dál představuje.Ale bydlet na dvou místech se nedá.Vypadá to spíš,jakože si plní povinnost vůči dítěti,ale doma je stále na svém baráku.A co tvoje druhá dcera?Jak se k ní chová.Jak ji bere?Mému muži říkám,že si mě vzal s dítětem a tím pádem je i tohle dítě jeho.I když má Inka svého bio otce ,kterého vídá tak max.3krát za rok.Dokonce ,když jsme byli na Slovensku,odkud pochází,tak mu kamarádi říkali,že Inka je jakoby byla jeho,že je mu podobná a mě se líbilo co na to řekl:"však je moje".Nějak jsem se rozepsala,omlouvám se.Jen je mi vždycky tak nějak smutno,co všechno mi ženský přehlížíme a odpouštíme chlapům a přitom nemyslíme na dítka.Nechtěla bych,aby se má první dcera cítila odstrčená.No přeju hodně sil,aby si našla sílu a odvahu si s ním sednout a vyřešit to.Ale můj úsudek je takový,že pokud by o vás stál,nemusela by si tohle nikdy muset řešit,prostě by vše dělal automaticky,tak nějak sám,jelikož by to tak cítil,protože by chtěl být s váma.